Sofie /Od našeho zpravodaje/ - Evropa se neobejde bez zemědělství, do něhož budou zasahovat genetičtí inženýři, jinak jí hrozí neúrody a zdražení potravin, soudí zemědělští experti, kteří se sešli na mezinárodním semináři o nových zemědělských trendech pořádaném v Sofii.
Zemědělské plodiny, v nichž vědci v laboratoři změnili jejich genetickou výbavu, se už pěstují v USA, Kanadě, Číně, Indii, Brazílii, Jižní Africe a dalších zemích. Evropská unie je k nim však opatrná. Povoluje jen komerční pěstování geneticky upravené, neboli transgenní kukuřice, a dovoz úrody některých geneticky modifikovaných plodin, zejména sóji.
| Čtěte také: Otevřou nové brambory cestu genetickému inženýrství na evropská i česká pole? |
Obavy z nepřirozeného
Proč vlastně mají Evropané odpor vůči transgenním plodinám?
Geneticky modifikované plodiny se poprvé začaly komerčně pěstovat v USA v roce 1996. V Evropě právě kumuloval strach z nemoci šílených krav (BSE). Část odborníků soudí, že spotřebitelé si obě události spojili. Řekli si: jestliže rozšíření BSE bylo způsobeno nepřirozeným krmením býložravců masokostní moučkou, co kdyby laboratorní zásahy do rostlinných genů způsobily nějaký jiný malér?
Transgenní rostliny
Do geneticky upravených, čili transgenních rostlin vědci v laboratoři vnesli požadovaný gen z jiného organismu, případně některý původní gen vyřadili z činnosti. Dnes se ve světě pěstují dva základní typy transgenních plodin. První je odolnější vůči postřikům proti plevelům. Zemědělec tedy pole postříká, plevel zničí, ale plodině neublíží. Druhý typ transgenní plodiny v sobě vytváří toxin, který neškodí zvířatům a lidem, ale zabíjí housenky nebo brouky, kteří ji okousávají.
Nejčastěji geneticky upravenými zemědělskými plodinami jsou sója, bavlník, řepka olejka a kukuřice.
Tento postoj se udržel dodnes, přestože se nikdy neprokázalo, že by jídlo z transgenních plodin mohlo poškodit lidské zdraví.
Rybí tuk z řepky
Druhým problémem je, že Evropané vnímají geneticky upravené plodiny jako výhodné pro velké koncerny, které připravují osivo, a případně pro zemědělce, ale konečný spotřebitel z nich nemá žádnou výhodu navíc. Tak proč by je měl tolerovat v zemědělství, které dotuje ze svých daní?
"To by se ovšem mělo změnit," odhadl Ralf-Michael Schmidt, viceprezident agrochemické části německého koncernu BASF, na semináři v Sofii.
Jak uvedl, vědci z BASF pracují například na tom, aby vložili do řepky olejky gen, který změní složení jejího oleje. Podobal by se pak více tukům z ryb, a obsahoval by větší množství mastných kyselin omega-3. O nich se soudí, že ochraňují srdce a cévy, snižují krevní tlak i riziko infarktu.
Řepkový olej by se tak stal výživově hodnotnějším. A možná by pak díky němu vzali zákazníci na milost i genetické inženýrství, které pro ně začne připravovat zdravější jídlo.
Mateřské mléko z rýže
K tomu je však zatím daleko. Ukazuje to jiný příklad: Už koncem devadesátých let tehdejší profesor švýcarského Federálního technologického institutu Ingo Potrykus vytvořil takzvanou zlatou rýži. Do ní vložil gen, který způsobuje, že plodina je bohatá na beta karoten. Z něj pak lidské tělo získává vitamín A. Nedostatek tohoto vitamínu způsobuje v rozvojovém světě úmrtí asi milionu dětí ročně, statisíce dalších dětí ročně kvůli malému příjmu vitamínu A oslepnou.
Jenže zlatá rýže zatím obsahuje beta karotenu příliš málo. Vědce tedy čeká ještě hodně práce na jejím vylepšení. A nebude určena pro evropský trh: Evropané si mohou dovolit pestrou stravu, která je na beta karoten bohatá sama o sobě.
Nejdále v praxi se tedy zatím dostala americká společnost Ventria. Vytvořila rýži, do níž vložila lidské geny řídící tvorbu bílkovin obsažených v mateřském mléce. Mléko vyrobené z této rýže se dá použít jako potravinový doplněk například dětem dehydratovaným v důsledku průjmu.
Asie chce maso
Účastníci konference předpokládali, že nová kvalita budoucích potravin z genetického inženýrství by nakonec měla i evropské zákazníky přesvědčit o jeho výhodách.
Hlavní důvody pro pěstování transgenních rostlin však přesto viděli jinde. Jednak v narůstání počtu obyvatel světa, a pak také v globálním oteplování.
"Matka příroda nemůže svými silami uživit o mnoho víc než současných šest miliard lidí," připomněl profesor Christian Jung z univerzity v Kielu.
Nejenže lidí přibývá, oni také celkově zvyšují svoje potravinové požadavky. I v rozvojových zemích, zejména v Asii, stoupá bohatství obyvatel. A ti už nechtějí jen misku rýže. Chtějí také maso. Na masitou stravu je však nutné mít zhruba pětkrát větší rozlohu polí, kde se pěstují krmiva pro jateční zvířata, než by bylo zapotřebí pro vypěstování čistě rostlinných potravin pro lidi.
Výnosy vyšší až o čtvrtinu
Svět dnes představuje globální trh, který křižují námořní lodě, vlaky a kamióny s obilím, kukuřičnými zrny či sójovými boby. Vyšší poptávka na jednom kontinentu odsává úrodu z druhého konce světa.
"Nezbude než zvyšovat výnosy, a to nepůjde bez moderních biotechnologií," soudí viceprezident BASF Klaus Welsch.
Transgenní plodiny dávají výnos vyšší o pět až pětadvacet procent. Je to dáno tím, že jim neublíží hmyzí škůdci, anebo postřiky, proti kterým jsou díky genetické úpravě odolné.
Úroda i za sucha
Biotechnologie mohou podle genetických inženýrů také zajistit výnosy na polích i při oteplování planety a následném větším suchu.
V tomto případě se vědci zaměřují například na geny ze suchomilných rostlin. Vpraveny do běžných plodin by měly způsobit, že se zmenší počet průduchů v listech a také povrch listů bude tužší, míň prostupný, což všechno zpomaluje odpařování vody. Rostlina pak přežije i v sušších podmínkách.
"Ti zemědělci, kteří se o věc zajímají, už tohle všechno vědí, a mají proto zájem o pěstování geneticky upravených plodin," shrnul na konferenci Atanas Ivanov Atanassov, ředitel bulharského zemědělského výzkumného ústavu v Sofii. "Jenom se zatím obávají, že by svou úrodu nemuseli prodat, kdyby ji lidé nechtěli kupovat. Záleží teď na tom, jestli spotřebitelé změní názor."
