Washington - Jací byli předkové dnešního člověka? Jak se vyvíjeli, než nabrali naši současnou podobu? Nové poznatky o tom nabídl na podzim, po sedmnácti letech výzkumů, mezinárodní vědecký tým.V sérii statí v odborném časopise Science vědci představili nejstarší poměrně ucelenou kostru předchůdce dnešního člověka.
Kostra je stará 4,4 milionu let a patřila pravděpodobně ženě. Vědci jí dali důvěrné pojmenování Ardi, podle odborného názvu jejího druhu Ardipithecus ramidus. Pochází z oblasti Afarského zlomu v Etiopii, asi 230 kilometrů severovýchodně od hlavního města Addid Abeby.
Hledání společného předchůdce
Vědci už dlouho hledají živočišný druh, který byl posledním společným předchůdcem současných lidoopů a dnešního člověka; tedy takový, z něhož oba druhy vzešly k samostatnému vývoji. Podle předpokladů tento hledaný prapředek žil někdy před pěti až deseti miliony let.
Ardi tedy není hledaným článkem; ta se už vyvíjela souběžně s předky lidoopů a byla od nich biologicky odlišná. Má však ke společnému předku všech primátů, tedy i dnešního člověka, zatím nejblíže.
Lucy se stala mladicí
Až dosud nejstarší popsaná dostatečně dochovaná kostra předchůdce člověka, pojmenovaná Lucy (odborně ovšem Australopithecus afarensis), je stará 3,2 milionu let. Vědci ji našli v roce 1974 rovněž v Etiopii.
"Mysleli jsme si, že Lucy je objevem století. Teď vidíme, že není a že se vyplatí s definitivními závěry počkat," poznamenal v časopise Science paleoantropolog Andrew Hill z Yaleovy univerzity.
Nyní představené kosterní pozůstatky druhu Ardipithecus ramidus začali badatelé odkrývat v roce 1992. Za tu dobu našli roztroušené kosterní pozůstatky asi 110 těchto předchůdců člověka. Nejzachovalejší je právě kostra Ardi, kterou po letech práce sestavili z více než stovky kosterních úlomků. Podstatné je, že se podařilo dát dohromady nejpodstatnější části, především lebku se zuby, a dále pak paže, dlaně, pánev, nohy a chodidla.
O průběžných poznatcích vědci vydali několik dílčích zpráv, ale byli kritizováni, že další poznatky si příliš dlouho nechávají pro sebe. Nakonec je tedy zveřejnili najednou. Na publikovaných výsledcích se podílelo 47 vědců z deseti zemí světa.
Na zemi i po stromech
Ardi má v celkovém srovnání kosterních nálezů v Afaru malou lebku a malé zuby špičáky, což napovídá, že šlo o ženu. Vážila asi padesát kilogramů a dosahovala výšky 120 centimetrů.
Co je důležité - ze stavby končetin vědci vyvozují, že Ardi dokázala chodit vzpřímeně po dvou končetinách, když byla na zemi, ale současně ještě také dokázala poměrně dobře lézt po stromech a skákat po větvích, jak naznačuje pozice palců ke zbytku končetiny.
Ardipithecus ramidus
Název je složeninou slov z různých jazyků. "Ardi" znamená v místním, afarském jazyce "základ". "Pithecus" vychází z řeckého slova, jež sice znamená "opice", avšak dnes se používá pro označení předchůdců člověka. "Ramid" pak v afarštině znamená "kořeny". Celkový název by se tedy dal doslovně (a tudíž neohrabaně) přeložit jako "kořeny základního lidského předchůdce".Podle zubů patřila mezi všežravce a živila se rostlinami a jejich plody, houbami, ale zřejmě také malými živočichy včetně drobných obratlovců.
Její mozek byl menší než u australopitheka Lucy.
Vědci byli překvapeni celkovým vzezřením Ardi. Dosud předpokládali, že vzhledem ke genetické podobnosti současných lidí a dnešních šimpanzů budou dávnější předchůdci člověka výrazněji připomínat šimpanze. To však v případě ardipitheků neplatí.
Jeden z vedoucích výzkumníků, Tim White z Kalifornské univerzity v Berkeley, hodnotil: "Je to velmi zvláštní fosilie. Není to šimpanz. Není to člověk. Ukazuje nám, jací jsme kdysi byli."
