Spejbla a Hurvínka zná každý, svět loutek je ale mnohem pestřejší. V Česku ho proslavili kočovní herci, díky tisícům amatérských a nezávislých divadel i šikovným řezbářům se podařilo tradici zachovat dodnes. České a slovenské loutkářství si tak vysloužilo dokonce zápis na seznam světového dědictví UNESCO, kde už máme slovácký verbuňk, masopustní masky a jízdy králů. Baštou českého loutkářství jsou východní Čechy, v Chrudimi je Muzeum loutkářských kultur, které dlouhou tradici mapuje. O tom, jak se loutky vyrábějí, vypráví řezbář Jiří Bareš z divadla Drak v Hradci Králové.
Hradec Králové, Chrudim – V Česku existují až tři tisíce amatérských a nezávislých souborů, které hrají loutkové divadlo.
Hraní loutkového divadla se v českých zemích rozvinulo v 18. století především díky kočovným loutkářům, mezi něž patřil třeba rod Kopeckých. Veškeré tradice se obvykle předávaly v rodině z generace na generaci.
Letos v prosinci se české a slovenské loutkářství dostalo na seznam kulturního nehmotného dědictví UNESCO.
