Valletta - Na jih Evropy jen od začátku roku dorazilo přes 100 000 uprchlíků z Blízkého východu a Afriky.
Na útěku někteří stráví i několik let. Co je vedlo k tomu, že opustili rodnou zemi? A proč se - na vratkých přeplněných lodích - vydali na nebezpečnou cestu přes Středozemní moře?
Přečtěte si autentické výpovědi - zprostředkované humanitární organizací Lékaři bez hranic - těch, kteří cestu přes moře zvládli.
"Jmenuju se Samyawit Habutu a je mi 23 let. Před šesti lety mě přinutili sloužit v eritrejské armádě. Nedovolili mi odejít, ani když jsem byla těhotná a porodila jsem dceru.
Před rokem, v červnu 2014, jsem se rozhodla odejít. Nechala jsem v Eritreji dceru s matkou a jela jsem nejprve do uprchlického tábora Shagarab v Súdánu, kde jsem zůstala deset dní. Pak jsem cestovala do Libye, což mi zabralo dalších deset dní.
Tři lidé po cestě vypadli z dodávky: jeden si zlomil nohu, další dva umřeli. Řidič jenom odstrčil ta dvě těla z cesty a pokračoval v jízdě.
V Tripolisu jsem musela čekat další tři měsíce. Jeden Libyjec noc co noc nutil s namířenou zbraní dvě dívky k sexu. Jedna moje kamarádka od tohoto muže chytila AIDS a otěhotněla. Dnes je ve Švýcarsku, je ale vážně nemocná.
Právě teď bych chtěla jenom svobodu, práci a možnost posílat peníze zpátky domů své rodině. Chtěla bych pracovat s počítači a najít si nějakou kancelářskou práci.
Kdybych před rokem tušila to, co vím dnes, nikdy bych takovou cestu nepodnikla. Lidé s mnoha rodinnými povinnostmi a problémy by se o ni neměli pokoušet. Přežijí ji jenom mladí."
