Příběh harcovníka střední třídy začal na sklonku roku 1992, kdy Ford představil nástupce úspěšné Sierry. Vsadil na jiné jméno, novou platformu s pohonem předních kol (Sierra měla poháněnou zadní nápravu), přepracovaný design i vysoké investice. Pětiletý vývoj automobilu stál tři miliardy liber a Mondeo nemělo prakticky nic společného s předchůdcem. Šlo o první světové auto modrého oválu, jehož vývoj probíhal v Evropě i USA. Cílem bylo zaujmout zákazníky prakticky stejným automobilem. Z velké části se to povedlo, jen americká mise vozu nakonec příliš úspěšná nebyla.
Na rozdíl od Sierry vypustilo Mondeo z nabídky třídveřovou karoserii. Jinak bylo ale možné volit mezi klasickým sedanem, liftbackem a nejpraktičtějším kombi. Tuto trojici si přitom Ford drží dodnes (byť už ne na českém trhu). Zatímco sedan a liftback měly na délku necelých 4,5 metru, kombi se přehouplo přes hodnotu 4,6 metru. Rozvor náprav s délkou 2704 mm, což bylo o skoro 100 mm více než u Sierry, byl pro všechny verze stejný, skromnější prostor na zadních sedadlech však patřil ke kritizovaným vlastnostem vozu.
Představení vozu sice proběhlo před koncem roku 1992, první zákazníci však auta, vyráběná v belgickém Genku, dostali až na jaře následujícího roku. V nabídce byly na začátku tři benzinové motory řady Zetec o objemu 1,6 až 2,0 litru, přičemž nejsilnější dvoulitr nabídl až 100 kW, a jediný turbodiesel Endura o objemu 1,8 litru. V 90. letech zkrátka i manažerská auta raději konzumovala benzin než naftu.
Se čtyřmi motory bylo možné kombinovat několik výbavových stupňů včetně toho pojmenovaného Ghia. Dnes už se na jméno slavné karosárny trochu zapomíná, ale kdysi vyjadřovalo nejvyšší možnou výbavu Fordu. Šlo vlastně o obdobu dnešního provedení Vignale, které používá jméno jiné někdejší oblíbené karosárny.
Jednou ze zásadních inovací, které Mondeo přineslo na trh, se stalo uvedení airbagu řidiče do základní výbavy pro všechny výbavové stupně bez rozdílu. Toto prvenství jistě pomohlo i evropským novinářům, kteří Mondeo zvolili evropským autem roku 1994. Nebylo to ale jen o vaku pro řidiče.
Ford u své novinky nabídl i příplatkový airbag spolujezdce, kontrolu trakce, adaptivní tlumiče, ABS nebo posilovač řízení. Hlavně poslední dvě položky mohou dnešní optikou působit trochu vtipně, nicméně je potřeba si uvědomit, že do standardní výbavy Mondea se ABS dostalo až v roce 1998, stejně jako boční airbagy.
Poprvé byly boční nafukovací vaky uvedeny mezi příplatky o dva roky dříve. Tehdy měl totiž premiéru omlazený model (u něj se lze někdy setkat s označením Mk2, druhá generace to ale není), který s sebou přivezl nejen nový vnější i vnitřní design, ale také upravený podvozek nebo o 18 kg nižší hmotnost.
Úprav se dočkala nabídka motorů, nejzásadnější se ukázalo uvedení sportovní verze ST24 v roce 1997. Šlo o první sportovní Ford s označením ST, pod kapotou byl 2,5litrový benzinový šestiválec s výkonem 125 kW.
U Mondea nešlo o první použití šestiválce, už provedení před modernizací dostalo stejně silnou jednotku v roce 1994. Přesto je potřeba kvůli označení ST novou verzi zmínit. Omlazené Mondeo se naopak nedočkalo pohonu všech kol, které původní provedení ve spojení s benzinovým dvoulitrem krátce nabízelo. A až do příchodu čtvrté generace se jednalo o jediné Mondeo s pohonem obou náprav.
Dva roky po původním Mondeu ST přijela jeho vylepšená verze. Model ST200 měl pod kapotou stále šestiválec, ovšem naladěný na 151 kW. Ikonickým se auto stalo především v modrém laku exteriéru, kterému sekundovaly modré detaily v kabině.
Za zmínku stojí, že první generace Mondea byla například ve Velké Británii tak populární, že se dostala i do předvolební kampaně v roce 1996. Labouristická strana totiž ústy svého tehdejšího předsedy Tonyho Blaira zacílila mimo jiné na voliče označované spojením "Mondeo man". Mělo jít o centristického a úspěšného příslušníka střední třídy, které chtěla strana oslovit. Volby v roce 1997 pak strana nakonec drtivě ovládla.
Pojem má ale i poněkud posměšnější konotaci. Podle internetového slovníku Urban Dictionary je totiž "Mondeo man" průměrný až nudný britský muž, který žije v hrabství Kent, vlastní dvojdomek, má ženu a dvě děti a řídí… Ano, hádáte správně, Ford Mondeo.
První generaci Mondea se každopádně na britském trhu dařilo konstantně překonávat hranici 100 tisíc prodaných vozů. Například v Americe auto takový úspěch nezaznamenalo. Od roku 1994 se tam sedan prodával jako Ford Contour, kdy nahradil model Tempo. Ten byl sice zastaralý, ale levný, zatímco Contour měl výrazně vyšší cenovku a k tomu silnější konkurenci. Ford navíc ve stejnou dobu nabízel za podobnou cenu mnohem větší, i když opět starší, Taurus.
Contouru se prodejně až tolik nedařilo a bez přímého nástupce skončil v roce 2000. Až o pět let později jej vystřídal Ford Fusion - sedan, který měl se stejnojmenným evropským hatchbackem společné jen jméno. Mimochodem vlastní verzi Fordu Contour nabízelo i Mercury, jehož Mystique mířil mezi luxusnější modely své třídy. Ani tento vůz ale prodejně nezářil.
Druhá generace Fordu Mondeo, vycházející z upravené původní platformy, přijela v roce 2000. Tři karosářské verze byly samozřejmostí, design nejen exteriéru, ale především interiéru ovšem od oblin přešel k hranám a jisté strohosti. Na palubní desce se objevily také luxusně působící analogové hodiny. Rozvor se natáhl o 50 mm, takže vzadu bylo konečně více místa, kombi pak svou délkou dokonce překonalo hranici 4,8 metru.
Stejně jako v první generaci kladl Ford důraz na bezpečnost, základem se tak stala lépe vyztužená karoserie, standardem byla šestice airbagů, objevil se brzdový asistent a mezi příplatky také ESP. Přesto byla v nárazových testech Euro NCAP úspěšnější většina rivalů (Mondeo získalo čtyři hvězdičky, ale s horším celkovým hodnocením). A platilo to i po druhém testu, který organizace provedla po úpravách vozu v roce 2002.
Hlavní změnou pod kapotou bylo zavedení moderních turbodieselů Duratorq TDDi a TDCi o objemu 2,0 a později i 2,2 litru. Benzinové čtyřválce Duratec měly objem 1,8 nebo 2,0 litru a doplňovaly šestiválec. Z počátku se nabízela 125kW jednotka o objemu 2,5 litru, později se objevil silnější třílitr. Třílitrový šestiválec však dostala nejprve sportovní verze ST220 z roku 2002, která nabídla 166 kW, z 0 na 100 km/h zrychlovala za 7,6 vteřiny a rozjela se až na 250 km/h. A pamatujete? Mondeo ST220 sloužilo i u české dálniční policie.
Ford nové Mondeo postupně vylepšoval. První facelift přišel v roce 2003 a s ním vedle vizuálních změn i několik technických inovací. Vedle toho se do výbavy, poprvé u Fordu, dostaly prvky jako odvětrávaná přední sedadla, vyhřívaná zadní sedadla, audiosystém Sony či automatické stěrače a světla.
Další modernizace přišla v roce 2005, tentokrát vedle vizuálních úprav už i se zmiňovaným naftovým čtyřválcem 2.2 TDCi (ten měl premiéru o rok dříve) nebo Bluetooth konektivitou. Za zmínku stojí, že existovala i luxusnější verze Mondea. Jeho techniku totiž využíval neúspěšný Jaguar X-Type. Jeho příběh je ale zase na jiné povídání.
Prodeje pak sice oproti první generaci klesly a Mondeo se z průkopníka stalo spíše zkušeným harcovníkem střední třídy, pořád šlo ale o populární model. Což potvrdilo i představení třetí generace, které se odehrálo na filmových plátnech. Ford se totiž stal partnerem bondovky se jménem Casino Royale, a tak se agent 007 proháněl v roce 2006 úplně novým Mondeem.
Oficiálně se auto dostalo na trh v roce 2007. Zaujalo přepracovaným designem v jazyce Kinetic, dále pak od základů novým interiérem nebo novou platformou, která vznikla ve spolupráci s Volvem. V tu dobu totiž modrý ovál švédského výrobce vlastnil. A profitovalo z toho i Mondeo, vedle nové platformy i přeplňovaným 2,5litrovým pětiválcem o výkonu 162 kW. Zmizely sice šestiválec i sportovní verze ST, toto byla ale více než důstojná náhrada.
Vedle pětiválce nechyběly benzinové čtyřválce s objemem 1,6 až 2,3 litru, respektive turbodiesely 1.8, 2.0 a 2.2 TDCi. Naftové motory s objemem větším než dva litry přitom vznikly ve spolupráci s PSA. Zásadní novinkou bylo nové ovládání multimediálního systému prostřednictvím tlačítek na volantu, které bylo podobné jako u mobilního telefonu. Mezi budíky se také objevil displej palubního počítače. Rozvor náprav se protáhl až na 2,85 metru, s délkou 4,84 metru byl nově nejdelší sedan, který o kousek překonal kombi.
Modernizace se dostala ke slovu v roce 2010, a zatímco vnější vzhled se dočkal jen více méně lehkých změn, pod kapotou se odehrál průvan. Skončily pětiválec i 2,3litrový čtyřválec, jejich místo poprvé zaujal přeplňovaný čtyřválec 2.0 EcoBoost s výkonem až 176 kW. Objevila se také slabší a problematická 1.6 EcoBoost, součástí nabídky ale zůstávaly i atmosférické benzinové motory.
Mezi naftovými motory hrálo prim dvoulitrové TDCi. Došlo nicméně i na menší, ale problematičtější, šestnáctistovku, respektive silnější verzi 2.2 TDCi s výkonem 147 kW. V obou případech opět z kooperace s PSA. Postupně se rozšiřovala i nabídka asistenčních systémů, Mondeo tak dostalo třeba upozornění na vyjetí z jízdního pruhu.
Třetí generace nebyla prodejně tak silná jako předchůdci, pro čtvrté vydání na nové platformě tak Ford pozměnil svou strategii. Opět mělo jít o globální auto, nejprve se pod jménem Fusion nové Mondeo ukázalo na začátku roku 2012 v USA, evropskou premiéru si odbylo asi o půl roku později na podzim v Paříži.
Samotné prodeje auta ale začaly až v roce 2014. V době uvedení na trh tak šlo už o dva roky starý model, byť stále s řadou inovativních řešení - měl například adaptivní diodová světla nebo airbag v zadním bezpečnostním pásu. Výroba se pak přesunula z Genku, kde Ford zavřel svou továrnu, do španělské Valencie. Právě komplikace spojené s výrobou odložily uvedení na trh.
Pryč byly atmosférické benzinové motory, skoro 4,9 metru dlouhý vůz s rozvorem náprav o délce 2,85 metru vsadil všechno na přeplňované agregáty 1.5 nebo 2.0 EcoBoost se čtyřmi válci. Záhy po premiéře se dokonce na trh dostalo Mondeo s tříválcem 1.0 EcoBoost, tato verze se ale potýkala s výrazně vyšší než udávanou spotřebou, navíc její dynamika na tak velký vůz nestačila. V roce 2018 tak tříválec z nabídky vypadl.
Na rozdíl od první generace hrály u čtvrtého vydání prim naftové agregáty (benzinové dokonce ve druhé polovině roku 2019 vypadly z nabídky úplně). Nejdříve Duratorq TDCi, volitelně i s dvojicí turbodmychadel, později pak z nové řady EcoBlue. S dvoulitrovým turbodieselem obou řad šlo také spojit pohon všech kol, vyjma krátké epizody u první generace je tak stávající Mondeo prvním s touto možností. Vedle toho se v nabídce poprvé objevila také hybridní varianta s benzinovým dvoulitrem o výkonu 138 kW.
V současné době se na českém trhu Mondeo nabízí s karoserií liftback a kombi (sedan je jen jako hybrid dostupný například v Německu) a naftovými agregáty 2.0 EcoBlue o výkonu 110 nebo 140 kW, respektive jako kombi i v hybridní variantě. K dispozici jsou čtyři výbavy, vrcholem je luxusní model Vignale, přičemž liftback startuje na 788 900 korunách a kombi na 818 900 korunách. V nejvyšší verzi s pohonem všech kol ale cena hravě přeskočí hranici 1,2 milionu korun.
Jak už bylo zmíněno v úvodu, čtvrtá generace je tou poslední, které se Mondeo dočká. Zákazníci segment klasických modelů střední třídy houfně opouštějí ve prospěch SUV, Ford tak raději investuje do nich než přímého nástupce Mondea. Poslední kus by měl ze Španělska vyjet na konci března 2022. Dodnes se mimochodem prodalo na pět milionů aut se jménem Mondeo.
Jisté je, že se nevyplní slova představitelů značky z roku 2013, kdy model střední třídy slavil dvacet let na trhu. Ti si tehdy přáli další dvě dekády úspěšných prodejů. Asi ani oni netušili, že to s Mondeem půjde tak rychle z kopce.
