Praha - Příští rok bude česká ekonomika potřebovat něco, co vykoná práci záporných sazeb. A bude to nejspíš oslabení koruny. V rozhovoru pro deník Insider to říká guvernér České národní banky Miroslav Singer. ČNB k tomu podle něj má "obecně řečeno neomezené prostředky."
Obšírně se guvernér Singer vyjadřuje i k zárukám, které ČNB žádá po chystané bankovní unii. Ta je totiž podle něj v navrhované podobě "zcela nepřijatelná," protože by "umožnila i bez našeho souhlasu transferovat například aktiva a vklady bank existujících v České republice, či naopak do bank vkládat rizika odjinud."
Guvernér Miroslav Singer odpověděl na otázky Insideru prostřednictvím e-mailu ve dnech 3. a 4. prosince 2012.
Aktuálně.cz: ČNB nedávno srazila sazby na pět setin nad nulu. Nehrozí Česku osud Dánska, kde jsou kvůli silné koruně sazby dokonce záporné? Jak by se to projevilo v praxi?
Miroslav Singer: Nehrozí, řekli jsme, že poté, co jsme na technické nule, už pod nulu dál nepůjdeme.
Český ekonomický růst začíná v porovnání s okolím zaostávat. Čím dál častěji se přitom mluví o tom, že na vině nemusí být ani tak samotné škrty, jako spíš jestřábí rétorika vlády. Nefušuje vám kabinet tak trochu do řemesla? Neměla by vláda spíš teď podporovat lidi, ať nemají obavy, že se nám poměrně daří, ať víc utrácejí? A varovný hlas nechat arzenálu ČNB?
Nehodlám se vyjadřovat k rétorice žádné z šesti vlád, které jsem v ČNB zažil. Její politiky pak bereme jako vnější prostředí, na které se snažíme reagovat tak, aby byl dosažen náš ústavní úkol, tj. stabilita cen. Výjimka by přicházela v úvahu jen tehdy, pokud by politika vlády tlačila ekonomiku do situace, ve které tento cíl neumí měnová politika zajistit.
Naznačil jste, že ČNB je ochotna intervenovat k oslabení koruny tak dlouho, dokud to dovolí inflace. Ta ale v říjnu převýšila vaši prognózu a je pár desetin pod dvouprocentním cílem. Není prostor pro měnovou intervenci příliš úzký, aby se vůbec vyplatila? Přece se říká, že oslabení koruny dováží inflaci přes dražší import, benzin a energie.
Řekli jsme, že kurzové operace vidíme jako náš další nástroj poté, co naše sazba klesla na technickou nulu. Rozhodování o takové akci nás teprve čeká, nicméně naše prognóza naznačuje, že hypotetické záporné sazby (respektive něco, co vykoná jejich práci) můžeme potřebovat v příštím roce. Odchylky od prognózy jsou zatím oběma směry, na inflaci mírně ve směru vyšším, naopak údaje o HDP, jež signalizují cenové poptávkové tlaky, se pohybují pod prognózou.
Můžete naznačit, jakého cíle byste případnou měnovou intervencí chtěli dosáhnout? Česká spořitelna spočítala, že kdyby byl kurz 26 koruny za euro po celý rok 2013, pak by to růst pocítil třemi desetinami HDP. Je váš cíl ambiciózní víc, nebo spíš míň?
Konkrétní podobu intervencí budu, i kdybych znal podobu našeho budoucího rozhodnutí, asi těžko komentovat.
Jaký objem prostředků by ČNB byla ochotna na oslabení koruny utratit?
Obecně řečeno má každá centrální banka na intervence vůči vlastní měně neomezené prostředky.
Slabý růst se přičítá také tomu, že české banky ochotně půjčují vládě, ale firmám už tolik ne. Může s tím ČNB něco udělat, když už skoro nemůže snížit úrokové sazby?
Bude-li potřeba, musí použít jiný nástroj, než je snížení úroku, a v bankovní radě jsme se shodli, že v takovém případě půjde o kurz.
V poslední zprávě o finanční stabilitě ČNB uvedla, že sektor penzijních fondů zůstává vysoce citlivý na výraznější pohyby v cenách dluhopisů. Není to důvod k obavám z opt-outu a přestupu do soukromého pilíře?
V poslední Zprávě o finanční stabilitě 2011/2012 není uvedeno, že sektor penzijních fondů zůstává "vysoce citlivý", ale "citlivý". Citlivost na výkyvy cen dluhových cenných papírů je obecná vlastnost penzijních fondů. V současné době tuto citlivost pouze umocňuje značná volatilita mezinárodních finančních trhů a nejistoty ohledně dalšího vývoje v eurozóně. Jak Zpráva o finanční stabilitě uvádí, penzijní fondy jsou stabilizované a existuje obezřetnostní mechanismus, který vznikl ve spolupráci ČNB a Asociace penzijních fondů.
Před krizí byl v tuzemských bankách poměr mezi dividendami pro zahraniční matky a reinvesticemi do dcer 1:1. Teď se údajně tento poměr blíží 80 % ve prospěch dividend matkám. Není to problém? Nedochází tu k odlivu kapitálu, o kterém ČNB tvrdí, že mu dnes umí zabránit, zatímco v bankovní unii, jak je navrhována, toho už schopna nebude?
Banky mají kapitálu dost, jsou odolné vůči případným šokům a jejich problémem je nenaplňování cílů v úvěrování. Takže výplaty dividend provádějí s naším souhlasem a pod naším dohledem. Naším cílem není zbytečně blokovat vlastníky v realizaci a užívání zisků z jejich bank. V případě, že je potřeba, můžeme jim do toho efektivně "mluvit" a stává se to. Naším dlouhodobým cílem je tento stav věcí a rozhodovacích pravomocí zachovat.
Co konkrétně se musí na plánech bankovní unie změnit, aby se pozice ČNB v bankovní unii oproti navrhované podobě posílila?
Musím začít trochu šířeji. Projekt bankovní unie je primárně projektem směřujícím k vytvoření takových rozhodovacích institucí a mechanismů, které umožní z centra kontrolovat a koordinovat dohled, regulaci ve smyslu vytváření pravidel, krizové řízení finančního sektoru, vznik a zánik finančních institucí a další významné aspekty fungování finančního systému eurozóny. V určitém smyslu má nahradit neochotu voličů zemí eurozóny akceptovat vznik fiskálního systému, jenž by na rizika a problémy vzniklé mj. ve finančních soustavách jednotlivých zemí mohl reagovat transfery odpovídajících prostředků tím, že k takovým transferům dojde přesuny aktiv a rizik ve finančních systémech a fondech vytvořených v rámci eurozóny a EU. Jako takový je trhem vnímán jako významná změna, jež reaguje na to, že za jednu z hlavních příčin problémů eurozóny je považováno to, že taková centra zatím buď neexistují, nebo nemají dostatečné pravomoci. Z praktického hlediska tedy mj. posiluje schopnost eurozóny se koordinovat z centra, a to i v rámci Evropské unie, jinak by ani neměl smysl.
Z legislativního hlediska je tento projekt založen na několika pilířích: 1. na společných pravidlech - především státy EU už akceptovaný a právě přijímaný balík známý pod záhadnou zkratkou CRD IV (zkratka znamená Capital Requirements Directives neboli direktivy kapitálové přiměřenosti. Tento legislativní balíček přijala Evropská komise vloni 20. července a nahradila tak předchozí "CRD III" z roku 2006, pozn. red.), 2. na společném dohledu nad finančními systémy eurozóny, který má vniknout v ECB, 3. na společných pravidlech krizového řízení a 4. na společných pravidlech vzniku a zániku finančních institucí - vše se zatím týká především bank jako nejsilnějšího finančního sektoru v eurozóně.
To, na co se ptáte, se pak týká právě projednávaného balíku ohledně dohledu v ECB, který byl předsunut návrhům komise k bodům 2. a 3., kde návrhy již dávno existují. Podoba těchto návrhů je přitom pro ČNB zcela nepřijatelná, neboť by umožnila i bez našeho souhlasu transferovat nikoliv vlastní hodnotu jednotlivých bank (v případě jejich prodejů a změny vlastnictví či struktury jsme naopak historicky v rámci EU poměrně velmi liberální), ale například aktiva a vklady bank existujících v České republice, či naopak do bank vkládat rizika odjinud.
Není naším úmyslem projekt bankovní unie v rámci eurozóny blokovat, pouze vycházíme z toho, že potřebuje-li eurozóna získat schopnost koordinovat z jednoho centra přesuny rizik a aktiv zmíněné v předchozích odstavcích, tuto schopnost ostatní měnové zóny (jako je například korunová měnová „zóna" v ČR) existující v rámci EU už dávno mají, neb existují v rámci jednotlivých států. To je jedním z důvodů jejich vyšší stability v současné krizi. A naopak potenciální schopnost eurozóny na základě rozhodnutí primárně pro eurozónu existujících center či center EU, které bude lépe koordinovaná eurozóna de facto ovládat, k nim přesouvat rizika z eurozóny či přesouvat do eurozóny aktiva z jejich finančních systémů, je může destabilizovat a tím přesunout náklady na jejich daňové poplatníky.
Proto mimo jiné požadujeme změny v návrhu hlasovacího systému v evropské bankovní autoritě, jež doprovází návrh na předání dohledových pravomocí v rámci bankovních soustav zemí eurozóny do ECB. Dále požadujeme ujištění, že ani budoucí legislativní návrhy, které mohou být prohlasovány právě zeměmi eurozóny, neumožní výše zmíněné transfery aktiv a rizik v běžných či v krizových situacích z finančních institucí nebo fondů vzniklých k jejich zajištění (například z fondu pojištění vkladů), inkorporovaných v zemích EU vně eurozóny bez souhlasu jejich vlastních autorit. A nakonec chceme mít možnost zasahovat do procesu přeměn bank na pobočky (čímž dochází de facto ke ztrátě většiny dohledových pravomocí země, kde pobočka sídlí).
Výše uvedenými požadavky smysl bankovní unie pro eurozónu nijak neomezujeme ani nenarušujeme. Ale abych skončil pozitivně, rád bych upozornil, že dochází i k jiným změnám týkajícím se finančního systému EU, v současnosti třeba podporujeme přijetí výše zmíněných společných pravidel pro jednotný finanční trh celé EU.
Snížení sazeb skoro na nulu, úvahy o měnové intervenci - ČNB jako by se tím řadila k centrálním bankám, které více či méně otevřeně stimulují ekonomiku. Ať už to je Fed s kvantitativním uvolňováním nebo ECB plánem na neomezené odkupy dluhopisů. Někteří ekonomové přitom varují, že konkrétně v případě Fed a jeho "QE" tu vzniká "matka všech finančních bublin". Je to podle vás reálná hrozba? A pokud ano, kdy tahle bublina splaskne?
Většina centrálních bank včetně ČNB má nějakým způsobem formulovanou povinnost při splnění cíle cenové stability podporovat či zbytečně nepodvazovat růst. Pokud jde o operace kolegů z ECB a Fed, domnívám se, že řada jejich kritiků nerozlišuje mezi růstem rozvahy centrální banky, ke kterému v obou případech dochází, a růstem úvěrů v „jejich" ekonomikách či měnových zónách, který je naopak negativní. A právě snižování objemu úvěrů je, domnívám se, jedním z primárních motivů jejich operací. U nás ale bude motivem případných budoucích kurzových operací právě cenová stabilita, ta situace je tedy trošku jiná, a proto je i námi předběžně vybraný nástroj měnové politiky jiný.
