Jablonec nad Nisou - Když se v roce 1993 definitivně rozpadlo Československo, stal se Leopold Surga z České národní banky jedním z kmotrů samostatné české měny.
Česká koruna oslavila 1.července patnácté narozeniny a Leopold Surga byl v době jejího vzniku hlavním koordinátorem oddělení české koruny od slovenské.
"Nastala tehdy zvláštní situace. Mincovna totiž zůstala na Slovensku a tiskárna v Česku. Výtvarnické zázemí jsme měli a návrhy byly poměrně brzo připravené, ale museli jsme zajistit výrobu peněz," vzpomíná Leopold Surga v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
A.cz: Jak Česká národní banka tuhle situaci vyřešila?
Pokud šlo o bankovky, tak Státní tiskárna cenin již v té době připravovala dvěstěkorunu a tisícikorunu. Takže jenom předělali státní znak. Místo slovenského kříže se tam dodala slezská a moravská orlice. Něco jiného byly mince.
A.cz: Výtvarná stránka byla tedy dána federálními předlohami, ale co materiál nebo velikost. Podle čeho jste volili?
Volba parametrů nových mincí je vždy složitý problém. Je třeba se vyhnout parametrům mincí sousedních zemí, zajistit, aby mince byly dobře rozlišitelné pro veřejnost - včetně osob s vadami zraku - a samozřejmě důležitý je materiál.
České mince aktuálně: Také padesátikoruna se bude razit v Česku. Jako poslední
Ten jsme volili pokud možno co nejlevnější, ale s ohledem na možnost kontroly jejich pravosti. Poprvé se v historii našeho mincovnictví objevily mince hranaté, tedy dvoukoruny a dvacetikoruny, a mince dvoubarevná, padesátikoruna.
A.cz: Co například padělky, byla nová měna pro falzifikátory zajímavá?
Výskyt padělků nebyl nijak dramatický. V prvním roce se nejčastěji padělaly kolky. Profesionální padělky vyšších hodnot se objevily až v závěru devadesátých let.
Leopold Surga
- Přední český peněžní odborník
- V roce 1992 až 1993 dohlížel na vznik samostatné české měny
- Jako náměstek ředitele sekce peněžní a platebního styku ČNB dohlíží na dostatek mincí a bankovek v oběhu i dostatečnou ochranu měny proti padělatelům
- Současně předsedá komisi ČNB pro posuzování návrhů na české peníze
- Pravděpodobně se bude podílet i na vzhledu české varianty eura
Ke konci června 2001 stáhla Národní banka z oběhu starší vzory bankovek z roku 1993, jejichž ochrana byla postupem doby z části překonána. Že by česká měna byla pro padělatele úplně nezajímavá, se však tvrdit nedá. O tom svědčí některé případy profesionálně padělaných bankovek vyšších hodnot.
Obecně lze ale říci, že zájem klesá. Myslím si, že v tom spíš hraje roli i množství a kvalita ochranných prvků.
A.cz: To jste řešili jak?
Nejdříve jsme se poptávali v zahraničí. Přišly nabídky z Německa a Kanady. Výroba se tedy zadala tam. Mezitím jsme si začali zjišťovat i možnosti výroby v domácích podmínkách.
A.cz: Proč jste nepokračovali v ražbě mincí v zahraničí? Zkušenosti jste měli?
Uvažovalo se o tom. Má to ale své nevýhody. Například jsme malý stát, a tím i malý partner. A samozřejmě větší klient má určité výhody, třeba právo přednosti. Takto jsou vzájemné vztahy vyrovnanější.
A.cz: Jaké byly v Česku možnosti? Mincovna jako taková tu přece nebyla.
Orientovali jsme se především na zbrojovky. Tedy na ty, které měly zkušenosti s výrobou nábojů. Je to totiž také lisování kovů za studena, jako v případě mincí. Ve hře byla například zbrojovka ve Vsetíně. Pak ale přišla jablonecká mincovna sama s nápadem zřídit v Čechách samostatný provoz.
Na rozdíl od těch ostatních na to nechtěli peníze. Rozhodli se, že si to zafinancují sami a potom - když předvedli, co umí - byla jim převedena nejdříve výroba hliníkových mincí. A později i těch vyšších nominálních hodnot.
A.cz: Mince se ale daly razit i na Slovensku, neuvažovali jste oslovit Slováky?
Byla to jedna z možností. Slovensko ale mělo v té době svých starostí dost, tak se nedalo počítat s tím, že by pro nás mohli razit. Stejně tak jako naše státní tiskárna by nemohla uspokojit poptávku Slovenské národní banky. Ta také musela tisknout své bankovky všude možně po světě.
Čtěte 1. část rozhovoru: |
