Praha - Jakou barvu má vesmír? Již letmý pohled na vítězný snímek květnového kola soutěže Česká astronomická fotografie měsíce nabízí odpověď, že docela jistě červenou.

A není divu. Objektiv dalekohledu autora snímku, jímž je Jan Hovad z Červeného Kostelce, mířil třicet dvě hodiny do okolí hvězdy Eta Cygni v Labuti. Tedy do hustých oblastí Mléčné dráhy, kde není nouze o vodík. Tento nejjednodušší chemický prvek je ostatně tím nejčastějším prvkem vesmíru a jeho obrovská mračna, vybuzena k záření okolními hvězdami, svítí právě červeným světlem.

Hvězdný vítr, tedy tok nabitých částic z hvězd, interakce s mezihvězdným prostředím i oblaka neprůhledných temných mračen vytvářejí bizardní tvary, soupeřící s prachem a pavučinami opředenými na půdách starých pohádkových hradů.

Derniéra za milion let

Asi nejznámějším objektem zachyceným na snímku je "srpková" mlhovina NGC 6888, nalézající se na jeho levém okraji. Tuto kosmickou bublinu s průměrem dvacet pět světelných let vytvořil hvězdný vítr Wolf-Rayetovy hvězdy WR 136, ležící v jejím centru.

"Tímto větrem z hvězdy každých deset tisíc let uniká hmota odpovídající hmotnosti našeho Slunce. Právě interakcí této hmoty s tou, která hvězdu opustila v dřívějších dobách, vznikl podivuhodný tvar této mlhoviny," popisuje člen poroty astronomické soutěže Marcel Bělík z hvězdárny v Úpici.

Předpokládá se, že mlhovina vznikla před dvěma sty padesáti tisíci roky. Hvězda sama je však na konci svého života, a tak by celá tato podívaná měla vyvrcholit derniérou v podobě výbuchu supernovy. Díky tomu, že mlhovina i s umírající hvězdou je vzdálena pouhých pět tisíc světelných let, budeme moci někdy během dalšího miliónu let studovat tuto úžasnou podívanou z dosti velké blízkosti.

Zaplněno vodíkem

Jasná hvězda na druhém okraji snímku je hvězda Eta Cygni, nalézající se v krku Labutě. Je od nás vzdálena téměř sto čtyřicet světelných let.

To však nejsou jediné objekty na snímku. Skupinka jasnějších hvězd v centrální části snímku představuje otevřenou hvězdokupu NGC 6871 s úhlovým průměrem téměř odpovídajícím našemu Měsíci v úplňku.

Dále zde nalezneme velmi nevýraznou otevřenou hvězdokupu IC 4996, která se na obloze zobrazuje jako čtvrtina měsíčního úplňku. K jejímu nalezení bychom si však již museli vzít na pomoc podrobnější hvězdný atlas. Především však na snímku nalezneme červené cáry zářícího vodíku, kterým je celá oblast téměř úplně zaplněna.