Jackson Hole - Šéf americké centrální banky Ben Bernanke ve svém napjatě očekávaném projevu neslíbil výslovně další stimulus americké ekonomiky známý jako kvantitativní uvolňování neboli QE3.

Prohlásil však, že oživení ekonomiky není zjevně tak robustní, jak doufal, a že z dlouhodobého hlediska je klíčové snížit nezaměstnanost.

Mnohými investory marně očekávané opatření je označované jako QE3 podle anglického Quantitative Easing neboli kvantitativní uvolňování. Trojka znamená, že mělo jít v pořadí už o třetí krok tohoto druhu, který Fed podstoupil. V těch předchozích dvou nalil Fed do ekonomiky 1,2 bilionu dolarů.

"Je to jako heroin, na který jsme si navykli. Fed řekl: Nechal jsem vám nízké úroky, už žádný heroin, " zhodnotili jeho projev redaktoři televize Bloomberg.

"Základy růstu Spojených států se nezdají být šoky posledních čtyř let trvale pozměněny. Hojení ekonomiky chvíli potrvá a na cestě může být hodně potíží. Proces hojení by však neměl zanechat mnoho jizev," řekl mimo jiné.

Zatímco si zachoval dlouhodobý optimismus, netajil se tím, že současný vývoj americké ekonomiky je podle něj znepokojující. Také proto zářijové jednání, kde bude Fed hledat možná řešení, bude místo jednoho trvat dva dny.

Ve zjevném odkazu na bezvýchodná jednání a polovičatou dohodu o americkém dluhu také Bernanke také nepřímo apeloval na politiky, že většina odpovědnosti za zajištění pevných základů dlouhodobého růstu leží na Bílém domu a Kongresu.

"Finanční tlak byl a nadále je významnou zátěží pro oživení jak tady, tak v zahraničí. Je zatím těžké soudit, jak moc tento vývoj ovlivnil ekonomické aktivity, téměř jistě však poškodí domácnosti a důvěru podnikatelů a představují stálé riziko pro růst," dodal.

Prostředek poslední záchrany

Kvantitativní uvolňování je mezi ekonomy a národohospodáři chápáno jako "prostředek poslední záchrany" ke stimulaci ekonomiky.

Proto finanční svět tak napjatě sledoval, zda k němu americký Fed opět sáhne. Za poslední měsíc mu to opatrně doporučili tři jeho bývalí vysoce postavení bankéři, sázel na něj i poradce čínské centrální banky. Skeptická naopak ještě v pátek zůstávala například Deutsche Bank nebo Nomura, podle kterých by tím Fed jen dodal trhům na nestabilitě.

Centrální banky se ke kvantitativnímu uvolňování uchylují v situacích takzvané likviditní pasti - tedy v případě, že už nemůžou zpomalující ekonomice pomoci zlevněním úvěrů, protože její úrokové sazby jsou blízko nule.

Přesně v této situaci USA jsou. Ben Bernanke totiž minulý týden slíbil, že Fed sazby nezvedne po dva příští roky. Hrubý domácí produkt USA ve druhém čtvrtletí byl navíc podle aktuálních dat snížen z dosavadního odhadu 1,3 procenta na pouhé procento, přičemž trhy čekaly o desetinu procenta víc, a byly tudíž zklamány.

Kvanta peněz k uvolnění likvidní pasti

Kritici politiky "QE" ale varují, že může v budoucnu rozpoutat vysokou inflaci. Její obhájci ale oponují, že centrální banky mají dost prostoru ji zkrotit zvýšením rekordně nízkých sazeb.

Mechanismus kvantitativního uvolňování spočívá v tom, že centrální banka nakoupí od bank některá jejich aktiva v předem oznámené celkové hodnotě. Centrální banka se tak zaváže nalít do ekonomiky peníze v určité kvantitě, uvolnit tak zamrzající likviditu v bankách a na akciových trzích, a pomoci tak ekonomice v oživení.

Přezdívku QE3 dostal očekávaný nový stimulus proto, že americký Fed už podobný krok podstoupil dvakrát.

Poprvé to udělal po pádu Lehman Brothers v době, kdy se hypoteční krize přelévala do krize finanční. V listopadu 2008 začal nakupovat hypoteční jistiny za 600 miliard dolarů.

Podruhé zasáhl o dva roky později v listopadu 2010 stejným stimulem ve výši 600 miliard dolarů investovaných však tentokrát do amerických dluhopisů. Tento stimul vyprchal letos v červnu.

Pomohly USA, zdražily ve světě

Podle převažujícího hodnocení tím Fed pomohl ekonomice, které hrozil pád do japonského scénáře deflace - rostoucích cen a stagnujícího hospodářství. Zlevnil totiž dolar a tím pomohl americkému exportu.

Fed ale zároveň vypustil na světové trhy ohromné množství volných peněz, které začaly hledat zhodnocení jinde než na skoro nulově úročených amerických vkladech. Miliardy investic tak začaly proudit do komodit, které zdražily, což podle ekonomů v důsledku zpomalilo americký růst.

Například podle bývalého letitého šéfa Fedu a Bernankeho předchůdce Alana Greenspana je proto efekt obou "QE" v poměru k vynaloženým nákladům omezený.

"Dokázaly jen velmi málo pro ztracený kredit země a posílení ekonomiky. Nic nenasvědčuje tomu, že takový přísun peněz do ekonomiky v základu fungoval," uvedl Greenspan v červnu.

Varování japonské "ztracené dekády"

Poprvé použil obrat kvantitativní uvolňování ve svém článku profesor southamptonské univerzity Richard Werner v roce 1994, když navrhoval možné řešení hospodářských potíží Japonska. Tato země byla také první, která podle Wikipedie ke QE přistoupila v roce 2001.

Své verze kvantitativního uvolňování pak během finanční krize a globální recese aplikovaly Bank of England a Evropská centrální banka.

Právě případ Japonska je ale varovný tím, že se tam QE ukázalo jako neúčinné a nedokázalo zemi pomoci ze stagnace trvající od devadesátých let.