Praha - Daňové ráje se pro evropské firmy stanou minulostí, hrozí představitelé Evropské unie. Novou vlnu bojovných prohlášení spustila krize na Kypru a poté i zveřejnění nových dat získaných investigativními novináři o více než stovce tisíc boháčů, kteří ve světě unikají odvodům.
Z materiálů Evropské komise je ale patrné, že tato hrozba zatím není reálná. O tom, že by se mělo s daňovými ráji zatočit, politici dosud jen obecně mluvili. A ani tentokrát to nevypadá na ráznou akci.
Členské státy by se mimo jiné nejdříve musely dohodnout, co to vlastně daňový ráj je. A i kdyby se pak shodli na regulaci, v celosvětově velmi dynamickém prostředí lze rychle najít způsob, jak ji obejít.
"K žádnému zásadnějšímu vývoji nedojde, opakují se jen vyjádření oficiálních představitelů," myslí si například analytik České spořitelny Ľuboš Mokráš.
Klidní jsou, alespoň oficiálně, i zástupci samotných firem specializujících se na "daňovou optimalizaci". "Situace v Evropě bude za deset let naprosto stejná jako dnes. Každá země si bude řešit vztahy s ráji po svém," říká Karel Pluhař ze společnosti Akont.
Bojovat pouze společně
Pro zpřísnění pravidel se nejnověji vyslovil například německý ministr financí Wolfgang Schäuble. "Jsem rád, že současné dění dotlačí Evropskou unii, aby podnikla proti daňovým rájům odpovídající právní kroky," uvedl pro agenturu Reuters.
Posun od slov k činům ale Evropu teprve čeká.
Naposledy se Evropská komise daňovými ráji zabývala na začátku prosince, kdy vydala Akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům. Ten popisuje, jak by měl celounijní boj proti odlivu peněz vypadat.
V první řadě se musí starý kontinent vůbec sjednotit, zdůrazňuje komise. "Vybírat daně, a bojovat tak s úniky je sice odpovědnost každé země, podvody se ale šíří za hranice," uvádí v dokumentu. Evropská komise proto zdůrazňuje, že opatření na národní úrovni nestačí a je nutné vymyslet společnou strategii.
"To přinese i další benefit. Zmizí pochybnosti o tom, jaké budou následky v případě, že daňový ráj odmítne spolupracovat," píše se v plánu. Pokud by se objevil na takzvané černé listině, ztratí reputaci, důvěryhodnost a odradí investory, doufá komise.
"Komise se pochopitelně snaží vystupovat jednotně, dává jí to daleko větší sílu vynutit si své požadavky," vysvětluje Pluhař a připomíná USA a jejich zákon o podávání informací pro daňové účely (FATCA), který vstoupí v platnost v červenci 2013.
Na základě této legislativy budou muset finanční instituce z celého světa uzavřít smlouvu s daňovými úřady v USA a poskytovat informace o zdanitelných příjmech všech svých amerických klientů. Jestliže to banka nesplní, bude na její operace ve Spojených státech uvalená třicetiprocentní srážková daň.
Jak vypadá ráj?
EU se podle komise také musí dohodnout, co to vlastně daňový ráj je. Každá členská země si jej totiž nyní definuje po svém, takže k nim pak logicky přistupuje jinak než ostatní.
Znaků mají tyto offshorové destinace několik, tvrdí Evropská komise. Mnohem nižší sazby, než je obvyklé, výhody pro nerezidenty nebo pro poplatníky, kteří nevykazují žádnou ekonomickou aktivitu.
Celý evropský plán je ale zatím jen sadou doporučení. Přesná pravidla, jak požadované jednoty dosáhnout, chybí.
Evropská komise pouze uvádí, že "během tří let zhodnotí, jak členské země k problému přistupují, a podle toho pak vyvine další iniciativu". Celý akční plán navíc teprve čeká na schválení Rady ministrů financí EU a Evropského parlamentu.
| Čtěte také: Německo chce úder na daňové ráje, účty zajímají i Česko Kdo má účet v Lucembursku? Bankovní tajemství zmírní V kauze daňových úniků čelí problému Deutsche Bank |
"O žádném posunu, který by reálně něco znamenal, nemám povědomí," uvádí Pluhař, podle kterého zůstanou veškeré ideje pouze v rovině doporučení.
Mluvčí Ministerstva financí ČR Ondřej Jakob ale připomíná, že je formování celounijního přístupu k daňovým rájům teprve na začátku.
Konec nečekají ani optimisté
Že Evropa někdy nadobro překazí únik peněz do daňových rájů, nevěří ani domácí analytici.
Protože už tlak na klasické offshorové destinace nějakou dobu trvá, firmy tato místa opouštějí a přesouvají se do jiných teritorií.
"V různé míře se projevuje snaha využívat čínský finanční trh a juan, finanční centra arabských ropných států i další státy v Africe a Střední Asii," říká analytik České spořitelny Ľuboš Mokráš. Kvůli tomu ale bude potírání daňových úniků pro Evropskou komisi naopak ještě komplikovanější.
"Jde o klasický příklad, kdy se regulátoři snaží o regulaci velmi dynamického prostředí, takže jakákoliv regulace bývá většinou velmi rychle obejita," myslí si Mokráš.
"Ani ti největší optimisté nepředpokládají, že by se dal takzvaným daňovým rájům učinit konec," navazuje Pluhař.
Jednotlivé státy si podle něj navíc budou chtít v oblasti daní uchovat autonomii. Mimo jiné proto, že samy navzájem soupeří, který z nich přiláká více klientů na výhodné podmínky. V tomto případě se nejedná o klasické ráje, ale spíše o "země daňových pobídek", protože sem podniky prchají spíše kvůli kvalitnější legislativě a právní i politické stabilitě.
Harmonizace dává smysl pouze v případě výměny informací, která zamezí páchání trestných činů, věří Pluhař. "Úniky poškozují jak podnikatelské prostředí, tak stát, a je proto smysluplné jim zabraňovat," doplňuje.
Smysl v boji proti daňovým únikům vidí i Ondřej Jakob. "Vzhledem k finanční krizi a k napjatým rozpočtům je pro Českou republiku, stejně jako i pro ostatní členské státy, zajištění efektivních daňových výnosů nesmírně důležité," vysvětluje mluvčí ministerstva financí.
