Neříká to žádný euroskeptik, ale komisař Evropské unie odpovědný za vědecký výzkum Janez Potočnik.
Čínskou konkurencí začal "strašit" při jednáních s představiteli evropských zemí před půldruhým rokem. A jak to vidí dnes?
"Čína se k nám mezitím přiblížila zase o kus blíž," řekl Potočnik zpravodaji Aktuálně.cz na odborné konferenci v Bonnu, která slavnostně zahájila nový program Evropské unie pro podporu vědy. (Podrobněji čtěte ZDE.)
Česko už dostiženo
Evropská unie porovnává vládní i soukromé investice do vědy podle toho, jaký mají podíl na hrubém domácím produktu (HDP). Podle tohoto kritéria dává Japonsko do vědeckého výzkumu 3,2 a Spojené státy 2,6 procenta svého HDP.
Unijní investice stagnují na 1,9 procenta. A to jen díky tomu, že některé státy dávají mnohem víc peněz (Švédsko čtyři procenta, Finsko 3,5 procenta HDP). Vyrovnávají tak schodek ostatních. Třeba Česká republika investuje jen 1,3 procenta HDP.
A do toho přicházejí zprávy z Asie, kde vyrůstá nový vážný konkurent celé Evropě. Je to Čína, která nechce světu dodávat jen levné spotřební zboží, ale i vysoce špičkové výrobky.
Infobox
Janez Potočnik
Narodil se 22. března 1958, je občanem Slovinska. Vystudoval ekonomii a pak pracoval ve dvou ekonomických výzkumných ústavech v Lublani. Od roku 1998 do loňska vedl vyjednávací tým pro přistoupení Slovinska k Evropské unii, v letech 2002 - 2004 byl současně slovinským ministrem pro evropské záležitosti. Od roku 2004 je evropským komisařem pro vědu. Je ženatý, má dva syny.
Čínská věda prudce akceleruje. Od roku 1995 do roku 2006 zvýšila počet výzkumníků o 77 procent. A její výdaje na výzkum za to dobu poskočily z 0,6 na 1,3 procenta HDP. Ano, na stejný podíl, jako dnes dává Česko.
Tři procenta v nedohlednu
Ve snaze nedostat se na chvost vyhlásila Evropská unie v roce 2002 jako svůj cíl zvýšit do roku 2010 podíl investic do výzkumu na tři procenta HDP. Jak to s tímhle cílem vypadá teď?
"Nedaří se," připustil eurokomisař Potočnik. "Dnes se zdá, že bychom se v roce 2010 mohli dostat tak na 2,6 procenta. A to je daleko od toho, co bych rád viděl. Ale nezapomeňte, že cíl si dalo tehdejších patnáct členských států Unie. Dnes je jich dvacet sedm. A nově přijatí členové jsou v investicích do vědy pod průměrem původních unijních zemí."
Nechceme nízké platy
Peněz pro podporu vědy z unijních fondů přibývá. Ty ale tvoří jen zlomek toho, co výzkum dostává z rozpočtů členských zemí a co investují soukromé firmy (často povzbuzené daňovými a dalšími úlevami). A tam se opravdu výrazný růst neprojevuje.
"Při tom si vezměte, že Evropa nemůže ekonomicky obstát na světovém trhu jinak než ve využití síly mozků!" zdůrazňuje eurokomisař.
"Nechceme přece dosáhnout konkurenceschopnosti se světem tím, že budeme mít nízké platy. Nebo že snížíme sociální jistoty obyvatel Unie. Víme, že nedává smysl snažit se vyrábět za cenu zničeného životního prostředí. A nemáme ani významné nerostné bohatství. Na území Evropské unie leží méně než jedno procento světových zásob ropy, dvě procenta zemního plynu a asi čtyři procenta uhlí. Na tom se žádný dlouhodobý rozvoj nedá postavit."
Janez Potočnik proto pro Aktuálně.cz shrnul: "Cena evropského výrobku prostě bude vyšší. Musí tedy být lepší, aby jej někdo koupil. A to se dá dosáhnout jen inovacemi, zvyšováním znalostí a jejich lepším využíváním."
Krátký výhled politiků
Komisař otevřeně připouští, že věda bývá na okraji zájmu politiků, a proto si jen obtížně získává jejich podporu.
"My politikové nejsme nastaveni na dlouhodobé cíle. Soustřeďujeme se spíše na výsledky, které budou vidět v předvolebním období. Takže pozornost vědě, která přinese výsledky někdy až za řadu let, je rozhodnutí, které vyžaduje od politiků statečnost a vizi."
