Praha – Pokud jde o statistiku, lichva v Česku prakticky neexistuje. Za posledních pět let vydaly tuzemské soudy jen 28 rozsudků týkajících se tohoto trestného činu. V průměru jde tedy o necelých šest případů ročně.
O jak nízké čísle jde, je dobře vidět, když proti sobě postavíme policejní statistiku trestních oznámení kvůli lichvě a kvůli úvěrovému podvodu. Těch prvních loni bylo 26, zatímco těch druhých 5643. Podle statistiky je tedy zhruba dvěstěnásobně větší problém s tím, že lidé podvádějí úvěrové firmy (než naopak).
Praxe ale ukazuje něco zcela odlišného. Problémy s lichváři, tedy s lidmi a společnostmi, které půjčují za vysoký úrok a zneužívají při tom rozumové slabosti nebo tísně své oběti, jsou v tuzemsku výrazné. Shodují se na tom zástupci státu i neziskové organizace, které pracují s lidmi na okraji společnosti.
Co je lichva
Lichva je upravena v § 218 trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo „zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru“.
Za její prokázání hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let. Kdo se lichvy dopustí v době živelní pohromy nebo třeba války, případně získá-li tak prospěch přesahující pět milionů korun, může jít za mříže až na osm let.
„Problém s lichvou je v České republice jednoznačně větší, než odpovídá statistikám o počtu odsouzení,“ říká Anita Homrová z Rubikon Centra, které se zaměřuje na pomoc bývalým vězňům. „V téměř každé vyloučené nebo chudinské lokalitě působí jeden či více místních lichvářů. Ti jsou často součástí širokých rodinných sítí,“ dodává Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni.
Vedle těchto „lokálních“ lichvářů pak podle Hůleho působí tisíce malých úvěrových společností, případně živnostníků, které označuje přímo za lichvářské firmy. „Jejich cílem není jen vydělání na půjčení peněz, ale vytvoření dlouhodobé závislosti klienta, dluhového vazala,“ říká Hůle. Zatímco proti „lokálním“ lichvářům lze bojovat jen velmi těžko, proti lichvářským firmám může stát zasáhnout změnou legislativy.
„Na tyto firmy má nyní políčeno ministerstvo financí. Otázka je, zda se to podaří dotáhnout do konce,“ připomíná Hůle návrh, který by měl výrazně zpřísnit podmínky pro získání licence pro úvěrovou činnost. Dosud prakticky stačí živnostenský list. Osud návrhu je nyní nejistý i proto, že ministr financí Andrej Babiš odvolal svého náměstka Martina Prose, který změnu zákonů připravoval.
Chybějí důkazy
Zástupci státu i neziskových organizací se shodují, že lichva se obtížně prokazuje. „Problémem bývá přesvědčit poškozené, aby vypovídali proti lichvářům, a získat tak dostatek důkazů, které by umožnily zahájit trestní stíhání proti konkrétním osobám,“ říká Kateřina Hrochová, mluvčí ministerstva spravedlnosti.
„Důkazní nouze pramení především z nedostatku svědků, listinného materiálu nebo jiných důkazů proti pachatelům, časté změny výpovědí z důvodu obav či rodinných vazeb, stahování obvinění ze strany poškozeného,“ dodává za ministerstvo vnitra jeho mluvčí Gabriela Vaňková.
Podle Anity Homrové z Rubikon Centra mají poškození obecně nízkou finanční gramotnost a hlavně nízké právní povědomí. „Často si neuvědomují, že jednání vůči nim je trestné,“ říká.
A když si problém uvědomí a rozhodnou se ho řešit, přichází velmi náročná fáze. „Oběti se obávají dopadů, které může jejich trestní oznámení přinést dalším osobám v bezprostředním okolí, neboť na nekalých praktikách lichváře je často závislá i širší rodina. Lichvář se tak může „mstít“ například neposkytnutím půjčky dalším rodinným příslušníkům,“ vysvětluje Homrová. „Lichváři se snaží vytvářet silnou závislost svých "klientů" na nich. Kromě půjčování peněz pronajímají byty nebo třeba organizují prostituci,“ dodává Hůle.
„Oběti lichvy mají obavu z oznámení a v praxi se jim ani není co divit. Policie ve většině případů nehledí na racionální obavy obětí a často volí postup, který musí selhat. Problém je, že kvalifikace lichvy neumožňuje ani takové použití operační techniky jako například vydírání,“ kritizuje Hůle přístup státu.
Ministerstvo vnitra chystá pro vybrané policisty, kteří budou následně působit ve vytipovaných problémových lokalitách (má jich být minimálně deset) speciální školení ve spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování. První výsledky by ministerstvo mělo vyhodnocovat na konci roku 2015. Homrová tyto aktivity ministerstva vnitra oceňuje. „Vycházejí z podrobné analýzy situace a jsou koordinované s dalšími nástroji sociálního začleňování pro osoby sociálně vyloučené, kterých se lichva primárně týká,“ říká.
Pomůže jen Provident
Podle Hůleho jsou paradoxně jedinou účinnou zbraní proti těmto lichvářům legální a férové úvěrové nabídky ze strany některých firem, jako je například Provident. „Půjčí i chudým lidem a ti tak mohou třeba vyplatit úvěr u lichváře,“ říká.
Pohled do několika v úvodu zmíněných rozsudků ukazuje, co soudy považují za lichvu. Kromě vysokého úroku v řádech několika desítek procent (od zhruba 40 procent výše) vždy platilo, že podvodníkům šlo o víc než o půjčení peněz. Například Nejvyšší soud v roce 2013 potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze, který za lichvu označil půjčku společnosti EuroCash ve výši 60 tisíc korun s ročním úrokem 44,1 procenta.
Odsouzený zástupce firmy totiž využil rozumové slabosti ženy a přesvědčil ji k převedení práv k jejímu družstevnímu bytu na sebe za účelem zajištění, pohledávku pak uplatnil ihned poté, co se žena zpozdila se splátkou. Byt za 1,67 milionu korun na sebe přepsal a ženu donutil byt vyklidit. Jde přímo o ukázkový popis toho, jak postupují lichvářské firmy, upozorňuje Hůle.
Počet pravomocných rozsudků za trestný čin lichvy
- 2014 - 12
- 2013 - 6
- 2012 - 3
- 2011 - 6
- 2010 - 1
Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti
Sám Provident se také potýká s pověstí lichváře a běžně půjčuje s roční procentní sazbou nákladů (RPSN) i vyšší než 44 procent. Úvěry ale nezajišťuje nemovitostí, ani dlužníky neposílá do exekucí. „Lichva je podle zákona jednání, při kterém někdo využije tíživé finanční situace druhého k vlastnímu obohacení. Náš úrok je 19 až 21 %, RPSN v závislosti na délce splácení od 25 % do 75 %. Naše cena je vždy dopředu známá a každý si může dopředu spočítat, kolik nám bude muset celkově vrátit. Nikomu půjčku nevnucujeme a vždy zjišťujeme, jestli bude zájemce schopen půjčku bezpečně splácet,“ říká Ondřej Holoubek, mluvčí firmy.
Hodnotit cenu půjčky podle RPSN je navíc podle něj velmi neobjektivní. „Kvůli svému výpočtu totiž RPSN u krátkodobých půjček vychází mnohem výš než u dlouhodobých. Existuje spousta finančních společností, které poskytují půjčky třeba na jeden až tři měsíce a RPSN v jejich případě vychází na 1000 až 2000 %. Nejlepší je proto srovnávat celkovou splatnou částku,“ vysvětluje Holoubek.
Úrokový strop není v plánu
Česká legislativa jasnou hranici úroku pro lichvu nestanovuje, nechává to na posouzení konkrétních případů soudy. Ani současná vláda se stanovením jasné hranice nepočítá.
„Pro některé spotřebitele by stanovení úrokového stropu představovalo spíše omezení přístupu k volným finančním prostředkům, a naopak by tak mohlo být – v rozporu se zamýšleným účelem – vytvořeno podhoubí pro další nárůst lichvářských praktik,“ vysvětluje Hrochová z ministerstva spravedlnosti.
Hůle se pak znovu přimlouvá za zpřísnění podmínek, podle kterých se v Česku smí legálně půjčovat. „Pokud nebude omezena cena, ale budou stanoveny přísné podmínky na transparentnost a férovost, pak nedojde k vyloučení velké části chudých z legálního úvěrového trhu. Jen budou čerpat dražší služby než lidé bohatší. To je ale vzhledem k rizikovosti naprosto logické,“ říká.
