Praha - Jednání o umístění amerického radaru v Brdech byla údajně "tvrdá". Alespoň to zaznělo opakovaně z úst představitelů obou stran. Bylo tomu ale opravdu tak?
Když dnes oba hlavní vyjednavači čerstvě podepsané smlouvy, tedy náměstkové ministrů zahraničí Tomáš Pojar a John Rood, na setkání s novináři vysvětlovali okolnosti vyjednávacího procesu i obsah dohodnutých ustanovení, ani jeden z nich nebyl schopen uvést žádný konkrétní příklad svízelné situace z průběhu vyjednávání.
Nepřehlédněte:
"Do žádné závažnější slepé uličky jsme se během jednání nedostali," připustil John Rood.
Nejtěžší moment vyjednávacího procesu nedokázal definovat ani Tomáš Pojar, podle něhož o svědomitosti Čechů svědčí především to, že si několikrát "dali tu práci" a skutečně ověřovali články v existujících smlouvách mezi USA a některými dalšími státy, na něž se Američané průběžně odvolávali.
Nejzelenější americká smlouva všech dob?
Oba vyjednavači během dnešního brífinku na ministerstvu zahraničí shodně poukázali na údajně bezprecedentní závazky k ekologicky šetrné činnosti uživatelů budoucí základny, které na sebe Američané (i Češi) podpisem smlouvy vzali.
Článek XV smlouvy, který je této problematice věnován, je v celém dokumentu skutečně nejobsažnější - má devět dlouhých paragrafů - a podle Johna Rooda poskytuje "silnější záruky v oblasti ochrany životního prostředí než jakákoli jiná smlouva tohoto typu, kterou Spojené státy kdy podepsaly".
Na výkonného ředitele organizace Greenpeace v České republice Jiřího Tuttera ale "zelené" pasáže smlouvy velký dojem neudělaly. Po zběžném prostudování textu a bez konzultace s právníkem identifikoval celou řadu Achillových pat.
"Smlouva vůbec nestanoví sankce v případě jejich nedodržení, a to ani v nějaké obecnější rovině, respektive se termínu sankce úpěnlivě vyhýbá. Jediné, co hrozí v případě i velmi závažného ohrožení životního prostředí nebo zdraví, jsou 'konzultace'. Co když konzultace nepovedou k promptní nápravě?" pozastavil se Tutter ve vyjádření pro Aktuálně.cz.
"Jazyk je příliš vágní i s ohledem na úroveň této smlouvy a umožňuje různé interpretace, které bude mít problém stanovovat i případný soud," zní jeho další výhrada. A seznam pokračuje.
"Na základě výše uvedeného a bez dalšího bližšího vysvětlení ze strany vlády ČR považujeme za celkem odvážné označit tuto část smlouvy za úspěch, jak učinil (vicepremiér a šéf Strany zelených) Martin Bursík," dodal Tutter.
- Přečtěte si plný text dohody o radarové základně
Protivzdušná obrana základny? Standardní
Češi také na rozdíl od Poláků během jednání nijak nebazírovali na speciálním zabezpečení radarové základny, kterou přitom ruští političtí i vojenští představitelé opakovaně označili za jeden z prvních cílů jejich případného úderu.
Rusové podle svých slov v rozmístění prvků amerického protiraketového štítu v zemích střední a východní Evropy spatřují bezpečnostní hrozbu pro ně samé a argumenty o tom, že systém má poskytovat ochranu před Íránem a dalšími nevyzpytatelnými režimy v oblasti Blízkého východu, odmítají jako falešné.
"My jsme na ruské výhrůžky zvyklí už z dob, kdy jsme vstupovali do Severoatlantické aliance. Jejich recyklovaná rétorika nás nepřekvapuje," snižoval význam aktuálních výroků zaznívajících z Moskvy Tomáš Pojar.
Radarovou základnu stejně jako zbytek českého území mají tedy v budoucnu chránit proti případnému balistickému úderu standardní mechanismy, které má k dispozici česká protivzdušná obrana, a také spojenecké garance plynoucí z členství ČR v NATO.
Ruské inspekce? Ano, ale…
Možnost, že Rusům bude umožněn na základnu v Brdech přístup, je stále ve hře. S největší pravděpodobností by se však nejednalo o trvalou přítomnost, o níž podle ruského velvyslance v Praze Alexeje Fedotova Moskva stojí.
- Čtěte více: Rusko chce v Brdech stálé inspektory
"Dokážeme si představit, že zde budou akreditovaní vojenští přidělenci, kteří v rámci své diplomatické mise budou mít přístup na základnu. Pokaždé by to nicméně muselo být odsouhlaseno českou stranou a samozřejmě také stranou americkou," řekl Tomáš Pojar.
"O detailech toho, jaký přístup, jakým způsobem, na základě jakých povolení, jsme kdykoli připraveni jednat," dodal s tím, že ruská strana zatím o konkrétní jednání zájem neprojevila.
Pojar ale zároveň zdůraznil, že případná vyjednávání budou mít jasné mantinely: "Nám jde o to, aby byla zaručena transparentnost, zároveň aby tady nevznikala nějaká ruská základna na českém území nebo v rámci americké základny. Myslím, že ujednání je možné, pokud je samozřejmě meritem věci transparentnost."
S raketami se počítá. Nebo ne?
Přestože se paralelně vedené rozhovory o umístění vojenské základny s tzv. interceptory (tedy antiraketami) na polském území momentálně zadrhly a Varšava avizovala, že v daný moment je pro ně americká nabídka nepřijatelná, Američané stále v možnost dohody věří.
"Zůstáváme věrni původnímu záměru (umístit raketovou základnu v Polsku), jednání jsou v závěrečné fázi a zbývá už jen několik málo otázek," řekl novinářům John Rood, podle něhož by v případě definitivního polského ne přišlo na řadu jednání s nějakou další zemí.
A možnost, že by nakonec základna v Brdech zůstala bez raketového dvojčete? "Všechno je možné. Jedinou jistotou, kterou v životě máte, je smrt," odmítl Rood vyloučit variantu osamoceného radaru v srdci Evropy.
Přínos pro vědu? "Pozlátko"
Česká strana šla v jednáních jinou cestou. Nešlo jí o Američany financovanou modernizaci české armády, byť i té je podle odborníků zapotřebí. Místo toho vsadila na zapojení českých vědců a firem do výzkumu a vývoje na poli protiraketové obrany, z něhož podle vlády může zemi plynout mnohem větší přínos.
"Měli jsme jinou prioritu než Poláci," přiznal Pojar. "Podle nás je spolupráce v oblasti vývoje a výzkumu tou největší přidanou hodnotou."
"Fakt, že dnes v Praze jsou desítky největších, a nejen amerických, ale celosvětových firem, které působí v této oblasti, naskýtá pro českou vědu, výzkum a české firmy velkou možnost se do tohoto prostoru zapojit. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že v následujících měsících až letech uvidíme české subjekty, jak se do této práce zapojují," dodal Pojar.
Například bývalý československý ministr zahraničí Jiří Dienstbier je však toho názoru, že slíbená účast na společných vědeckých projektech je jen "pozlátkem".
"V éře globalizace, otevřenosti světu a volného pohybu všeho od myšlenek a informací po kapitál, lze spolupráci navazovat i bez vlád a radarů. Vládní podpora je užitečná, ale nikoli nezbytná, dokážeme-li prokázat kvalitu, případně nabídnout ji levněji než jiní," napsal Dienstbier ve svém blogu na Aktuálně.cz.
Čtěte celý článek: Jiří Dienstbier: Condi v Praze
