Praha - Ústavní soud se v posledních dnech a týdnech znovu dostává do popředí pozornosti: posuzuje, zda Nečasova vláda nezneužila stav legislativní nouze, když protlačila svůj "úsporný balíček" parlamentem.

Začal projednávat stížnost zelených, Věcí veřejných a SNK ED na způsob, jakým proběhly volby do pražského zastupitelstva. V krajním případě může volby i zrušit. "Možná rozhodneme už na konci března," říká k tomu předseda ústavních soudců Pavel Rychetský.

Náš rozhovor se ale točil hlavně kolem přímé volby českého prezidenta, kterou připravuje vládní koalice. "Je svrchovaně pravděpodobné, že bude," říká Rychetský jako znalec ústavního práva, který má o přímé volbě pochybnosti. "Ale hlavně se musí odstranit rozpor v Ústavě: že je prezident z výkonu funkce neodpovědný."

A.cz: Ústavní soud teď řeší otázku komunálních voleb v Praze. Kdy podle vás rozhodne?

Veřejné ústní jednání je nařízeno na 29. března. Máme tedy prostor čtyř týdnů všechno podrobně prodiskutovat. Takže považuji za pravděpodobné, že tento termín bude zároveň termínem, kdy možná bude Ústavní soud schopen vynést definitivní verdikt. Hledali jsme první možnou dobu, kdy bude soud kompletní.

A.cz: Naznačují už vám osobně něco ony expertní posudky?

Samozřejmě. Ty posudky jsou jedním z nejvýznamnějších podkladů, abychom mohli meritorně rozhodnout.

A.cz: A je na základě posudků - podle vás - ta nerovnost hlasů natolik zjevná, aby znamenala zrušení voleb v Praze?

To já vyjadřuji v diskusích na plénu a vyjádřím to při hlasování.

A.cz: Koalice teď chystá přímou volbu prezidenta. Vy sám jste pro?

Bylo by mylné se domnívat, že ten či onen způsob volby je demokratičtější než ten druhý. Na druhé straně tady je dlouholetá tradice už od roku 1918, kdy je hlava státu vždy volena parlamentem. U většiny dřívějších návrhů jsem postrádal dostatečnou argumentaci, proč je potřeba přecházet na nový způsob volby. A tyto pochybnosti mám i v tomto aktuálním případě.

A.cz: Vládní koalice předpokládá, že by pravomoci prezidenta nechala stejné, přímou volbou bude ale mandát prezidenta silnější. Nehrozí rozkolísání ústavního pořádku?

Z hlediska politického to bude nepochybně silnější mandát, přímá volba zakládá vyšší míru legitimity. Ale hlavně je třeba tak jako tak vypustit jedno velmi sporné ustanovení: že prezident není z výkonu své funkce odpovědný. To mělo smysl za první republiky, kdy veškerá rozhodnutí prezidenta podléhala kontrasignaci vlády. Teď má prezident řadu zcela originálních kompetencí, ale toto ustanovení se mechanicky přebíralo do nové ústavy a dokonce se naopak zavedl institut odvolání prezidenta. A v Ústavě se založil viditelný vnnitřní rozpor.

A.cz: Uvažuje se o možnosti odvolat prezidenta nejen pro velezradu, ale třeba i pro nedodržování Ústavy. V minulosti se diskutovalo třeba o tom, že Václav Klaus odložil podpis Lisabonské smlouvy a zda na to měl právo. Myslíte, že toto jsou případy, které by pak mohl posuzovat Ústavní soud?

Když se podíváte na ústavy evropských zemí, které vznikaly po 2. světové válce, vidíte dva typy ústavy: jako je ta naše, která předpokládá vysoký stupeň politické kultury a nesvazuje ústavní orgány, zjm. hlavu sátu, lhůtami a sankcemi. A jsou ústavy, které naopak jsou velmi podrobné - typickým příkladem je portugalská ústava po pádu Salazara. Dlouhá léta jsem se domníval - a ještě stále ve mně tento pocit převažuje, že Česká republika nedošla do takového úpadku ve fungování základních ústavních institucí, aby musela přikročit k této podrobné podobě ústavy.

A.cz: Říkáte „stále se domnívám". Znamená to, že nějaké pochybnosti máte?

Z hlediska fungování ústavních institucí si myslím, že je Ústava dostatečným rámcem, zjm. ve spojení s Ústavním soudem.

A.cz: Jako argument často slyším z úst poslanců: když jsme viděli, co se dělo při poslední volbě, tak bude lépe zavést přímou volbu. Není to selhání politické scény, pokud řekne: nedokázali jsme to udělat kultivovaně, musíte to udělat vy, voliči?

K tak zásadním změnám ústavy vždy dochází v situacích, kdy dosavadní systém selže. Na Slovensku nebyli schopni zvolit hlavu státu parlamentem a přešli na přímou volbu. Zkušenosti se všemi volbami českého prezidenta po roce 1993 byly smutné - z hlediska toho, jak těsným poměrem a za jakých okolností došlo jak k opakované volbě Václava Havla, tak Václava Klause. Nemyslím si, že to samo o sobě bude vyléčeno přímou volbou prezidenta.

A.cz: V čem vidíte zásadní problém přímé volby?

Přímá volba přináší přinejmenším jeden základní problém: otázku nominací kandidátů. Nominaci nelze upřít stranám zastoupeným v parlamentu, takže bude v rukou skupiny poslanců nebo senátorů se stanovením minimálního počtu - např. 20, 30 nebo 50. Současně ale není možné upřít nominaci veřejnosti - peticí. A je tu zásadní problém: stačí 10 tisíc podpisů, nebo 50, 100 tisíc? Ať zvolíte jakoukoli cestu, vyvstane výrazný rozpor ve váze těch hlasů.

A.cz: Ale nevyrovnávají se hlasy poslanců a senátorů tím, že za nimi stojí hlasy lidí, kteří je volili?

Ale samozřejmě, že toto je základní argument, ale stále zůstává problém, jak nastavit tu relaci.

A.cz: Věříte, že přímou volbu nakonec parlament skutečně zavede?

Teď řeknu čistě svůj soukromý dojem: myslím, že téměř všichni poslanci i senátoři nejsou zastánci přímé volby. Přesto jsem přesvědčen, že všichni pro ni budou hlasovat, protože všechny politické strany, které se do parlamentu dostaly, deklarovaly tuto vůli a nemohou ji teď opustit. Takže je svrchovaně pravděpodobné, že přímou volbu mít budeme.

A.cz: Vy sám uvažujete o kandidatuře?

V tuto chvíli o tom vůbec neuvažuji.

A.cz: Pokud jsme mluvili o úrovni politické kultury - jsou podle vás čeští ústavní činitelé dostatečně na výši?

Já myslím, že Ústava umí dostatečně vytýčit hranice, které jsou nepřekročitelné. Ale můžeme projevovat jistou lítost nad úrovní politické kultury v této zemi - např. politiku konfrontace hesly "vítěz bere vše" a skutečnost, že ten, kdo má parlamentní většinu si osobuje i právo mít pravdu, což je hluboký omyl. Být vlastníkem jediné pravdy, to jsou neduhy našeho systému. Ale tyto neduhy se nedají odstranit pouhými změnami ústavního pořádku.

A.cz: Jak jste vnímal prohlášení prezidenta Václava Klause před poslanci: vy jste zdrojem veškeré moci v tomto státě?

Jer to trošku - musím hledat slušný termín - zastaralé myšlení. Ale nepovažujte to za kritiku hlavy státu. Francouzská revoluce vytýčila zásadu, že suverénem je parlament přímo volený lidem. A že to je nejvyšší orgán státní moci. Po druhé světové válce všichni státovědci dospěli k závěru, že žádný nejvyšší orgán a jediný suverén mezi ústavními orgány neexistuje, že jediným suverénem je občan. A že žádná z mocí - zákonodárná, výkonná ani soudní - nemůže být nadřazena druhé.

A.cz: Jakým směrem tedy jde demokracie v ČR?

Jistá forma degenerace demokracie, kterou vidíme v celé euroatlantické civilizaci, je někde úplně jinde: už ne v tom, jak je nebo není naplňována teorie dělby moci, ale v tom, jak dochází k propojení politických a ekonomických zájmů. V tom, jaké postavení mají nadnárodní ekonomické instituce. Já si vzpomínám, jak Miloš Zeman, když se stal předsedou ČSSD, říkal: my půjdeme do Strakovky hlavním vchodem a převezmeme moc. A já jsem mu tenkrát říkal: Miloši, ve Strakovce žádná moc není. Tam jsou kuchaři a řidiči. Ale moc je v ČEZu, IPB, někde úplně jinde.