Praha - Vítězný snímek v červnové soutěži České astronomické společnosti zachytil - mimo jiné - částečky světla, které k nám musely urazit hodně dlouhou cestu.
Daleké putování
Je 24. května, jedenáct miliard a dva tisíce a ještě devět let před naším letopočtem. Vesmír je dosud mladý a zmatený. Je mu něco málo přes dvě a půl miliardy roků. Ještě neexistuje Země, dokonce ani Slunce.
V jedné, ještě bezejmenné galaxii se veliké množství hmoty řítí do jícnu supermasivní černé díry v jejím středu. Uvolňuje se přitom obrovské množství energie.
V té době se na svou pouť vesmírem vydává jeden malý foton, nyní ještě úplně bezvýznamný. Prodírá se mezihvězdným prostředím pryč od domovské galaxie, kterou v daleké budoucnosti kdosi pojmenuje J171719.4+580218 a zařadí ji mezi kvasary.
Náš foton se sráží s jinými částicemi, nutí elektrony v cizích atomech obíhat po energetičtějších drahách, mizí v hustých mezihvězdných mračnech, aby zase za nějakou tu miliardu roků zamířil prudkým letem rychlostí světla směrem k místu, kde se šest a půl miliardy roků po jeho narození zrodí naše Slunce a Země. A přitom stále červená.
Stopa na čipu
Je 24. května roku 2009. Na Šumavě ve středu Evropy si astronomický fotograf Alexander Kupčo chystá svůj dalekohled, montáž, kameru a filtry. Objektiv míří vysoko do hlavy Draka, do míst, kde ve vzdálenosti dvě stě sedmdesát tisíc světelných let leží trpasličí galaxie UGC 10822.
Tato členka Místní soustavy galaxií se nachází téměř za našimi humny, však také na obloze zabírá plochu stejně velkou jako Měsíc. Je však velmi slabá.
Toho dne také končí strastiplná pouť našeho fotonu. Nárazem do čipu digitální kamery spouští sled událostí, jehož výsledkem je fotografie, jež pak zvítězila v červnovém kole astrofotografické soutěže "Česká astrofotografie měsíce".
"I když bylo hlavním cílem fotografa zachytit téměř nepolapitelnou eliptickou galaxii, přináší nám snímek pohled do mnohem větších hlubin vesmíru," vysvětluje člen poroty fotografické soutěže Marcel Bělík z hvězdárny v Úpici. "Na jeho pozadí nalezneme velké množství galaxií. Jmenujme snad jen namátkou spirální galaxie s příčkou PGC 60043 a PGC 59989, nebo spirální PGC 140771 a PGC 60241."
To jsou ale jen ty nejnápadnější, při podrobnějším zkoumání snímku jich nalezneme několik desítek nejrůznějších velikostí i tvarů. Pro vyhledání některých z nich můžete použít mapku na vedlejším obrázku.
Jádra galaxií
Snímek však obsahuje ještě další zajímavé objekty, jedny z nejvzdálenějších, které můžeme ve vesmíru pozorovat.
Jsou to kvasary, které jsou s jistou dávkou pochybnosti považovány za aktivní jádra galaxií mladého vesmíru. O jejich vzdálenosti nám vypovídá posuv spektrálních čar. Pro ten nejvzdálenější J171719.4+580218 ze čtrnácti na snímku zachycených ukazuje na vzdálenost jedenáct miliard světelných let.
I tak daleko se může Alexander Kupčo podívat svým fotografickým zařízením. A spolu s ním teď i my.
