Klidně by zrušil většinu víceletých gymnázií a namísto nich otevřel střední a učňovské školy s obory, po jejichž absolventech firmy volají. A mnohé stávající střední odborné školy by převedl z krajů na firmy, protože je přesvědčen, že ty si nejen pohlídají kvalitní přípravu žáků, ale navíc nabídnou lepší platy kvalitním pedagogům. O povinné maturitě z matematiky vůbec nepochybuje. Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák má radikální názory a tvrdí, že situace na trhu práce je natolik vážná, že na experimenty už není čas.
„Poslední generace, která si ze základních a středních škol odnesla základní řemeslnou zručnost, má dnes padesát a více let. Hrubá chyba se stala někdy v devadesátých letech, kdy si řada lidí myslela, že všechno, co bylo před rokem 1989, je špatné, že se stačí podívat na Západ, opsat jejich nápady a budeme úspěšní. Po dvaceti letech je vidět, že to není pravda, a nejvíce na to doplatilo učňovské a technické školství,“ tvrdí Hanák v rozhovoru u příležitosti konference Jak dál v technickém vzdělávání, kterou ve spolupráci se svazem pořádaly Hospodářské noviny.
Proč podle vás přestali mít mladí lidé zájem o technické obory na středních i vysokých školách?
Představa takzvaných Husákových dětí byla, že všichni budou manažeři, budou mít sekretářku a auto a vše půjde samo. A najednou zjišťujeme, že máme obrovské množství lidí s humanitním vzděláním, narostl extrémně počet soukromých vysokých škol, které jsou zaměřeny výhradně na humanitní obory. A průmyslové firmy, které uspěly na zahraničních trzích, najednou zjistily, že nemají kde brát kvalifikované lidi, kteří mají jak technické vzdělání, tak jazykovou výbavu. Na trhu zavládlo zděšení.
Jaroslav Hanák (63)
Od roku 2011 je prezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR, nestátní organizace, která hájí zájmy více než 1600 zaměstnavatelů a podnikatelů v Česku. Hanák vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Působil v ČSAD Prostějov a ČSAD Brno, kde byl do roku 1990 ekonomickým náměstkem. Je předsedou představenstva prostějovské dopravní společnosti First Transport Lines.
A co by se podle vás mělo stát?
Ten problém je velký už nyní a bude se zvětšovat. Nedá se vyřešit za rok ani za pět let, ale musí se konečně začít. A na experimenty už není čas. Kraje by měly především výrazně omezit víceletá gymnázia. Víte, já neříkám všechna, to určitě ne. Potřebujeme elitu, skvělé lékaře, právníky. Ale není možné, aby se na tak výběrové školy dostávali trojkaři a čtyřkaři. Kraje naopak musí podpořit učňovské školy a střední odborné školy. Vím, že jde o proces na celou jednu generaci, ale je životně nutný, jinak se z této země skutečně stane pouhá montovna.
Ve kterém odvětví chybí kvalifikovaní zaměstnanci už nyní?
Tam, kde je náročná technika a technologie, což se týká především logistických firem, energetických společností, IT firem a automobilového průmyslu.
Může problém vyřešit například tolik diskutovaná povinná maturita z matematiky?
Pro povinnou maturitu z matematiky jsem zásadně, protože matematika je základem logického myšlení. Když dobře zvládáte matematiku, zvládáte dobře i fyziku, chemii, máte logičtější myšlení, a to je přesně to, co nová generace potřebuje. Vyčítal jsem ministru Chládkovi, že ji odsouvá někam do nekonečna, takže jsem rád, že se ta povinnost konečně reálně rýsuje.
Jste z Olomouckého kraje. Jak se zasazují o změnu tam?
Jsem v tamní tripartitě a zastupitelé se s tím opravdu nemazlí. Reagují na potřeby trhu, mají odvahu, klidně zavřou osmileté gymnázium a otevřou střední odbornou školu. Jsem přesvědčen, že stejně musí postupovat i stát, který musí začít s regulací vysokých škol, zvlášť těch, které to dělají jen pro peníze a na kvalitě výuky jim absolutně nezáleží. Ministerstvo školství by mělo nastavit nekompromisní kritéria. Těch takzvaných létajících profesorů, kteří mají tři čtyři úvazky na několika školách, je tady opravdu neuvěřitelně mnoho. Mimochodem, rektor ČVUT mi nedávno říkal, že nemají jediného absolventa, který by se neuplatnil na trhu práce. Tím se humanitní školy pochlubit určitě nemůžou.
Jedna věc je zrušit víceleté gymnázium a otevřít učňovskou školu, druhá věc je ovšem přimět děti a jejich rodiče, aby měli o technické obory zájem…
Naprosto souhlasím. Právě proto jsme spustili projekt Rok průmyslu a technického vzdělávání, který má sloužit také k tomu, aby přesvědčil rodiče a hlavně maminky, že práce pro průmyslové firmy má pro jejich děti budoucnost, že jde o práci v nejmodernějších provozech, že na špinavé ruce a montérky můžou zapomenout. A je i na firmách, aby se lidem otevřely a ukázaly, že práce pro ně může znamenat skutečně zajímavou kariéru a jistotu solidního výdělku.
Všechno za rok nevyřešíme, ale předpokládám, že po roce získáme tolik podnětů a materiálů, že budeme umět navrhnout podstatné legislativní změny.
Nabídka škol odpovídá zájmu studentů. Firmy ale nesouhlasí
Malý zájem o studium technických oborů a s tím související nedostatek profesionálů se citelně dotýkají už 70 procent zaměstnavatelů z oblasti průmyslu. Čtěte podrobněji na iHNed.cz.
A co by měly udělat učňovské školy a průmyslovky?
Více spolupracovat s firmami, protože děti musí chodit na praxi přímo do podniků. Ono duální vzdělávání, jak ho známe z Německa, je jedinou cestou. A řešením je i to, prodat některé odborné školy velkým, silným podnikům, které lépe zaplatí učitele, seženou experty, a navíc stoprocentně zajistí, že žák bude trvale ve spojení s firmou, což je pro jeho budoucí kariéru naprosto nezbytné. Funguje to ve Škodovce, ve Vítkovicích, proč by to nemohlo fungovat jinde? Navíc mají žáci těchto podnikových škol vždy uplatnění na trhu práce. A to se počítá.
Jak ale přitáhnout děti k technice už odmala?
Skvěle to dělá třeba Zbyněk Frolík z Linetu, který otevřel technickou školku, a další firmy v Brně, kde také technické školky fungují. Děti musíte nalákat – stavebnicemi, ale i exkurzemi ve firmách, kde dostanou dáreček, kde jim všechno trpělivě ukážou, nechají osahat, prolézt. Vztahy se budují dlouho.
Více si o budoucnosti technického vzdělávání přečtěte na sesterském webu iHned.cz.
