"Moje zkušenost ze Senátu je taková, že kolegové z Polska a Maďarska po nás vždycky chtěli jen pomoc s obhajobou jejich ideologického boje s Bruselem. Užitečnější debaty jsme vedli s Rakušany nebo Němci. Na Visegrádskou čtyřku (V4) nebudu sázet," řekl před dvěma měsíci v rozhovoru pro Aktuálně.cz ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek. Dosud přitom platilo, že právě toto uskupení bylo pro českou zahraniční politiku klíčové.
Visegrádská čtyřka vznikla v roce 1991 jako porevoluční uskupení, jehož hlavním cílem bylo, aby se zemím, které poznamenal totalitní režim, úspěšně podařilo začlenit do demokratické Evropy. Česko společně s Maďarskem, Polskem a Slovenskem mají mít díky členství jednotnější a silnější hlas v rámci Evropské unie. Význam společenství však podle expertů současně klesá.
Podle nedávného výzkumu institutu Asociace pro mezinárodní otázky, kterého se zúčastnilo téměř 500 politiků, státních úředníků, analytiků či novinářů ze zemí V4, si pouze 35 procent českých respondentů myslí, že by členové Visegrádské čtyřky měli být prvními partnery pro vytváření spojenectví při prosazování zájmů země. V roce 2017 s tímto tvrzením souhlasilo 53 procent dotázaných, tedy mnohem více.
Stejný výzkum poukazuje také na to, že více než polovina českých respondentů považuje Visegrádskou čtyřku v Evropské unii za rušivého aktéra. Hovoří o tom i politolog a bývalý spolupracovník tehdejšího prezidenta Václava Havla Jiří Pehe.
"Pověst V4 je špatná, a to si lze ověřit nejen v západních médiích, ale také když se pravidelně stýkáte se západními diplomaty. Mnozí se diví tomu, že se Česko tohoto společenství drží, protože má trochu jinou historii a pověst než například Maďarsko a Polsko. Jsme mnohem více rozvinutou zemí, a to nejen ekonomicky, ale i společensky. Máme své demokratické tradice," říká Pehe.
Brusel země V4 vnímá jako potížisty, říká novinářka
Novinářka vlivného bruselského serveru EUobserver Eszter Zalanová si myslí, že je Visegrádská skupina užitečným konceptem. Současně jsou ale podle ní její členské země na Západě vnímané jako potížisté.
"V posledních letech, zejména od migrační krize v roce 2015, se nálada kolem visegrádské aliance v Bruselu vyhrotila. Existuje několik témat, ve kterých země V4 zastupují výrazně odlišný názor, ať už se jedná o migraci, klima, gender nebo problematiku ženských práv. Samo o sobě to sice problém není, ale v ostatních zemích EU to vyvolalo dojem, že V4 není ochotná najít kompromis nebo přijít s vlastními funkčními návrhy," popisuje novinářka.
Dodává také, že se v Bruselu objevil pocit, že maďarská vláda vedená premiérem Viktorem Orbánem, ke kterému měl blízko hlavně tehdejší premiér Andrej Babiš (ANO), má tendenci unášet V4 špatným směrem. "Maďarsko prezentuje své postoje jako pozici celé aliance. K tomu se přidalo Polsko a v době Babišovy vlády bohužel i Česko. S novou vládou v Praze se to ale naštěstí změnilo," říká Zalanová.
Výzkumnice a expertka na středoevropské dění Pavlína Janebová z Asociace pro mezinárodní otázky vysvětluje, že debata kolem Visegrádu je v poslední době polarizující právě z důvodu, že se stává symbolem pro současné dění v Polsku a Maďarsku.
"Nelze ztotožňovat Maďarsko, Polsko a Visegrád. Když se pak řekne V4, mnoho lidí si představí jakýsi konflikt, které tyto dva státy mají s unijními institucemi. To je přesně důvod, proč se pak Visegrád označuje za narušujícího aktéra. Brání to tomu, abychom se na něj dívali racionálním pohledem a vzali si z něj to, co potřebujeme," vysvětluje Janebová.
Pehe: Z Visegrádu se stala zpátečnická organizace
Stejného názoru je i politolog Pehe, podle kterého už ale spojenectví ztratilo svůj význam. "Zásluhou dění Maďarska a Polska se z V4 stala taková zpátečnická organizace. Užitečnost tohoto společenství se vyčerpala už před nějakou dobou. Visegrád byl účinným nástrojem do doby, než jsme vstoupili do mezinárodních organizací, jako byla EU a NATO. Potom se ukázalo, že v každé členské zemi trochu jinak funguje politika a že mají rozdílné pohledy na demokracii," říká.
Pehe tak souhlasí s tvrzením ministra Beka, podle kterého se Česko nejen v roce svého předsednictví Evropské unie bude více než doposud soustředit na budování vztahů se zeměmi mimo Visegrádskou čtyřku, na kterou se orientoval předchozí kabinet.
"Pokud chce Česko uspět jako předsednická země EU a pokud vláda skutečně spěje ve svém předsevzetí k tomu, vrátit se k odkazu havlovské zahraniční politiky, tak musí hledat partnery na Západě, protože je zcela evidentní, že naše zájmy v Evropě budeme jenom těžko prosazovat před zeměmi, které jsou, jak se říká, na evropském pranýři," vysvětluje politolog Pehe.
Mnoho vrcholných politiků však V4 stále považuje za naprosto klíčové spojenectví. Netajil se tím například předchozí premiér Andrej Babiš (ANO), který je známý mimo jiné také svým blízkým přátelstvím s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Pár měsíců před zvolením svého nástupce premiéra Petra Fialy (ODS) řekl, že by byla škoda, kdyby se středoevropský blok rozpadl, a doufá, že k tomu za nové vlády nedojde.
Také premiér Fiala považuje V4 za důležitou platformu, zdůrazňuje však výrok ministra Beka. "Máme před sebou souběh slovenského předsednictví ve V4 a českého předsednictví v Radě EU ve druhé polovině tohoto roku, které přinášejí další možnosti koordinace. Česko ale musí hledat i další spojence, abychom byli schopni lépe prosazovat naše zájmy v rámci EU," řekl pro Aktuálně.cz.
Podle již zmiňovaného výzkumu má Visegrádská čtyřka současně mnohem větší politický význam než ten ekonomický. Členské státy jsou schopny domluvit se jen na minimu témat, která se nyní v rámci unie řeší, což podle expertů může představovat problém právě pro nadcházející české předsednictví v Radě EU.
Visegrád má stále myšlenku, jen je třeba k němu přistupovat pragmaticky, tvrdí expertka
Expertka na zahraniční politiku z Ústavu mezinárodních vztahů Alica Kizeková nicméně vysvětluje, proč je V4 stále významným společenstvím. "Její myšlenka před třiceti lety byla, abychom se vyrovnali Západu v rámci životní úrovně, a to se zatím nestalo. Stačí se podívat na výši platů. Spolu s ostatními státy patříme do kategorie zemí, které mají poměrně nízkou mzdu, nebo alespoň podstatně nižší než třeba Německo," říká.
Česko má průměrnou mzdu přibližně 37 tisíc korun. V Německu se pak pohybuje okolo 97 tisíc korun, je tedy skoro třikrát vyšší. "Visegrád má ale stále myšlenku. Ministři jednotlivých zemí mezi sebou uzavírají dohody, policisté a hasiči spolu spolupracují. A je to důležitá spolupráce. Není to pouze politický akt. Skoro si myslím, že V4 dalo zlou krev bývalé působení premiérů, kteří byli velmi populističtí. Teď však věřím, že je šance to vylepšit," dodává Kizeková.
Z programového prohlášení vlády je jasné, že Česko z Visegrádské skupiny vystoupit neplánuje. Podle expertů by k tomu však ani dojít nemělo. "Otázka nestojí, jestli Visegrád, nebo někdo jiný. My se samozřejmě chceme bavit se svými sousedy. Ptát bychom se však měli na to, jak se k Visegrádu vztahovat. Proto by bylo mnohem lepší, kdyby ministr Bek například řekl, že v rámci V4 budeme asertivnější vůči některým krokům Maďarska a Polska," vysvětluje analytička Janebová.
Jinými slovy odborníci upozorňují na to, že by Česko mělo přehodnotit své postoje a jasně stanovit, jak chce k Visegrádu přistupovat. "Je třeba, aby se stát zapojil pragmaticky a vyčlenil, ve kterých otázkách je ve shodě s ostatními členy V4 a ve kterých naopak není. K tomu doteď ještě nedošlo," uzavírá Kizeková.
