S předsedou Vojtěchem Filipem máte poměrně rozdílné názory na řízení strany a stejně tak je rozdělená i samotná strana. Jaký vliv na vnitrostranické vztahy bude mít výsledek voleb, co to bude znamenat pro komunistické špičky?
Zkuste pochopit, že se mi na to špatně reaguje. Zůstaňme u faktů, které jsou známé. Na devátém sjezdu v loni v květnu se odehrál střet o post předsedy strany, což je notoricky známá věc a naše stanoviska byla značně rozdílná. Kolega Filip hovořil o tom, že naším hlavním úkolem je poctivá správa, já jsem přišel s tím, že naším hlavním úkolem je přestat dělat politiku, kdy říkáme lidem to, co vědí i bez nás, a že musíme dojet onen vlak kritických nálad, postavit se mu do čela a stát se jeho navigátorem a mluvčím. Moc mě mrzí, že po loňských krajských a těchto sněmovních volbách, kdy je ta ztráta bohužel dramatická a drastická, je tato otázka znovu na stole.
Musíme se k tomu postavit čelem. Řeknu to rádoby diplomaticky: Když zásadní změna nastane, máme obrovskou šanci být mluvčím několikrát větší části veřejnosti, než jsme teď. Soudě podle těchto voleb. A pokud nenastane, tak nemohu vyloučit značně riskantní trend dalšího vývoje. Když se na mě nebudete zlobit, nebudu teď nikoho osobně hodnotit. To si musíme napřed vyříkat uvnitř.
Podle místopředsedy Jiřího Dolejše nebude na příštím sjezdu Vojtěch Filip obhajovat funkci. Budete se znovu ucházet o post předsedy strany?
Já jsem se o něj utkal až poté, co mě o to požádala spousta jiných lidí, a pokud by taková situace nastala, tak bych trval na stejné podmínce.
Mám svou představu, jak aktivizovat stranu, modernizovat a znásobit její iniciativu. A pokud lidé kolem nás nabudou dojmu, že tato představa je správná a že já mám být jejím představitelem, tak se nezříkám žádné zodpovědnosti. Ale abych teď chodil a říkal, já chci něčím být, tak to není.
Je výsledek KSČM způsoben tím, že strana není schopná oslovit mladší generaci?
Určitě. Nedorozumění některých kolegů spočívá v tom, že se domnívají, že oslovit mládež znamená pozvat ji na ping-pong a hlavně, aby k nim promlouvali pouze lidé, kterým není více než 30 let. To je taky součást, ale nad problémy mladé generace se musí reálně zamyslet někdo s životní zkušeností. Za celý novověk si nepamatuji, snad s výjimkou světových válek, že by desítkám procent mladých lidí reálně hrozila situace, že dopadnou hůř než jejich rodiče. A v té situaci jsme.
Znám spousty mladých lidí, kteří žijí z ruky do úst a podivně se protloukají životem. Fakt, že holky rodí v 35 letech a nejsou standardní partnerské vztahy, protože nemají mnohdy kde bydlet. To je obrovské hřiště, kam musíme vstoupit s nějakými konkrétními náměty, jež ty mladé lidi zaujmou. První předpoklad je, že k nim musíme mluvit normálním jazykem, ne tím brožurkovým. Osobně se mi například líbí osvojovat si jazykové inovace dnešních mladých ročníků. Třeba vygooglit je moc pěkné slovo. Nebo víte, co to je být vyrychlenej?
Ne.
Vyrychlenej je ten, kdo si vezme drogu typu extáze a je hyperaktivní. Obohacuju si slovník, inspiruje mě to a vím, že s těmi lidmi musím mluvit tak, jak je jim to vlastní, a ne mně. Nikdy to nebude na sto procent, ale musí cítit, že vám to nevadí a snažíte se vy přizpůsobit jim.
Rozšíření vaší slovní zásoby přitáhne mladé lidi?
Ne. Hlavní problém spočívá v tom, že mladí lidé, kteří mají problémy, v nás nevidí dostatečně radikální řešení. Zanikáme v cizím stínu.
Může to být způsobené minulostí strany a zkušenostmi z minulého režimu? Mladí vás tak berou jako zkostnatělou strukturu.
To je druhá část problému. Nepopírám to, ale má to dvě součásti. První vás možná překvapí. Lidé, kteří se zabývali politikou od 50. do 80. let - v té době byla politika správou země, dnes je to politická soutěž a boj - na to nejsou nacvičeni, mají naučené referenční rámce, které zcela vybočují z takového vidění světa. A to jim velmi komplikuje komunikaci s mladší generací.
Druhá příčina spočívá v tom, že naším jménem se v minulosti staly věci, které se stát neměly. Někdo přitakává tomu, že jsme všichni zločinci, nejsme. A není s to rozplést klubíčko vzájemných souvislostí. Já to dělám velmi často a zdá se mi, že mi mladí lidé rozumí. Ano, neměla být popravena Milada Horáková, neměly se stát spousty jiných věci, ale nikdo nepopírá, že studenou válku zahájila druhá strana proti nám. A ta do všech plánů vnesla změny, které si ta doba vynutila.
My jsme to nechtěli a jsme jediní, kdo se staví čelem a sebekriticky k tomu, co se nemělo naším jménem stát. Ukažte mi sociální demokraty, klerikály, liberály. Kdo se stydí za to, že je komplicem těch strašných agresí posledních let. Všichni se tváří, že je to v pořádku. Nejsou schopní slůvka sebekritiky. V tom je naše obrovská morální převaha. Ale nesmí to u toho skončit. Musíme nabídnout i tu mozaiku, jak složité to bylo. Byla to sebeobrana proti kruté přesilovce a dělaly se velké nezákonnosti.
Když přistoupíme na to, že jsme zločinci, nikoho tím nezískáme
Nebylo by potřeba se více veřejně distancovat od té minulosti, využít to v kampani? Nepomohlo by vám toto oslovit mladší generace voličů?
Po nás se to někdy chce dvěma nepravdivými způsoby. Vy jste se nikdy pořádně nedistancovali, to není pravda. My jsme se distancovali x-krát. Distancovali jsme se víc než kdokoliv jiný z našich konkurentů. Musíme se distancovat od věcí, které se odehrály před třemi generacemi.
Za druhé, nelze ty věci vyjmout z reálného kontextu. Pokud byste a priori přistoupili na to, že jsme hrozní zločinci, tak tím nikoho nezískáte. Vy těm lidem musíte nabídnout pravdu o tom, kde se to vzalo, proč to mohlo být, čemu se čelilo a kdy jsme se dopustili věcí, které se určitě neměly stát. Pak tomu lidé porozumí. Takový rozhovor vedu s lidmi naprosto bez zábran a kromě fanatiků, kteří chtějí slyšet prohlášení, že jsme zločinci, tak tomu většina lidí rozumí.
Místopředseda Dolejš by si představoval nějakého mladého předsedu, aby se strana přiblížila mladým. Víte o někom takovém?
Pokud se za mladého člověka považuje někdo okolo 35 let, tak osobně v tuto chvíli zralého kandidáta na předsedu nevidím. Ale samozřejmě časem by nějaký mohl vyrůst. Mojí ambicí je dát podstatně větší prostor klukům a dívkám okolo 30 let. Dát jim šanci vyrůst a otrkat se. A to se nestane sezením v zastupitelstvu. Musí se vzdělávat, proto také připravujeme systém politického vzdělávání přes internet.
Mám to chápat jako nějaký on-line think-tank?
Ano, svým způsobem on-line think-tank, kde bude konzultační servis. V určité hodiny budou k dispozici odborníci na filozofii a další obory. Budou tam nahrané přednášky, digitální knihovna a podobně.
Tak chcete přitáhnout mladé lidi do strany a omladit ji?
Vyjděme napřed z objektivního faktu, že mládež se do politiky nehrne. Lidé většinou jdou za kariérou, z ideových důvodů se nehrnou. My máme svoje spřátelené asociace, samozřejmě, ale dnes neexistují masové organizace.
Dnes se politika nedělá běháním po náměstích, ale přes média a sociální sítě. To je trend, který se snažím prosadit. Pomaličku se mi to daří. V této kampani jsme věnovali spoustu prostředků do letáčku, postávání na náměstí. Těžiště politiky se ale přeneslo jinam, i nástroje se přenesly jinam. Tento manévr je mimochodem výzvou pro mladé lidi. A já se je pokouším v KSČM je dát dohromady.
Na Facebooku máme nemalou část mladých a velmi dravých lidí, kteří jsou naplnění energií se tomu věnovat. Rodí se tam zárodky něčeho velmi slibného, ale přes noc se to nedá změnit.
Víc peněz na sociální sítě
Takže byste chtěl dát více peněz na sociální sítě?
Určitě. Musíme vytvořit několik dalších vlastních médií. Ne každé si musí napsat na čelo, že to je od KSČM. Dělají to i konkurenti. Musíme být mnohem aktivnější v těch internetových médiích, která si už vydobyla přízeň čtenářů. Vezměte si Parlamentní listy, 300-400 tisíc lidí denně, tudíž je to podstatně větší publikum než všechny politické deníky dohromady.
Berete Parlamentní listy jako seriózní médium?
Podívejte se, někdo říká, že je to bulvár. Je to médium, které bez cenzury pouští do arény každého, kdo dodrží nějaké elementární podmínky. Nic špatného v tom nevidím.
A že jsou považovány za dezinformační web, vám nevadí?
Neručí za každý článek. Je to aréna, která pouští každého zleva doprava, a to mají kontrolovat každý článek? Parlamentní listy dělají to, co nedělá veřejnoprávní médium, protože ty filtrují autocenzurou, tudíž některé hlasy, zejména zleva, tam prakticky nezazní.
Oni jsou netendenční. Pustí Kuberu, mě, Tomia Okamuru. Je to o tom, kdo tam má větší iniciativu. V životě mi nezcenzurovali jediný řádek. Já se s nimi pouze občas hádám, že někdy dají brutální titulek, takže uznávám, že někdy je to trochu přes čáru.
