Vcelku legrační souboj robotů: dvě malé krabice na kolečkách soupeří, která nastrká do barevně označených otvorů více pingpongových míčků. Použité algoritmy však mohou časem vést ke konstrukci nových strojů.
Utkání robotů připravili pracovníci a studenti katedry softwarového inženýrství Matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity v Praze. Bylo součástí dnes skončeného Týdne vědy a techniky, při němž vědci pozvali veřejnost na přednášky i na návštěvu do svých ústavů.
Boj bez zásahu lidí
První soutěžící robotek dostal původně jméno Kubík, ale pak jej jeho tvůrci přejmenovali ze vcelku pochopitelných důvodů na Krychlíka. Okolní hřiště sleduje pomocí kamery. Druhý robot, Daisy, se orientuje pomocí laserových paprsků, které vysílá a zachycuje jejich odrazy.
Úkolem strojů je posadit se jako kvočna na bílé pingpongové míčky rozptýlené na zelené ploše a dopravit je do modře nebo červeně olemovaných otvorů. Automaty tedy musí přesně rozlišit barvy, aby míček "nedarovaly" soupeři. A aby to nebylo tak jednoduché, na hřišti jsou ještě černé míčky, za něž se body nepočítají a které odvádějí pozornost.
V průběhu zápasu se obě krabice prohánějí cikcak po hrací ploše a vypadají trochu jako popletené vysavače. Řídí je autonomní programy, zvenčí nikdo zasahovat nemůže.
Pak se ale Krychlík nechá poplést nepravidelným světlem v sále, na chvíli se zastaví, a poté už náskok Daisy nemůže dohnat. Druhý robot hbitě najíždí k míčkům, sbírá je a uhání s nimi k barevným jamkám.
Nakonec vítězí, aniž potřeboval použít svou další skrytou zbraň: má v sobě namontovanou vysávačku, kterou dokáže vybrat míček z jamky protivníka a odvézt si jej k sobě. To totiž pravidla povolují.
V automobilce i v nemocnici
Zápas byl ukázkou úkolů letošní soutěže zvané Eurobot. Je zcela nezisková a klade si za cíl pobavit konstruktéry, získat pro robotiku nové mladé techniky a také vzbudit zájem veřejnosti.
"Může být startovacím bodem pro budoucí profesionální konstruktéry," je přesvědčen David Obdržálek, pracovník Matematicko-fyzikální fakulty a pořadatel českého kola soutěže.
Infobox
EUROBOT
Evropská soutěž pro studentské a amatérské týmy konstruktérů robotů. Stroje navzájem závodí v plnění zadaného úkolu. Musí být autonomně naprogramované, v průběhu hry je nesmí nikdo řídit. V příštím ročníku budou roboti soutěžit ve sběru odpadků plastových lahví, plechovek a vybitých baterií, které musí přesně roztřídit do správných popelnic.
Zájemci o účast se mohou registrovat do konce ledna (podrobnosti ZDE).
A kde se pak mohou uplatnit?
Samozřejmě v průmyslu. Průmyslový robot se postupně stává běžným vybavením továren, typicky se uplatňuje například v automobilkách. Mívá ovšem zpravidla podobu montovacího ramena.
"Už při tom dávno nejde jenom o mechanické přenášení součástek na přesně určené místo. Tyto stroje dnes mívají kamery a další senzory, takže samy umisťují součástky na správné místo, vyhodnocují sílu stisku a podobně," popisuje David Obdržálek.
Jinou variantou jsou robotické přístroje, které slouží přímo člověku. "Třeba inteligentní lehátko v nemocnici, které vyhodnocuje polohu dlouhodobě ležícího pacienta a mění ji, aby se mu na těle nevytvořily proleženiny," líčí doktor Obdržálek. Hned však dodává, že v Česku na takovéto pomocníky nebývají peníze.
Konstruktéři v naší zemi také pohrdavě přehlížejí oblast zábavních robotů, a to přesto, že představují bohatý trh. Různí robotičtí pejskové už dnes dokážou třeba vozit děti na zádech. Japonský robot PaPeRo děti hlídá, zpívá jim a rodičům třeba průběžně posílá na mobilní telefon fotografie, aby viděli, jak se dítěti vede.
Pečovatel s lidskou tváří
Pradávná představa robota, který se bude podobat člověku, se do praxe zatím prakticky nedostala.
"Ale počítá se s ní," ujišťuje David Obdržálek. "Populace ve vyspělých zemích stárne. Budou zapotřebí stroje, které převezmou péči o starší osoby. A tady by se našlo uplatnění právě pro humanoidní roboty."
Technici říkají, že je jim milejší robot, který jezdí na podvozku, případně i na pásech, takže se dostane i do schodů. Stroj kráčející po dvou nohách a udržující při tom neustále rovnováhu totiž vyžaduje složité algoritmy.
Roboti, kteří se podobají lidem, tedy zatím nepřekročili stadium konstrukčních experimentů. Vyskytují se ve dvou podobách.
Tu první reprezentuje robot Asimo vyvinutý společností Honda. Přesně chodí po svých dvou nohách, ovšem vypadá jak kosmonaut ve skafandru a na zádech má batoh plný řídicí elektroniky.
Druhou podobu vytváří například Hiroši Išiguro z výzkumného ústavu poblíž japonského Kjóta. Ten sestrojil už několik robotů, kteří opravdu vypadají jako lidé. Jeden z nich vypadá jako konstruktérovo dvojče.
Tyto stroje naprogramovaně mluví. Mají vcelku lidské pohyby, jejich materiál připomíná lidskou kůži. Avšak mohou jen sedět. Chůzi vypadající jako lidská jejich konstruktéři ještě nezvládli.
