Potomci Čechů odsunutých ze Zakarpatska mají po 70 letech šanci na odškodné

Marek Pokorný Marek Pokorný
Aktualizováno 14. 9. 2015 23:29
Tisíce Čechů musely zanechat svůj majetek v Podkarpatské Rusi, která po válce připadla Sovětskému svazu. Byť za něj Sověti zaplatili takřka miliardu korun, československý stát mezi vyhnané rozdělil pouhých 13 milionů. Poslanci v roce 2009 proto rozhodli o jejich odškodnění. Jenže než se jim ho dostalo, nemalá část odsunutých Čechů zemřela. Ve Sněmovně proto nyní leží novela zákona, která nárok na odškodné přenese i na jejich vnuky.
Tomáš Havlásek listuje dokumenty o odsunu jeho otce a dědečka z Podkarpatské Rusi. Oni se odškodnění nedožili, on sám jako vnuk už na ně nemá nárok. To nyní mohou poslanci změnit.
Tomáš Havlásek listuje dokumenty o odsunu jeho otce a dědečka z Podkarpatské Rusi. Oni se odškodnění nedožili, on sám jako vnuk už na ně nemá nárok. To nyní mohou poslanci změnit. | Foto: Aktuálně.cz

Praha/Znojmo – Zhruba stovka rodin Čechů, jež nejdříve fašistické Maďarsko a posléze i Sovětský svaz vyhnaly v období druhé světové války z Podkarpatské Rusi, se možná dočká náhrady za majetek, který tam musely zanechat.

Poslanci sice v roce 2009 schválili zákon, který lidem vyhnaným z Podkarpatské Rusi přiznal odškodné za zanechaný majetek až do výše dvou milionů korun. A v první vlně odškodnění získalo náhradu na 460 rodin. Stát jim dosud vyplatil 314 milionů korun.

Jenže řada dalších se vyplacení odškodného nedožila a nárok na vyplacení odškodného se kvůli znění zákona nepřenesl na další generace. Nárok totiž měli jen přímí majitelé nemovitostí a jejich děti. Tedy ne už vnuci. To se teď má změnit.

"Původní vlastníci nežijí a už začaly vymírat i jejich děti," říká poslanec Jan Vilímec (ODS), který proto spolu s několika kolegy předložil novelu zákona, jež rozšiřuje okruh těch, kdo by měli nárok na odškodné, i na vnuky majitelů tehdejších nemovitostí. Novelu by měla začít projednávat Sněmovna na schůzi, která začíná zítra. Zákon se přitom bude opravovat již podruhé.

Nejdřív Maďaři, pak Sověti

V dvacátých letech minulého století se dostaly na Podkarpatskou Rus (později se vžil termín Zakarpatská Ukrajina) tisíce Čechů. A to poté, co se území, do té doby spadající pod Uhry, po první světové válce samo po lidovém plebiscitu přidalo k Československu. A prezident Tomáš Garrigue Masaryk vyzval k jeho osídlení. Za zvýhodněných podmínek tam dostávali půdu zejména legionáři, ale také státní zaměstnanci – například pošťáci, učitelé či četníci.

Jenže na přelomu let 1938 a 1939  – vzápětí po mnichovské dohodě – Podkarpatskou Rus obsadilo fašistické Maďarsko. A prakticky všechny Čechy odsunulo. V rámci poválečných dohod pak Podkarpatská Rus připadla Sovětskému svazu. A ten vystěhoval i zbytek Čechů – i těch, kteří se s koncem války vrátili. Zůstat mohli pouze ti, kteří se asimilovali, tedy především přiženili. A vzdali se českého občanství.

Kde je ta miliarda?

Sovětský svaz ty, kdo majetek v Rusku zanechali, vyplatil – 980 milionů korun, které za to dal, vyplatil československé vládě. Jenže sami vysídlení z této sumy dostali pouhých 13 milionů. Stát jim totiž v šedesátých letech vyplatil jen symbolické odškodné a pouze za malý majetek a políčka.

Po revoluci začala část přesídlených Čechů o vyplacení zadrženého odškodného bojovat. A poslanci nakonec v roce 2009 schválili zákon, podle něhož je měli dodatečně získat. Žádat o ně mohli jak samotní majitelé nemovitostí, tak jejich synové a manželky. A politici také stanovili přepočítací koeficient: suma, kterou lidé uvedli při vysídlení v soupisu majetku, se násobí deseti. A současně stanovili strop dva miliony korun.

Žádosti v první vlně podalo 1047 lidí, ale nemalé procento ministerstvo vnitra, které odškodné vyplácí, zpočátku zamítlo. Jedním z důvodů bylo to, že zákon velmi striktně omezil období, kdy museli Podkarpatskou Rus opustit. Na mnoho vyhnaných se proto zákon nevztahoval.

Na odškodné totiž podle zákona měli nárok jen ti, kteří svůj domov opustili mezi 5. listopadem 1938 a 18. březnem 1939 – tedy poté, co Vídeňská arbitráž rozhodla o tom, že Československo bude muset přenechat část svého východního území včetně Podkarpatské Rusi Maďarsku.

"Jenže Maďaři začali vyhánět Čechy ještě předtím," uvádí advokát Jan Škampa, který podstatnou část neúspěšných žadatelů o odškodné zastupuje. "A smůlu měli také ti, co se po 15. březnu 1939 nedostali do vlaku," dodává Škampa.

Vysídlovací dekret úřadům nestačil

To byl i případ Antonína Havláska, který jako státní zaměstnanec odsun do původní vlasti organizoval a s manželkou a synem Oldřichem odjel mezi posledními. "Úředníkům ministerstva nestačil ani vysídlovací dekret maďarské okupační správy, který je snad jasným důkazem odsunu," konstatuje jeho vnuk Tomáš Havlásek.

Poslanci proto o dva roky později zákon novelizovali a rozšířili uvedené období od konce září 1938 až do května 1945. Pro Havláskovy tato změna zákona, která začala platit v roce 2012, však už neměla význam. "Bohužel můj otec jako oprávněná osoba zemřel 31. 12. 2011 ve věku 88 let. Této novely se, byť byla odhlasována v parlamentu za jeho života, již nedočkal. Já jako vnuk již podle současného znění nejsem oprávněná osoba," konstatuje Tomáš Havlásek.

A to, že velká část vyhnaných Čechů a jejich dětí se vyplacení odškodného nedožila, potvrzuje i advokát Škampa. Jen on sám ví o jedenácti lidech, kteří zemřeli, než ministerstvo stačilo vyřídit a schválit jejich žádosti.

Dopad na rozpočet

Jenže i poslanci si nyní dávají na čas. Novelu zákona měli původně začít v prvním čtení projednávat už na dubnové schůzi sněmovny a poté i na červnové, ale ani na jedné jim na to nezbyl čas.

A není navíc zcela jisté, zda projde. Proti rozšíření o vnuky je totiž ministerstvo vnitra, které se obává, aby odškodnění neudělalo moc velký zásek do státní pokladny – až několika miliard korun. A podobně záporné stanovisko dala i vláda.

"Takové rozšíření by nevyhnutelně mělo za následek negativní dopad na státní rozpočet," stojí v zamítavém stanovisku vlády. Podle ní by totiž mohly zavalit vnitro žádosti o odškodnění - včetně těch, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto. "Dopad na státní rozpočet by mohl činit až dvě miliardy,“ stojí ve vládním materiálu.

"Ty sumy miliard jsou nesmysly. V roce 2009, když se o tom debatovalo, na to byla vyčleněna částka mezi půlmiliardou a miliardou korun. Přitom rozšíření se bude týkat zhruba jen stovky lidí, takže půjde maximálně o 200 milionů korun," poukázal Vilímec.

Znovu tak má být novela zařazena na program zářijové schůze, která začne toto úterý. Zda ji poslanci stihnou konečně začít projednávat, je ovšem ve hvězdách. Vzhledem k tomu, že navíc má začít teprve první čtení, dá se předpokládat, že i po případném schválení začne platit nejdříve v druhé polovině příštího roku.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Slovenská opozice se nedohodla na velké koalici

Slovenské opoziční strany se ve čtvrtek nedokázaly dohodnout na vytvoření velké koalice, takzvaného "bloku změny", ve kterém by společně šly do parlamentních voleb v únoru příštího roku. Zkomplikovaly si tak podle agentury Reuters svůj cíl, že vystřídají vládní koalici tří stran vedenou levicovou stranou Směr, která dominuje slovenské politice v poslední dekádě.

Podpora Směru u voličů klesla po loňské vraždě investigativního novináře a jeho snoubenky, která vyvolala masové protesty proti korupci. Dlouholetý premiér Robert Fico se musel vzdát funkce v čele vlády, ale jeho koalice přežila. Vládu vede Peter Pellegrini, kterého si Fico vybral, a Směr je opět pokládán za favorita voleb.

Reuters poznamenal, že opozice v boji proti zkorumpovanému systému dosáhla obrovského úspěchu vítězstvím liberální právničky Zuzany Čaputové v loňských prezidentských volbách. Ale není jisté, zda tento úspěch dokáže zopakovat i v parlamentních volbách.

Zdroj: ČTK
Další zprávy