Aktuálně.cz: V tomto týdnu prošla prvním čtením v Poslanecké sněmovně novela insolvenčního zákona navržená ministrem v demisi Robertem Pelikánem. Jak ji hodnotíte?
Oldřich Řeháček: Hodnotím ji jako koncepční řešení. Když se podíváme na insolvenční zákona, je to zákon o úpadku a způsobech jeho řešení. V tuto chvíli je situace taková, že celá řada lidí je v úpadku, ale právní řád jim žádné řešení nenabízí, ač by svou situaci měli řešit pomocí insolvenčního zákona. Pokud se tedy teď otevírá prostor pro řešení úpadkové situace dalším lidem, tak to nelze hodnotit jinak, než jako řešení logické a správné.
Nejspornější částí návrhu je nová možnost zvolit si cestu sedmiletého oddlužení, kdy ve finále nemusí dlužník zaplatit věřiteli vůbec nic. Jak se tváříte na snahu poslanců TOP 09, kteří chtějí doplnit podmínku, aby člověk, který si zvolí tuto variantu, musel být schopný splatit alespoň desetinu dluhu?
Nechci se zastávat ministra spravedlnosti, ale přijde mi to logické, že když někdo není schopen zaplatit, tak je řešen insolvenčním zákonem. Když tam dáme hranici deset, patnáct, dvacet nebo třeba pět procent, tak to znamená, že neumožníme celé řadě lidí řešit svou situaci. A to nejsou jednotky nebo desetitisíce, ale statisíce lidí.
Podívejme se na to, jaká je situace v exekuci. Když platíte, tak se to nejdřív započítává na příslušenství. (Nejdříve se tedy hradí úroky, penále a podobně, až poté se splácí jistina, tedy samotný dluh - pozn. red.). V tuto chvíli je tak celá řada lidí, kteří poněkud naivně pracují, splácí dluh, nebo si alespoň myslí, že ho splácejí, ale ve skutečnosti ho nikdy nemají šanci vyrovnat, protože ten dluh neustále roste. Pokud stanovíme hranici pro oddlužení, dostaneme se do situace, kdy tam ty lidi zase nepustíme, ale nenabídneme jim vůbec žádnou variantu.
Prostě jim řekneme: stát pro tebe žádnou variantu nemá, takže pro tebe je jediná možnost jít do šedé ekonomiky. Nějaká hranice pět, deset, nebo patnáct procent mi přijde nelogická, nesystémová. Protože co se pak těm lidem reálně nabízí, pokud nejsou schopní tu hranici překročit?
Hnutí STAN pak chce pozměnit návrh tak, aby lidé, kteří nedokážou nic splácet a nemohou najít práci, alespoň vykonávali veřejné práce pro obec. Jak se vám jeví tahle možnost?
Já si neumím představit, že by nám nějaký dlužník, kterého bychom měli ve správě a který by byl zdravý a schopný pracovat, řekl, že pracovat nebude.
Zákon zavádí celou řadu pojistek, a to právě ve zvýšené povinnosti insolvenčního správce bdít nad řádným průběhem insolvenčního řízení a podávat pravidelné zprávy, jak si dlužník vede - od tříměsíční až po roční bilanční. Dlužník bude mít povinnost splatit všechno, co jen trochu půjde.
Pelikánův návrh přináší ještě jednu novinku, a to možnost vstoupit do procesu oddlužení jen na tři roky a splatit alespoň polovinu dluhu. Jak vnímáte tuto možnost?
Beru to jako motivaci dlužníků, aby věřitelům zaplatili co nejvíc za kratší dobu. Pokud dnes řada dlužníků kalkuluje a příjmy si upravuje (teď myslím hlavně příjmy plynoucí z darovací smlouvy a ze smlouvy o důchodu), tak možnost uhradit věřitelům za pět let 30 procent pohledávek jim dává motivaci zaplatit pohledávky rychleji. Když dostanete své peníze dřív, tak je to i pro vás v pozici věřitelů určitě výhodnější.
Kdo vstoupí do procesu oddlužení, od příjmu asi 16 tisíc čistého - v případě jednotlivce bez partnera a dětí - už zůstává nezabavitelná částka konstantní. Nevidím tam motivaci pro člověka, aby si během těch pěti let navýšil příjem a splácel víc. Pro něj už je jedno, jestli splatí třicet, nebo devadesát procent. Není to chyba?
Novela už pracuje s tím, že dlužník má věřitelům zaplatit vše, co jim dluží. A bude na insolvenčním správci a na dlužnících samotných, aby se postarali o to, že budou správně zaměstnáni. Není možné, aby insolvenční správce nechal dlužníka na hůře placené práci, když má možnost získat práci lépe placenou. A řekl si: kašlu na to, on zaplatí těch 30 procent, tak to nebudu řešit. Insolvenční správce má dohlížet nad tím, že dlužník bude řádně zaměstnán, že vykonává práci, která je nejlépe placená v té oblasti, kde žije.
Co hrozí, kdyby tomu tak nebylo?
Takový správce by nevykonával řádně své povinnosti a má být penalizován insolvenčním soudem v dohledové činnosti, nebo ministerstvem spravedlnosti, které tu dohledovou činnost vykonává také. Řádný správce má pravidelně kontrolovat dlužníka, kontrolovat si, jaká je nabídka práce v místě bydliště dlužníka, a ptát se ho, proč nepracuje za více peněz. Pokud to správce dělat nebude, tak nemůže v té funkci dále pokračovat. Pokud dlužník bude ignorovat to, co po něm chce správce, tak je na správci, aby u soudu navrhl oddlužení zastavit. Takže je to odpovědnost správce a řádného dohledu ze strany soudu a ministerstev.
Pokud novela projde, mohla by ve svém důsledku pro určitou skupinu obyvatel zdražit úvěry?
To těžko říct, ale já si to nemyslím. Pokud pod dohledem insolvenčního správce, který je zase hlídaný soudem a ministerstvem, není za sedm let zaplaceno vůbec nic, tak tenhle dlužník je, byl a bude rizikový. A nemělo by mu být půjčeno ani dnes, ani zítra, ani kdykoliv v budoucnu. Já tam ten prostor nevidím.
Tou novelou se řeší problém, který je historický. V tuto chvíli máme problém se statisíci lidí, kteří jsou neschopní zaplatit dluhy, a musíme jim nabídnout řešení. Neobávám se zdražení půjček, protože řádný věřitel, který je obezřetný, nikomu nepůjčí, aniž by si půjčku nějak zajistil. Mám na mysli typicky nemovitostí, automobilem nebo jinou věcí. A tito věřitelé jsou v insolvenčním řízení uspokojováni před těmi, kteří žádné zajištění nemají.
Dnes můžete požádat o insolvenci jen v případě, kdy máte alespoň dva věřitele. Dává to logiku? Neměla by existovat možnost vyhlásit bankrot, i když máte jen jednoho?
Insolvenční zákon definuje úpadek mnohostí věřitelů, pohledávek, a poté předlužením, v případě fyzických osob tedy neschopností plnit pohledávky vůči těm minimálně dvěma věřitelům. Existuje ale celá řadu dlužníků, kteří mají reálně jenom jeden dluh a ten druhý věřitel je nějaká osoba jim blízká, kterou oni uvedou do insolvenčního návrhu s tím, že jim půjčila peníze. Ta osoba se ale nepřihlásí a oni se pak oddluží jenom ze vztahu k jednomu věřiteli. Formální řízení musí mít dva věřitele, ale je nabíledni, že se to obchází. A ten druhý věřitel může mít třeba pohledávku ve výši jedna koruna.
Objevují se spekulace o tom, že v příští vládě už ministr Pelikán nebude. Stojí a padá ta novela s jeho osobou?
Návrh už je ve sněmovně, rozhodnou o něm poslanci bez ohledu na to, jestli Pelikán bude nebo nebude ministrem. To není záležitost, která je s ním personálně spojená.
Novela mi přijde logická, koncepční. Ti lidé nejsou v nějaké dluhové pasti, oni jsou prostě v úpadku. A jiným způsobem než prostřednictvím insolvenčního zákona se úpadek řešit nemůže. Jsem přesvědčen, že z logiky věci za tím návrhem musí stát jakýkoli ministr bez ohledu na to, jestli to bude Pelikán, nebo někdo jiný.
Opravdu si myslím, že ta novela žádná revoluce není, že je to jen logický krok. Právo musí dávat smysl, a pokud máme právo a stát k něčemu, tak musí být schopný řešit problémy lidí. A v tuto chvíli tomu tak není. Ani stát, ani náš právní systém neumožňují řešit situací statisíců lidí - to je strašně špatně. Je až nečekané, že trvalo tak dlouho, než někdo přišel s takovým návrhem.
