Praha - Z tuzemských věznic vyšlo loni přes 11 500 vězňů, práci našla asi polovina z nich. Společnost Rubikon Centrum se snaží, aby jich bylo více. Ekonomický růst jí nahrává - nedostatek kvalifikovaných pracovníků nutí firmy nabírat i tam, kde se tomu dříve vyhýbaly. Počet společností, které o zaměstnávání vězňů zajímají, roste.
"Když jsme se v roce 2012 začali zaměstnáváním vězňů zabývat, museli jsme společnosti hodně přesvědčovat o tom, aby to s našimi vytipovanými kandidáty alespoň zkusily. Za rok se nám podařilo najít práci pro pár lidí zhruba v deseti firmách. Dnes je situace diametrálně odlišná," popisuje Lenka Ouředníčková, šéfka služeb Rubikon Centra.
"Zájem o naše pracovníky projevilo 350 firem, takže nestíháme zájem všech uspokojit, ačkoliv můžeme nabídnout zhruba 700 kandidátů ročně," dodává.
Zlom podle ní nastal před rokem, kdy poptávka po vězních stoupla z několika set míst na současných 1500. "Vysvětluji si to ekonomickým růstem a vznikem nových průmyslových zón kolem měst. Česká republika se stala montovnou a potřebuje zaměstnance. Drtivá většina našich klientů pracuje pro automobilový a montážní průmysl, i když část nachází uplatnění i v jiných oborech včetně služeb," říká Ouředníčková.
Šestadvacetiletá Petra si ještě odpykává trest ve vězení, ale pracuje už tam. Ve společnosti Hamerník dělá dřevěné násady na nářadí a práce jí baví. "To byste nevěřila, kolik práce dá udělat jedna lopata či hrábě. Líbí se mi, že mi kdokoliv poradí, když něco nevím. Se dřevem bych chtěla pracovat i po propuštění," říká žena, která sedí za distribuci drog.
Za práci je vděčná také její kamarádka Kristýna, kterou má stát za stejný delikt propustit za necelý rok. Nejdříve dávala bonbony do blistrů na lince u společnosti Lion Products, pak přešla do skladu a nyní pracuje v Kosteleckých uzeninách.
"Tam se mi líbí moc. Je to dobré v tom, že ráno člověk odjede z vězení, přijede večer, osprchuje se a jde spát. Čas ve věznici tak registruje jen na odpočinek," pochvaluje si vyučená kadeřnice. Baví ji práce s lidmi a v budoucnosti by ráda pracovala v kavárně.
Jan Drtina má vystudovanou hotelovou školu, mluví plynně anglicky a zná základy němčiny a italštiny. Než začal mít problém s drogami, pracoval jako recepční hotelu a strávil rok na Kypru. Po skončení trestu v roce 2016 pracoval nejdříve pro Rubicon Centrum, následně ho zaměstnalo Tesco jako řidiče pro svůj internetový obchod. Nadřízení o jeho drogové minulosti věděli, takže nejprve si ho šest měsíců testovali, až pak dostal standardní smlouvu na dobu neurčitou.
"Jsem rád, že mám práci. V minulosti jsme zkoušel několik míst, takže vím, že ne každý zaměstnavatel si vezme na triko zaměstnat bývalého vězně," konstatuje šestatřicetiletý muž. Do budoucna by se rád vrátil ke své profesi, i když ví, že pro většinu firem je záznam v rejstříku trestů problém a jeho sen se mu tak možná nepodaří splnit.
Práci vězňů si pochvalují i firmy, pro přepravní společnost Arriva Transport ČR jich dělá šest. "Zkušenosti s nimi máme vesměs pozitivní, protože jsou to lidi, kteří si váží své práce, chodí do ní a chtějí pracovat. Rádi bychom jich měli více, protože momentálně nám chybí 100 řidičů. Narážíme však na problém, že potřebujeme, aby měli řidičský průkaz skupiny D, což má málokdo," říká Lucie Kunešová z personálního oddělení společnosti.
Podobné zkušenosti má i výrobce autodílů Futaba Czech. Vězňům začal nabízet práci před půl rokem a nyní jich pro něj pracuje padesát. "Jsou to sice lidé sice ve výkonu trestu, ale mají důvod pracovat a chtějí pracovat," vysvětluje manažer kvality Jan Odehnal. Celkem firma zaměstnává kolem tisícovky lidí.
Podle něj jsou tito pracovníci dokonce lepší než agenturní pracovníci z východoevropského bloku. U cizinců totiž jejich minulost neznají vůbec, navíc musejí překonávat více kulturních a jazykových bariér.
"U vězňů nepotřebujeme na zaškolení překladatele. Rychle je vše naučíme a i další komunikace je jednodušší. Navíc agenturní pracovníci nejsou tak spolehliví. Zaškolíme je, ale oni druhý den nemusí přijít," dodává Odehnal.
Začlenění vězňů do pracovního procesu má podpořit také akce Běh se žlutou stužkou (Yellow Ribbon Run). To je akce v rámci Běžecké ligy RunCzech, při níž vedle sebe běží manažeři firem zaměstnávající vězně, sportovní fanoušci, státní úředníci, ale i bývalí odsouzení či lidé, co dosud v cele sedí. Společný běh má snížit předsudky společnosti proti lidem, kteří pochybili. První závod se poběží 7. dubna.
"Když byl člověk ve vězení, neznamená to, že to je špatný člověk. Pokud dostane práci, tak máme všichni mnohem větší šanci, že příště nic neprovede, než když takovou příležitost nedostane," říká Gabriela Slováková, zakladatelka Yellow Ribbon Run a zároveň šéfka věznice ve Světlé nad Sázavou, která do práce zapojuje 80 procent svých svěřenkyň.
Slováková je přesvědčená, že vězeň může být pro firmy skvělým zaměstnancem. "Jsem ráda, že firmy začínají vnímat, že Čech, co má za sebou špatnou životní zkušenost, ale snad už je poučený a bude si své práce vážit, je pro ně lepší volba než anonymní agenturní dělník, který jednou přijde, podruhé ne," prohlašuje.
Loni podle ní firmy díky společnému běhu s vězni zaměstnaly 296 lidí ve výkonu trestu a 96 propuštěných vězňů.
Foto: Práce, která smrdí. V třídírně odpadů nechtějí pracovat ani vězni:
