Sedmiletá Sofia se tulí ke své matce, která se ji snaží co nejvíce obejmout a tím i zahřát. Sofia je nachlazená a matka má strach, aby se její stav nezhoršil. Obě sedí na matracích v prvním patře pavilonu B brněnského výstaviště, v jehož přízemí je krajské asistenční centrum pomoci Ukrajincům.
Matka se jmenuje Diana, do centra pomoci přijela z válkou poničeného Charkova v neděli. "Přijeli jsme večer, tady nám řekli, že už je pozdě, ale že nás autobus vyzvedne v pondělí a odveze někam do hotelu. Co je vlastně dneska za den?" zeptá se najednou. Když se dozví, že je pondělí, sklopí zrak. Je jí jasné, že v pondělí už nikam neodjede. A není ani jisté, jestli odjede v příštích dnech.
Část pavilonu začala sloužit k ubytování uprchlíků poté, co hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich (KDU-ČSL) minulý čtvrtek oznámil, že kraj nemá dost peněz na ubytování uprchlíků v penzionech či hotelech.
"Zatím jsme ubytovali téměř 2000 lidí, to má dohromady Praha a Středočeský kraj. Je to extrémně hodně lidí a musíme nastavit standard, na který máme peníze. Od teď už končíme s ubytováváním v komerčních zařízeních, které stojí podstatně víc," řekl s tím, že uprchlíci přijdou v hotelích také o plnou penzi a kraj začal jednat s humanitárními organizacemi, zda by dokázaly zajistit dostatek základních potravin. Po něm začali upozorňovat na problémy s penězi také někteří další hejtmani a primátor Prahy Zdeněk Hřib.
"Já jsem ráda, že mám alespoň nějakou střechu nad hlavou," říká Diana. Přivítala by ale, kdyby bylo v centru k dispozici nějaké teplé jídlo. V přízemí je možné si vzít kávu, čaj či bagety. Nic jiného tu není. Pokud si uprchlíci něco nekoupí ve městě, jsou odkázaní jen na bagety. "Mně to nevadí, ale co děti? Zaslouží si teplé jídlo. Aspoň polévku," říká Sofiina matka a vypráví, jak zašla nakoupit pro dceru jogurty, mléko, tvaroh či jahody. "Už mi nezůstaly skoro žádné peníze," posteskne si.
Po dotazech Aktuálně.cz hejtman Grolich nejdříve v pondělí sdělil, že u teplého jídla jde hlavně o to, aby s něčím takovým souhlasili hygienici. "Existují nějaké nabídky foodtracků, které řešíme, ale z hygienického hlediska je to velký problém," tvrdil. V úterý večer redakci informoval, že po dalších jednáních hasičů s hygienou foodtrucky dovolí. "Takže od středy, nejpozději od čtvrtka, bude i teplé jídlo," přislíbil Grolich.
Dianě teď ale dělá největší starosti, aby její dcera nedopadla jako vedle spící holčička. "Má horečku, doktoři jí naměřili 39 stupňů. Určitě je to kvůli průvanu, který tady je," vysvětluje. Prostory nikdy k ubytování nesloužily, na několika místech jsou velké dveře, kterými občas táhne. Jde totiž o buňky, které by za normálních okolností sloužily jako stánky pro veletržní vystavovatele.
O bydlení se ani nedá mluvit. Na zemi leží několik matrací vedle sebe, následuje přepážka, která dává jen minimum soukromí, a hned další karimatka. Natěsnané jsou tady desítky lidí, kteří ještě musí najít místo pro svá zavazadla. Zatím je zaplněná část patra, označená jako A. Na jedné straně lichá čísla, na druhé sudá, mezi nimi přibližně metrová chodbička. Diana se Sofií dostaly číslo A16.
Nevíte o nějaké práci?
Jen o několik metrů dál, pod číslem A9, sedí Marina se svými dvěma dcerami, Sofií a Annou. Podle svých slov s odchodem z rodného Žytomyru váhala. "Když ruští vojáci pálili po školách, tak jsem pochopila, že musím odjet. Musela jsem zachránit své děti," konstatuje tato žena, která se snaží přizpůsobit nové situaci.
"Pokud nemáme na vybranou, je to tady fajn. Ráda bych dala dcery do školy, ale předtím si musím najít práci. Půjdu dělat cokoliv. Ale nevím, kde a jak tady sehnat práci," upozorňuje.
Stejně jako další uprchlíci je vděčná za jakékoliv informace, protože ty tady citelně chybí. I když v centru jsou pracovníci, kteří poskytují informace, a také překladatelé, bylo by potřeba takových lidí podstatně více. Některé otázky uprchlíků jsou natolik specifické, že je potřeba jim věnovat delší dobu.
Uprchlíci se shodují, že by bylo vhodné, aby úřad práce zřídil pobočku přímo v centru a úředníci na místě informovali o konkrétních nabídkách a zprostředkovávali kontakty na zaměstnavatele.
Někteří jsou zmatení a nejsou si jistí, jestli mají vůbec v brněnském centru zůstávat. Anastasia a Anna přijely se svými dětmi v pondělí ráno z Buči a ze všeho nejdříve hledaly nějaké místo na odpočinek. "Díky moc za postel. Za to, že si můžeme na chvíli oddechnout," radují se, ale zároveň se radí, co dál. Nyní sedí na provizorních lůžkách v přízemí pavilonu a vědí, že pokud zůstanou, přesunou se jen o patro výš na matrace.
"Bylo nám řečeno, že prý není ubytování a není ani práce. Nevíte o nějaké? A je možné tady chodit na jazykové kurzy? Nehodláme žít na sociálních dávkách. Rády bychom daly děti do školy," povídají. A nejsou si jisté, jestli se vůbec mají jít zaregistrovat. "Budeme potom moci odejít do jiného města, nebo už musíme zůstat tady?" ptají se.
To osmnáctiletá Daria z malého městečka v Chmelnycké oblasti má větší štěstí. Když v sobotu skončila i se svou matkou na výstavišti, snažila se přes internet sehnat ubytování. S nabídkou bydlení se jí ozval neznámý mladík, na kterého právě čekala. Vedle sebe měla Olgu, která se narodila na Ukrajině, ale přes dvacet let žije v Praze a pracuje v Brně.
"Potkala jsem Dariu s mámou na zastávce, když jsem šla z práce. Měly velké tašky, tak jsem jim pomohla. Nemohla jsem je jen tak nechat. Teď tady s nimi čekám. Musím se podívat, kdo pro ně přijede, jak vypadá a kam je vezme. Chci, aby byly v bezpečí," vysvětluje Olga a mluví o tom, jak je v Česku ráda. "Vy jste úžasný národ. Nikdy v životě jsem nepotkala nikoho špatného. Vždycky jsem říkala, promiňte, jsem cizinka, potřebuji pomoct. A vždycky jste mi, Češi, pomohli," říká nadšeně.
Na druhém konci přízemí asistenčního centra převládá zcela opačná nálada. Valentýna, pevně svírající v náručí dvouměsíční Polinu, si neví rady. Přijela totiž s otcem svého dítěte, který je Pákistánec a na Ukrajině studuje medicínu. Protože tam ale nemá trvalé bydliště, dozvídá se, že v Česku nemá nárok na registraci ani vízum.
"Je možné, abychom se v České republice vzali?" ptá se v naději, že by se od své přítelkyně nemusel oddělit. "Tady jsme se dozvěděli, že společně nezískáme ubytování ani práci, nárok na to mají jen Ukrajinci. Spali jsme v hotelu, který jsme si sami platili," líčí nešťastná dvojice.
Stát nám ještě nedal peníze, stěžuje si hejtman
Různorodých příběhů je možné slyšet mnohem více. I když by mnozí chtěli z Brna domů na Ukrajinu, je jim jasné, že teď nemají kam spěchat. Po vyřízení všech formalit sedí u některého z mnoha stolů a buď si povídají, nebo hledají informace na internetu. Rozlehlá hala zároveň slouží jako místo, kde si mohou hrát děti nebo kde je možné vyhledat zdravotníky, psychologa a občas také kněze.
Někteří uprchlíci využívají sbírku oblečení, ze které se snaží vybrat něco pro sebe a hlavně pro své děti. Na sbírce mají velkou zásluhu běžní lidé, kteří nosí na pět míst v Brně kromě oblečení také hygienické potřeby, věci na spaní, karimatky, spacáky, polštáře či prostěradla. Akci organizuje iniciativa Brno pro Ukrajinu.
Mezi hygienickými potřebami si vybírá něco pro sebe také paní, která si z Ukrajiny přivezla svého jorkšírského teriéra. "Můj drahý, maličký Masík," chová svého pejska a popisuje, že ho nechala ještě před odjezdem ostříhat. "Řekla jsem psí kadeřnici, ať ho ostříhá co nejvíc. Nevěděla jsem, na jak dlouho náš Dněpropetrovsk opouštíme. V Polsku nám ho naočkovali a očipovali, v Evropě to prý takto chodí. Doma zůstala kočka Simka s kocourem Timou a papouškem. Hlídá mi je švagr," popisuje.
Pro činnost asistenčního centra jsou nepostradatelní dobrovolníci, ať už jde o členy Červeného kříže, dobrovolné hasiče, studenty Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně, nebo platformu MUNI pomáhá, což jsou studenti Masarykovy univerzity. Například mezi hasiči pracuje starostka Krajského sdružení hasičů Zdenka Jandová, která má na starosti i organizování jejich služeb.
"To jsou mé ovečky, nedám na ně dopustit, je na ně absolutní spolehnutí," říká ve chvíli, kdy zrovna vypisuje další denní a noční služby. Hasiči kromě jiného pomáhají s přepravou všech potřebných věcí nebo zajišťují občerstvení. "Ukrajinci jsou vesměs za pomoc vděční a milí. Člověk má někdy slzy v očích, když slyší jejich příběhy," podotýká Jandová.
Jeden z dobrovolníků, který si nepřál být jmenovaný, upozornil na to, že bagety, oblečení i další věci, si občas odnášeli lidé, kteří nebyli uprchlíky a ani v centru nepracovali. "Organizace pomoci by měla být lepší," uvedl. Kritizoval i některé dárce, kteří podle něj přinášeli hodně opotřebované věci. "Přijela například paní v luxusním autě a dávala nám velmi staré matrace. Naproti tomu evidentně nepříliš majetní lidé přivezli úplně nové polštáře z obchodu," podotkl.
Mezitím prošli odbavením další uprchlíci, kteří po kolečku úředních povinností dostávají na ruku růžový náramek a odchází se "ubytovat" do prvního patra na svou matraci. "Už jsou naši," říká s úsměvem Markéta Chumchalová z krajského úřadu a vysvětluje, že přes všechny překážky se snaží lidem v nouzi co nejvíce pomáhat. "Jsme si vědomi, že toto ubytování je spíše krizové, je to takový záchranný kruh. Snažíme se stále hledat další prostory, kam bychom je mohli postupně přestěhovat," avizuje.
Samotný hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich Aktuálně.cz sdělil, že ho způsob ubytování uprchlíků trápí, ale nemá jinou možnost. "Samozřejmě nechci, aby tito lidé spali v tělocvičnách a v jiných provizorních podmínkách, nechci je ani stěhovat z penzionů. Ale stát nám stále ještě nedal žádné peníze, vše platíme z našeho rozpočtu," prohlašuje hejtman a ujišťuje, že kraj pro lidi neustále shání další ubytování. Vláda podle pondělního vyjádření ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) počítá se zvýšením příspěvku na ubytování ze 180 asi na 250 korun, část by měly přidat i kraje.
