Washington - George Bush byl takřka všudypřítomnou veličinou v kampani před týden starými volbami v USA. Zasloužili se o to prezident Obama a jeho demokraté, kteří se - mylně, jak ukázaly výsledky - domnívali, že spojit v myslích voličů republikány s politikou bývalé hlavy státu jim přinese úspěch.
George Bush kalkuloval chybně, pokud se domníval, že odložením vydání svých pamětí na dobu po volbách republikány před sebou samým uchrání. Při vědomí, že jako strašák již příliš dobře nefunguje, může se nyní s vervou a radostí vrátit před kamery i mikrofony, a ukončit tak skoro dvouletý veřejný půst, který si dobrovolně uložil po Obamově nástupu do funkce.
Návrat to bude velkolepý. Kniha Rozhodující okamžiky (anglický titul Decision Points) jde oficiálně do prodeje v úterý a doprovází ji dle sloupkaře online deníku Politico nejpropracovanější propagační kampaň ve vydavatelské historii.
Co kniha přináší?
- Bývalý prezident přiznává, že to byl on, kdo schválil tvrdé výslechové metody vězňů, včetně simulovaného topení: "Pokud bych waterboarding neschválil, vystavil bych zemi většímu riziku, že bude čelit dalšímu útoku," píše Bush.
- Bush se hlásí k chybám, které doprovázely tažení do Iráku, výslovně zmiňuje pomalou reakci na rostoucí násilnosti po pádu Saddámova režimu i neexistenci zbraní hromadného ničení ("Příliš rychlé snížení počtu jednotek v Iráku bylo největším omylem války," doznává Bush.)
- Ke skandálu s mučením ve věznici Abú Ghrajb Bush poznamenává, že ho tehdejší ministr obrany Donald Rumsfeld informoval o probíhajícím vyšetřování, sám si však vůbec neuměl představit, k čemu docházelo. Snímky dokládající mučení prezident dle svých slov uviděl až ve vysílání televize.
- Bush píše, že Rumsfelda chtěl z funkce odvolat už v roce 2004, nenašel však vhodného kandidáta, který by ho mohl nahradit. Nabídku na řízení Pentagonu odmítl třeba bývalý ministr zahraničí z dob vlády jeho otce James Baker (Rumsfeld byl nakonec vystřídán až v reakci na porážku v kongresových volbách 2006, kdy ho nahradil Robert Gates.)
- Bush v roce 2004 zvažoval ještě významnější personální změnu, a to na viceprezidentském postu, spolu s Bushem se měl místo Dicka Cheneyho ucházet o hlasy voličů senátor Frist, Bush se nakonec k této změně neodhodlal
- Bush doznává, že nevěnoval dostatečnou pozornost hrozící finanční krizi, neboť se soustředil na problémy inflace a zaměstnanosti. "Předpokládal jsem, že na jakýkoli velký problém na trhu s bankovními půjčkami poukáží regulační orgány a ratingové agentury," vysvětluje prezident.
- Bush přiznává chyby, které jeho vláda učinila v reakci na řádění hurikánu Katrina ("Jako šéf federální vlády jsem měl dříve rozpoznat nedostatky a zasáhnout rychleji," píše exprezident.)
- Za nejhorší okamžik svého funkčního období označuje Bush okamžik, kdy rapper Kanye West právě v souvislosti s Katrinou prohlásil, že Bush se nezajímá o černé lidi
- V roce 2007 Bush zvažoval vojenský úder proti Sýrii, a to poté, co zpravodajské služby přinesly informaci o tajném jaderném zařízení. O letecký úder ho požádal izraelský premiér Ehud Olmert. Šéf CIA Bushe informoval, že si je jist tím, že zařízení skrývá jaderný reaktor, nemá však stoprocentní zprávy o vojenském účelu zařízení. Bush se v návaznosti na to rozhodl izraelskou žádost o útok odmítnout. (Izrael nakonec zaútočil sám.)
- Bush dává najevo zklamání, že v kampani před prezidentskými volbami v roce 2008 nemohl veřejně podpořit republikánského kandidáta Johna McCaina. Bush vyjadřuje pochopení pro to, že se McCain potřeboval od něj distancovat, zároveň však věřil, že mu mohl pomoct.
Bush, kam se podíváš
Televize NBC věnuje hlavní vysílací čas v pondělí večer hodinovému speciálu věnovanému knize. V úterý bude bývalý prezident spolu s oběma rodiči hostem show Oprah Winfreyové, rozhovory s ním odvysílají i pravicové ikony rozhlasového vysílání Rush Limbaugh a Sean Hannity.
Žádný den zbývající do konce týdne neuplyne bez aspoň jednoho exkluzivního interview, přičemž vše vyvrcholí příští čtvrtek návštěvou v nejpopulárnější večerní talk show Jay Lena.
Americká média vítají nejnovější příspěvek do specifického žánru prezidentských pamětí rozdílně.
Deník New York Times uveřejnil převážně kritickou recenzi, v níž Bushovo literární dílo označuje za zčásti rodinný zápisník a zčásti nesmělý pokus přetvořit prezidentův politický odkaz.
Druhé nejlepší memoáry historie
Časopis Time naopak sestavil žebříček deseti nejlepších politických memoárů historie a ty Bushovy zařadil rovnou na druhé místo (na první příčce je Obamova kniha Sny mého otce, až za Bushem následují paměti slavného generála z dob Občanské války Ulyssese Granta).
Redaktoři Time poznamenávají, že kniha je upřímnější, než kdokoli očekával.
Větších i jen dílčích odhalení jsou skutečně Bushovy vzpomínky plné.
Pozoruhodná odhalení se týkají personálních rozhodnutí, které bývalý prezident (ne)učinil. Z těch, k nimž nedošlo, je nejzajímavějším přiznání, že před volbami v roce 2004 zvažoval možnost, že by na kandidátce vystřídal viceprezidenta Dicka Cheneyho a nahradil ho senátorem z Tennessee Billem Fristem.
Ministr obrany Donald Rumsfeld měl ze své funkce podle Bushe zmizet daleko dřív, problém podle něj byl najít za něj náhradu. S nabídkou na řízení Pentagonu se dokonce obrátil i na někdejšího nejbližšího spolupracovníka svého otce, bývalého ministra zahraničí Jamese Bakera, ten však návrat do vládních služeb odmítl.
Jak Bílý dům nezhynul po biologickém útoku
Bush nechává nahlédnout do zákulisí prezidentského úřadu bezprostředně po teroristických útocích z 11. září 2001. Velmi živě vykresluje situaci, kdy měsíc po teroristických útocích propadl Bílý dům panice, že všichni jeho klíčoví činitelé byli zasažení biologickým útokem.
Bush popisuje, jak se spojil ze summitu v Šanghaji tajnou linkou se svou kanceláří, aby mu viceprezident Cheney oznámil, že detektory objevily v Bílém domě stopy botulotoxinu. Bush se tehdy na druhém konci světa dozvěděl, že látka je testována na myších a do jednoho dne budou známy výsledky.
"Nožkami dole, nikoli nahoře," oznámila Bushovi negativní výsledky testu o den později stroze národně bezpečnostní poradkyně Condoleezza Riceová.
Vystaví Bushe přiznání trestnímu stíhání?
Jedním z vůbec nejzásadnějších přiznání knihy je to, že to byl osobně prezident Bush, kdo schválil použití donucovacích výslechových metod včetně takzvaného waterboardingu, tedy simulovaného topení podezřelých z terorismu.
Bush dal agentům CIA svolení k použití této techniky při výsleších Chálida Šajcha Muhammada, který byl jedním z organizátorů teroristických útoků z 11. září.
Právníci, které oslovil deník Washington Post, upozornili, že toto přiznání může Bushe potenciálně vystavit riziku trestního stíhání, neboť waterboarding je podle mezinárodních konvencí považován za mučení.
Pochvala Obamovi
Bush se poslední dva roky zásadně a programově vyhýbal komentování toho, jak si ve funkci prezidenta počíná jeho nástupce Barack Obama.
V knize činí výjimku v souvislosti s válkou v Afghánistánu, kdy píše, že Obama se dokázal postavit svým kritikům a nařídil vyslání nových posil. Bush zdůrazňuje, že oběti, které Amerika v tomto boji přináší, jsou hodné ospravedlnění.
"Naštěstí nejsem sám," odkazuje Bush k rozhodnutí svého nástupce.
Bushovy paměti jsou plné přiznání chyb. Bývalý prezident se doznává k omylům při vedení války v Iráku, v reakci na mučení ve věznici v Abú Ghrajbu či v tom, jak nebyl schopen mobilizovat pomoc po úderu hurikánu Katrina. (Konkrétní výroky čtěte v infoboxu vpravo.)
Co vše ukázal Putin
Jsou ale také prošpikovány historkami ze setkání se zahraničními státníky.
V jedné z nich vzpomíná Bush na návštěvu Ruska, při níž mu Vladimir Putin ukázal svého černého labradora s hrdým upozorněním, že je větší, silnější a rychlejší než jeho pes Barney. Když později Bush toto setkání popisoval kanadskému premiérovi, Stephen Harper mu suše odvětil: Můžete být rád, že vám ukázal pouze svého psa.
Jak kniha vznikala
Bush začal na pamětech pracovat ihned poté, co se v lednu 2009 vrátil z Bílého domu do Texasu. Hrubý text všech kapitol sepisoval sám, až poté jej předával Christopheru Michelovi, který je v 28 letech spoluautorem knihy a pracoval už na Bushových prezidentských projevech. Finální podobu dávali knize společně, ať už v Bushově kanceláři v Dallasu nebo na jeho ranči v Crawfordu.
Dva roky po odchodu z prezidentského úřadu zůstává Bush mezi Američany nadále nepopulárním. Jakkoli se jeho obraz ve veřejnosti lehce zlepšil, většina Američanů k němu dál zaujímá negativní postoj.
Pokouší se prezident ve svých pamětech tento obraz změnit? Bush dává v rozhovoru, který v pondělí večer odvysílá televize NBC, pro sebe typickou odpověď.
"Tak trochu. Hlavní je ale poskytnout studijní materiál pro historiky. Může vám to znít divně, ale touto dobou se opravdu nestrachuji o to, jak mě vnímají jiní. Sloužil jsem jako prezident a dal jsem tomu všechno. Jsem spokojený muž. Smyslem je uvést čtenáře do prostředí, v němž jsem musel činit rozhodnutí," popsal svou knihu 43. prezident USA.
Diskutujte se mnou na Facebooku, sledujte mě na Twitteru
