Analýza - Na tradičním atletickém mítinku Zlatá tretra v Ostravě zářil nejrychlejší sprinter světa, Usain Bolt z Jamajky.
Z loňských olympijských her si přivezl tři zlaté medaile. Další tři zlaté, tři stříbrné a dvě bronzové medaile vybojovali jiní běžci a běžkyně z Jamajky. Kde se na tomto karibském ostrově se dvěma a půl milionu obyvatel berou tak rychlí běžci? Odporuje počtu pravděpodobnosti, že se v tak malém národě najde tolik špičkových sprintérů; to by se dalo čekat spíše ve velkých zemích, kde trenéři mohou vybírat z více atletických adeptů.
Místní lidé mají různá, i kuriózní vysvětlení. Vědci pak říkají: Napomáhají tomu geny. Ale samy by na to stejně nestačily.
Že by pojídání zeleniny?
"Rychlý běh je přirozenou schopností Jamajčanů, možná je u nás něco ve vodě," smála se po pekingské olympiádě v rozhovoru se zpravodajem agentury Reuters jamajská ministryně pro sport Olivia Grangeová.
Otec sprintera a světového rekordmana Usaina Bolta, podobně jako jiní obyvatelé karibského ostrova, zase soudil, že za výkonnost může místní strava plná kořenové zeleniny, například manioku, a bylinek.
"Rychlý" gen prokázán
Profesor místní technické univerzity Errol Morrison však hledá vysvětlení raději v genech. Už před několika lety ve spolupráci s kolegy ze skotské univerzity v Glasgow uskutečnil genetické testy jamajských běžců.
Soustředili se na gen označovaný ACTN3 (alfa-actinin-3). Ten objevili už v roce 2003 australští vědci. A zjistili, že má dvě varianty (alely). Jen jedna z nich však vytváří actinin, bílkovinu, která se vyskytuje pouze v těch svalových vláknech, jež umožňují rychlou reakci. Díky nim člověk vyvine okamžitou sílu, jakou potřebují právě sprinteři.
Podle očekávání výzkum prokázal u jamajských běžců "rychlou" variantu genu ACTN3.
Pětiprocentní výjimka
To ovšem neznamená,že tento gen automaticky určí, kdo bude a kdo nebude sprintérem.
Už zmíněný australský tým, který vedla Kathryn Northová z ústavu pro výzkum nervů a svalů v Sydney, zjistil, že všechny úspěšné australské sprinterky mají "rychlou" variantu genu ACTN3. Ale u špičkových sprintérů-mužů tomu bylo jinak: pět procent z nich žádnou "rychlou" alelu nemá, protože ji nezdědili ani od jednoho z rodičů. A přesto jsou úspěšní.
Muselo jim tedy "pomoci" něco jiného. A zatím vědci nevědí, co přesně. Ale pravděpodobně se to za pár let dozvědí.
Testy na sportovce
Výzkumníci totiž usilovně zkoumají genetické základy vloh k různým sportům. Už od roku 1998 znají gen označovaný jako ACE. Ten v těle mimo jiné řídí tvorbu enzymu, který ovlivňuje, jak účinně svaly spalují kyslík, a také jak rychle některé svaly rostou.
V buňkách sprintérů se vyskytuje jiná varianta ACE než v buňkách maratónců či vůbec sportovců úspěšných v disciplínách vyžadujících dlouhodobé vynaložení sil.
Jiné výzkumy zase sledují, jak jsou sportovní výkony podmíněny vlastnostmi mitochondrií, což jsou tělíska v těle buňky, které fungují jako "elektrárny": vytvářejí pro buňky energii.
Časem tedy zřejmě bude možné udělat dítěti genetický test a rovnou určit, k jakým sportovním disciplínám má předpoklady.
Velkoměsto zabíjí talent
Ale zpátky na Jamajku: vliv genu ACTN3 se dá považovat za prokázaný, ovšem stejně není možné zatím říci, které další geny hrají roli, ani proč se sešly právě na tomto ostrově.
Za jisté se však dá považovat to, že jenom geny nestačí. Doložil to před třemi lety rozsáhlý výzkum v USA a Kanadě.
Ukázalo se v něm, že z měst nad půl milionu obyvatel pochází v přepočtu méně profesionálních atletů než z míst s nižším počtem obyvatel. Neboli: prostředí (v tomto případě prostředí severoamerického velkoměsta, které omezuje pohyb a sportovní aktivity obyvatel) jednoznačně ovlivňuje i rozvoj či úpadek sportovců.
Bez ohledu na geny.
