Aktuálně.cz: Na co vás Andrej Babiš nalákal?
Jiří Milek: Těžká otázka. Myslím si, že mě ani nenalákal. Rozhodl jsem se prostě proto, že chci pro zemědělce něco udělat. Posunout obor zase dál. Zajistit podmínky srovnatelné s těmi, jaké mají zemědělci v západních zemích.
Ale proč si vybral přímo vás? Nemáte za sebou úplně úspěšnou politickou kariéru… (Jiří Milek neuspěl v krajských volbách jako nestraník za Nezávislou volbu v roce 2012 do zastupitelstva Olomouckého kraje; rok poté se neúspěšně snažil o poslanecký mandát jako nestraník za ANO - pozn. red.)
Nemám žádnou politickou kariéru. Byl jsem doporučený zemědělci. Asi jsem ho přesvědčil tím, co jsem dělal doposud. Myslím si, že než politická kariéra je důležitější zemědělská zkušenost. V politice toho nikdo moc hmatatelného zatím neudělal.
Role ministra však není pouze zemědělská. Je i politická a manažerská.
Je smutné, že je politická. Jsem bytostně přesvědčený o tom, že by všichni zaměstnanci na resortech, nebo alespoň část života, měli strávit odbornou činností. Některá ministerstva jsou na tom špatně. Zemědělství mezi ně ale nepatří, jsou tady jiné resorty, třeba zdravotnictví. A tam v minulosti, ať se na mě nikdo nezlobí, nebyli odborníci.
Budete posilovat zastoupení odborníků na ministerstvu?
Možná dojde k nějakým drobným změnám, ale nic zásadního neplánuji.
A jaké změny chystáte?
V základních rysech se budu držet koncepce, která tady byla sepsána do roku 2030. Podílely se na ní i nevládní organizace. Neuznávám to, aby každý nový ministr přehazoval směr o 180 stupňů. To nejde.
Již dříve jste uvedl, že se vzdáte řízení holdingu Úsovsko. Jaká bude vaše další role?
Buď nebudu akcionářem, nebo bude má role minoritní. Část akcií jsem už převedl na manželku. Už jsem se stáhl, to byla podmínka. Představenstvo mé rozhodnutí akceptovalo.
Není vám to trochu líto?
Člověk si musí vybrat. Je mi to líto, ale na druhou stranu existuje zákon lex Babiš, který musíme dodržovat. Musím ho respektovat.
Úsovsko patří mezi největší české agropodniky. Drobnější farmáři se proto obávají, že budete hájit spíš zájmy velkých zemědělců. Jak to tedy bude?
Ve vládním prohlášení zůstalo a zůstane, že chceme podporovat všechny formy podnikání. Já s tím nemám problém. Jestliže rodinné farmy chtějí podnikat, nechť tak dělají, je to správně. Nicméně víme, že všude ve světě mají problémy, protože na farmách nemají následovníky. Sám jsem několikrát zažil situaci, kdy za námi lidé přišli, protože nemají pokračovatele a farmu musí prodat. Situace je stejná v Bavorsku nebo Rakousku a jiných západních zemích. Navíc všechny tyto státy dávají poměrně velké dotace na to, aby se farmy slučovaly. Větší farma si může dovolit lepší stroje nebo zaměstnat víc lidí, kteří pak nemusí pracovat v zemědělství jako otroci. Obdivuji lidi, kteří mají živočišnou výrobu a dělají ji sami. Nechtěl bych rozlišovat na malé, velké a střední zemědělce. Buď plní podmínky, které jsou nastavené a fungují dobře, a nebo ne. A pak je to špatně.
Zavedete nějakou konkrétní podporu zaměřenou na malé a začínající zemědělce?
Dneska podpory už běží. V tomto směru se nic měnit nebude. Diskutuje se o platbě na první hektary. Myslím si, že je reálné se domluvit.
A na co se mají těšit velké podniky?
Budeme se snažit získat pro všechny zemědělce co největší obálku peněz z Evropské unie. Dneska jsou nějaká pravidla, k žádným změnám nedojde. Jsem skoro schopen garantovat, že takový ministr, který se zavděčí všem, tady nebude.
Jaká je podle vás atmosféra mezi zemědělci?
Podle mě se maličko zlepšuje. Ti normální, kterým jde o zemědělství a ne jenom politiku - jestli je někdo malý nebo velký -, se spolu dohodnou. Já jsem vždy v podniku spolupracoval s malými zemědělci z okolí. Potřebovali jsme od nich službu nebo naopak. Měl jsem s nimi dobré vztahy. Byl bych rád, abychom sedli za jeden stůl, jenom tak můžeme dosáhnout lepších výsledků i vůči Evropě.
Předchozí ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL) dělil zemědělce na dobré a špatné. Jak to máte vy?
Souhlasím s tím. Dobří mohou být malí i velcí.
Kdo je podle vás špatný farmář?
Ten, kdo nedodržuje pravidla. Dneska je zemědělství poměrně svázané pravidly. Na jejich dodržování dohlíží Státní zemědělský intervenční fond, který vyplácí dotace. A pokud dojde k porušení, dochází ke krácení. Jestliže jde o významné porušení, tak dostávají zemědělci sankce.
V čem nejčastěji zemědělci chybují? Třeba ve střídání plodin?
Nevím, kde berete informace, že zemědělci nestřídají plodiny. Myslím si, že zemědělství je v Česku na vysoké úrovni. V oboru jsou gramotní lidé. A já neznám ze své praxe nikoho, kdo by nestřídal plodiny. Složení plodin je dáno trhem. A jestliže si trh žádá nějakou plodinu, tak se jí prostě seje víc. To neovlivňují zemědělci. Farmáři jsou normální firma, která si na sebe musí vydělat.
A například eroze na jižní Moravě není způsobená ne příliš dobrým hospodařením zemědělců?
Na jižní Moravě spíš řešíme sucho. I když tam je třeba oblast Hodonínska nebo některé další, kde sem tam k erozi dochází. V loňském roce se projednávala protierozní vyhláška, ale nedošlo k dohodě mezi ministerstvem životního prostředí a nevládními organizacemi. Pozastavila se a bude se zřejmě připravovat znovu. Myslím si, že by se měla nastavit hranice. Když přijde normální déšť a na poli dochází ke smývání půdy, tak ano, do určité míry tomu dokáže zemědělec zabránit. Ale když spadne 40 mililitrů vody za půl hodiny, tak voda strhne i louku.
V protierozní vyhlášce byl problém, že se vše chtělo hodit na zemědělce. A kontrolu měli provádět lidé, kteří o problematice nic neví. My jsme se jako zemědělci bránili. Když problému někdo nerozumí, tak ho nemůže řešit. Vyhláška nebyla dobře, tedy odborně, postavená.
Takže podle vás za stav krajiny na Moravě nemohou zemědělci?
Zemědělská činnost určitě utváří krajinu. Je také potřeba říct, že eroze je krajinotvorný prvek. Vezměte si Grand Canyon v Americe, vytvořila ho eroze. Dneska to všichni obdivujeme.
Nevím, jestli si tohle lidé rádi přečtou.
Podívejte se, každý správný zemědělec se snaží minimalizovat erozi. Nějaká eroze bude pořád, nedá se jí zabránit. Správný hospodář, a zvlášť ten, který si půdu koupil nebo zdělil, si ji hlídá. Věřím, že absolutní většina zemědělců dělá maximum.
Vy se budete zasazovat o další změny v boji proti erozi?
Budeme muset s ministerstvem životního prostředí dotáhnout protierozní vyhlášku tak, aby byla funkční. Za druhé bychom chtěli posilovat živočišnou výrobu, produkci statkových hnojiv (hnůj, hnojůvka, kejda - pozn. red.), dostávat je do půdy a zvyšovat podíl organické hmoty, která pomáhá k udržení více vody v krajině.
Proč chcete oznamovací povinnost při nákupu zemědělské půdy?
Má to víc důvodů. V zahraničí, například ve Francii, tyto zákony platí. Například nájem je tam dokonce ze zákona na sedm let. Přimlouval bych se za to, aby něco podobného bylo i u nás. Budu iniciovat záměr, aby byla nějaká minimální doba pronájmu zemědělské půdy stanovená zákonem, jaká by tato lhůta měla být, je otázkou diskuse.
Půda není auto, u kterého si vyměníme klíče a pojedeme dál. Aby půda řádně rodila, nesmí být zaplevelená a to se nedělá na jeden rok. Dneska se běžně stává, že majitel půdu prodá, aniž by to zemědělci oznámil. Farmář tam má ale třeba postavený zmodernizovaný kravín. Když o půdu z roku na roku přijde, tak se s kravínem může akorát tak vyfotit. Zemědělec musí o plánovaném prodeji vědět.
Na druhou stranu informační povinnost si mohou obě strany dát do smlouvy už nyní.
No, to tvrdí někteří právníci. Smlouvu musíte dát na katastr nemovitostí, za to se samozřejmě platí. Prostě je to sporné. Lidé to tam dávat nechtějí.
Je to tedy nutné?
Jak chcete jinak zajistit, aby na půdě někoho dobře hospodařil. Aby se půda neznehodnocovala.
Kdy oznamovací povinnost protlačíte?
Budu se snažit, aby to bylo letos. Předcházet budou jednání s nevládními organizacemi.
Říkáte, že chcete, aby český farmář dosáhl na stejné dotace jako ten ze západní Evropy. Jak toho dosáhnete?
Snažíme se zmapovat všechny platby včetně národních dotací. V případě evropských peněz jsme na tom podobně. Někde máme více, někde méně. Ale u národních dotací existují skryté podpory, které jiné státy nedávají z ministerstva zemědělství, ale třeba resortu práce a sociálních věcí. Například v Rakousku to funguje tak, že pokud si zemědělec vezme mladého inženýra na farmu, ročně na něj dostane podporu 12 tisíc eur. V Dánsku nebo Německu mají skryté podpory na porážku prasat, zabití mají kompletně zaplacené státem. Peníze dostávají jatka, dohromady 30 eur na kus.
A to se oficiálně ví?
Už se to oficiálně ví. Těch podpor je hodně. My je chceme pořádně zanalyzovat a poté budeme na Radě ministrů tlačit na změnu. Sice pořád říkáme, že existuje jednotný trh, ale není tomu tak. Nejsou jednotné podmínky. Je potřeba národní podpory zmapovat a potom se bavit o tom, že je tady nekalá soutěž. Nemůže být jeden trh, když někomu dotujeme osm korun na kilo vepřového a druhý peníze nemá.
My nemáme nějakou podporu, kterou jiné státy nevyplácí?
Máme. Ale je to podstatně méně peněz. V případě zemědělství dochází k souboji rozpočtů. No a pak je tady druhá věc. Jsou to obchodní řetězce, které podporují své výrobky. Kolikrát řeší nadprodukci něčeho tím, že k nám dovezou zboží za dumpingové ceny.
To ale nejsou žádné oficiální údaje, není to nijak potvrzené.
Tak se na to běžte zeptat předsedy Agrární komory, který má pár čísel. Třeba se k nám vozí vepřová kýta za nějakých 56 korun, což musí být dumpingová cena. Jaká je to pak cena? Za tyto peníze to nikdo nevyrobí.
A není to tím, že zemědělci v jiných zemích jsou prostě efektivnější?
To je zase pravda. My, když poskytujeme investiční dotaci, tak podíl státu na dotaci tvoří 30 procent. Vím, že v Bavorsku investiční dotace dosahuje až 80 až 90 procent dotace. Jasně, jsou efektivnější. Když dostanou tuto investiční dotaci, tak prostě existuje rozdíl.
Budete pokračovat v boji proti řetězcům?
Neřekl bych boj, je to silné slovo. Ale narovnání vztahu. Účastnil jsem se v minulé firmě rozhovorů s některými řetězci, přál bych to každému zažít.
Jak chcete narovnat vztahy? Podle zpráv z trhu například zákon o významné trží síle moc nepomohl.
Zákon o významné tržní síle dosáhl toho, že když dneska opravdu někdo bude chtít zjistit, za kolik se nakupuje, tak na faktuře najde konečnou cenu. To předtím nebylo. Když stát bude chtít, tak si to může zjistit, myslím tím finanční úřady.
Takže chcete větší kontrolu ze strany finančních úřadů?
Určitě. Řetězce vyvádí z České republiky peníze. Třeba fakturami. Marže, které uvádí, nejsou pravdivé. Budu chtít jednat, protože není spravedlivě rozdělená vertikála zisku mezi prvovýrobou a obchodníky. Ti mají dnes 80 procent podílu na trhu, oni rozhodují, co se bude prodávat, za kolik a s jakou marží. Ve spolupráci se Zemědělským výborem budeme ještě během tohoto roku chtít novelizovat zákon o významné tržní síle, v současnosti hledáme konkrétní možnosti. Není možné, aby na trhu bylo zboží za dumpingové ceny. Finanční úřady by měly ve spolupráci s Celní správou ČR také kontrolovat, za kolik do České republiky obchodníci vozí zboží, samozřejmě to nebude jednoduché, ale možné to je.
České zemědělství ročně spolyká v průměru 50 miliard korun. Je to moc nebo málo?
Je to tak akorát. Jsou dvě možnosti. Buďto musí západní země méně dotovat z národních rozpočtů. Nebo pokud naše země bude chtít, aby tady byla zachovaná výroba vepřového nebo třeba mléka, bude muset dotovat víc.
Proč by měl stát dotovat něco, co není schopné konkurovat na trhu?
Stát si musí položit otázku, jestli chce mít vlastní výrobu potravin nebo být závislý na dovozu.
Kam by tedy mělo jít víc peněz? Do potravinářství, nebo přímo k zemědělcům?
Rozdělil bych to na dvě oblasti - do citlivých komodit, jako jsou například brambory, ovoce nebo zelenina. Druhým směrem má být hlídání momentů, když se nějaká komodita propadá, třeba mléko. Musíme pomáhat něčemu, čemu se aktuálně nedaří.
