Praha – Zákonodárci před sebou už půl roku tlačí novelu zákona, která by odškodnila vnuky Čechů vyhnaných z Podkarpatské Rusi. Dosud mají nárok pouze sami vyhnaní majitelé nemovitostí nebo jejich děti. Vnuci nikoli.
"Rád bych se toho dožil. Je to křivda od státu, vždyť ty peníze sem už jednou přišly,“ říká dvaaosmdesátiletý Bohuslav Čadil.
Poukazuje na to, že Sovětský svaz v padesátých letech poslal za zabraný majetek miliardovou náhradu (v dnešní měně by šlo zhruba o osmnáct miliard) několika tisícovkám Čechů, kteří museli opustit mezi lety 1938 až 1945 své domovy v Podkarpatské Rusi, jež mu po válce připadla. Jenže prakticky celou sumu si tehdy nechal československý stát – vysídleným Čechům z nich dal tehdy pouhých 13 milionů korun.
Sedmdesát let po vyhnání se to rozhodli alespoň částečně odčinit tuzemští zákonodárci. V roce 2009 přijali zákon, který měl vysídleným Čechům dát za zabavený majetek náhradu. Mělo to ale dvě omezení: maximálně dva miliony korun na rodinu a odškodné mohli získat jen majitelé nemovitostí nebo jejich děti. Zhruba 460 lidem tak vyplatil stát dosud dalších 314 milionů korun.
Jenže řada dalších se vyplacení odškodného nedožila a nárok na jeho vyplacení se kvůli znění zákona nepřenesl na další generace. Nárok měly totiž jen děti. A ne už vnuci. To by se mělo změnit.
"Původní vlastníci nežijí a už začaly vymírat i jejich děti," uvedl poslanec Jan Vilímec (ODS), který proto spolu s několika kolegy již počátkem roku předložil novelu zákona, jež na vnuky majitelů tehdejších nemovitostí pamatuje.
Vždyť ty peníze dávno přišly
Novelu měla Sněmovna na programu již letos v dubnu, ale kvůli jiným bodům to nestihla. A to se opakovalo i na dalších třech schůzích, kdy se poslanci zadrhli na jiných bodech.
Například při poslední schůzi v říjnu stihli projednat pouhou čtvrtinu z naplánovaných 207 bodů. A odškodnění pro vysídlené Čechy tak opět padlo pod stůl. A někteří z vnuků se už obávají, že by se kvůli průtahům poslanců nemuseli odškodnění dožít.
Pět set ano, sto ne
Bohuslavu Čadilovi bylo necelých šest let, když musel opustit rodný dům v Mukačevu. Jeho prarodiče totiž patřili několika tisícovkám Čechů, kteří s rodinami na počátku dvacátých let minulého století zamířili na východ nově vzniklé republiky. Na jaře 1939 však museli svůj nový domov opustit poté, co tehdejší Podkarpatskou Rus obsadilo fašistické Maďarsko. A museli tam také zanechat téměř veškerý svůj majetek. A po válce pak Československo přenechalo území Sovětskému svazu.
Čadil tak nyní spolu s další zhruba stovkou potomků vyhnaných Čechů dál čeká, až za zanechaný majetek dostane náhradu. Proti zhruba pěti stovkám svých "spoluvysídlenců", kteří již odškodné dostali, má totiž tu smůlu, že nebyl syn, ale pouze vnuk původních majitelů. "Je to špatně udělaný zákon. Všude ve světě platí neopomenutelné právo dědické a nevím, proč tady z toho vynechali vnuky a nechali ho jen přímým dědicům," říká Čadil.
Sami oslovení poslanci připouštějí, že by zákon měli projednat co nejdříve. "Je to ostuda. Pokusím se prosadit, aby to bylo na příštím zasedání Sněmovny pevně zařazený bod," říká poslanec Jiří Junek (KDU-ČSL), který nedávno ve Sněmovně udělal konferenci k 70. výročí postoupení Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu.
"To protahování není dobrá zpráva. Další odkládání už by bylo velkým rizikem, že mezitím umřou i ti vnuci. Stát nepostupoval seriózně a musí se to napravit. Dnes už i ty děti jsou ve věku, kdy umírají, musíme zachytit aspoň ty vnuky," řekl Vilímec. Ten současně zákonodárce omlouvá - je to prý prostě jen tím, že věcí k projednání je moc a nestíhají. "Není to jediný důležitý návrh zákona, který tady leží," řekl Vilímec.
