Přicházejí silné ročníky, o střední školy bude boj. Stát nechává řešení na krajích

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
7. 7. 2020 11:41
Už letos zaznamenaly střední školy oproti loňsku značný převis zájmu nad volnými místy. Přicházejí totiž silnější populační ročníky. A to ty nejpočetnější mají teprve přijít - například v roce 2007 se narodilo skokově o 9 tisíc dětí více a nestačily jim školky. Za dva roky půjde tato generace na přijímačky. Stát ale nechává případné navýšení kapacit na zřizovatelích škol, tedy hlavně na krajích.
Už letos šlo na přijímačky o 4500 uchazečů více než loni. A to ještě nepřišly ke slovu ty nejsilnější ročníky.
Už letos šlo na přijímačky o 4500 uchazečů více než loni. A to ještě nepřišly ke slovu ty nejsilnější ročníky. | Foto: Shutterstock.com

Podle údajů Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat) se k přijímacím zkouškám na čtyřleté obory středních škol letos přihlásilo přes 69 tisíc uchazečů, což je téměř o 4,5 tisíce více než loni. Na přijímačky totiž míří stále silnější ročníky, letos je dělaly děti narozené v letech 2004 či 2005. A pakliže se v roce 2003 narodilo přes 93 tisíc dětí, o rok později to již bylo o čtyři tisíce více a o další rok později dokonce o devět tisíc více.

Srovnání výsledkových listin letošních a loňských přijímaček ukazuje, že jestliže loni na průměrná gymnázia stačilo získat z češtiny a matematiky vždy přes třicet bodů z padesáti, letos už bylo nutné mít alespoň čtyřicet bodů.

"Letošní převis považuji spíš za zdravou konkurenci," říká Renata Schejbalová, ředitelka pražského Gymnázia Nad Štolou a předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií. K tomu, že před branami středních škol zůstaly i mnohé děti s vyznamenáním, pak podotýká: "Znám mnoho dětí, které neměly vyznamenání a složily zkoušky s lepším výsledkem než ty s vyznamenáním. Tím chci říct, že známky z různých škol jsou různé - neboli jednička na jedné škole se klidně může rovnat trojce na škole jiné. Jedna škola je náročnější, jiná méně."

Při horším vysvědčení, a tudíž nižších bodech za základní školu, ovšem leckde nestačilo ani přes čtyřicet bodů. Ztrátu šlo vzhledem k vysokým bodům jen obtížně dohnat, výhodu mohli mít právě žáci, kterým dávají školy samé jedničky "zadarmo".

Daniel Hůle, analytik Demografického informačního centra a Člověka v tísni, zaměřující se na oblast dluhů, vzdělání či sociálního znevýhodnění si naopak myslí, že děti, které splňují znalostní nároky dané školy by měly být přijaty všechny a neměly by být odmítnuty z důvodů nedostatečné kapacity. "Tedy nesoutěžit mezi dětmi o nejlepší výsledek, ale prokázat potřebné znalosti. Zkrátka nelimitovat úspěch malými kapacitami škol. Třeba dnes jsou rozdíly mezi úspěšným a neúspěšným uchazečem zcela minimální, někdy půl bodu a to je podle mě špatně," vysvětluje. 

Koronavirus zvýhodnil děti z dobrých poměrů

Letos nicméně nešlo jen o větší konkurenci, ale i o specifické podmínky přípravy. Ta kvůli pandemii koronaviru a dva měsíce zavřeným školám probíhala především doma.

"S distanční výukou se řešení velké části problémů spojených se vzděláváním přesunulo na rodiče. Potom je možné očekávat, že děti, jejichž rodiče více plánují jejich další studium a mají čas a motivaci poskytnout podporu, ale i tlak k přípravě na přijímačky, budou úspěšnější než v jiných ročnících, kde hrál větší roli vliv sdíleného prostředí školy," vysvětluje Jiří Munich, datový analytik společnosti EDUin, zaměřující se na jednotné přijímací testy a maturity.

Doplňuje, že test může být nepřesný a může stranit některým skupinám žáků. Může také odrážet jiné věci než samotnou dovednost. "U přijímací zkoušky hraje roli dril a schopnost orientovat se v testech, která pochopitelně vzniká přípravou na ně."

Situace tak znevýhodňovala žáky ze sociálně slabších rodin s nedostatkem motivace pro dosažení lepšího vzdělání. Své kolegy, které rodiče podrobili dvouměsíčnímu systematickému drilu, neměli šanci sami bez potřebné opory dohnat. 

Za dva roky může být boj o školy

Pakliže už letos zaznamenali uchazeči o středoškolské studium značný převis, další ročníky na tom mohou být ještě hůře. Ty nejsilnější totiž mají teprve přijít. Zatímco se ještě na přelomu tisíciletí rodilo kolem devadesáti tisíc dětí ročně, od roku 2004 začala čísla rychle stoupat. V roce 2005 překročila novorozeňata sto tisíc, následující rok už to bylo téměř 106 tisíc a v roce 2007 přišel další velký skok - více než 114 tisíc narozených. V roce 2008 se narodilo již přes 119 tisíc dětí, poté začala čísla lehce klesat.

Přijímací zkoušky na čtyřleté obory v letech 2022 a 2023 tak mohou být pořádně dramatické, zvláště pak na žádané školy, nejčastěji prestižní gymnázia a lycea. Pokud se tedy nenavýší kapacita škol.

Jak upozorňuje ministerstvo školství, navyšování či regulace kapacit škol je výlučně v gesci jejich zřizovatelů, jimiž jsou v případě veřejných středních škol kraje. Upozorňuje také, že v rejstříku škol a školských zařízení je podle dostupných dat dostatečná rezerva v kapacitách maturitních oborů, a to včetně gymnázií nebo lyceí.

Podle čísel ministerstva se naplněnost v rámci krajů pohybuje od 31 do 53 procent (u gymnázií a lyceí od 38 do 72 procent). "Samozřejmě se jedná o kapacity, které školy mohou, ale nemusí plně využívat, a tak na některých, zejména výběrových školách nebo v některých lokalitách může být vnímán převis poptávky nad nabídkou," vysvětluje mluvčí resortu Aneta Lednová.

"Podstata správného nastavení je na straně zřizovatelů (krajů), kteří jsou zodpovědní za zajištění podmínek pro uskutečňování středoškolského vzdělávání a musí usilovat o nabídku dostatečné a atraktivní sítě oborů u středních škol," dodává

Stát nechal starost o střední školy jen na krajích

Některým odborníkům na vzdělávání však takto decentralizovaný systém vzdělávání vadí. Například odborník na vzdělávací politiku Karel Gargulák říká, že by stát neměl nechávat pravomoci zcela v rukou krajů a měl by uplatňovat vůči soustavě středních škol výraznější strategickou politiku postavenou na datech, jak jej k tomu dle jeho slov zavazuje dokument Strategie vzdělávací politiky 2020 a nyní 2030.

Složení a kapacita středních škol v jednotlivých krajích tak podle Garguláka neplynou z objektivních dat či doporučení odborníků, ale často vyplývají z lokální situace, politické reality nebo z místních vztahů a vizí.

Podle něj je sice legitimní přehodit zodpovědnost na kraje, ale stát by přesto mohl použít nejrůznější regulační nástroje, neboť může měnit zákony, nařízení, vyhlášky, může cílit národní i evropské dotační prostředky a také může krajům poskytovat data, informace či metodické materiály a vyjednávat s nimi. Je podle něj ale otázkou, zda na to má dostatek lidí a financí.

Předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií Renata Schejbalová k tomu říká, že by bylo potřeba udělat analýzu podle jednotlivých krajů a podle ní situaci řešit. "Toto nelze řešit plošně," dodává.

Lépe postavení budou ve výhodě

Karel Gargulák upozorňuje i na značnou roli tzv. neveřejných zřizovatelů, tedy soukromých (případně církevních) středních škol, které místo aby sloužily jako doplněk, v případě zvýšené poptávky přebírají větší část žáků, navíc většinou ze socioekonomicky silnějších rodin, které si mohou dovolit platit školné či vozit dítě do vzdálenějšího zařízení. Na ty ze slabších rodin pak často zbydou jen nematuritní obory.

"Vzdělávací systém není schopen pomoci kompenzovat komplikované zázemí těchto dětí. Předčasný odchod či získání učňovského listu představuje konečnou v rámci životní vzdělávací dráhy těchto žáků," říká Karel Gargulák. 

Pozastavuje se i nad velkým převisem na všeobecných školách, tedy gymnáziích a lyceích. "Oborová nabídka středních škol a jejich profilace neodpovídá poptávce žáků a jejich rodičů, kteří se přirozeně nechtějí neúčelně předčasně specializovat. A tedy již v patnácti letech vybrat svoji ‚profesní dráhu‘. Z pohledu aktuální podoby vzdělávacího systému i trhu práce budoucnosti nemá příliš brzká specializace smysl," upozorňuje.

Podle něj je naopak nutné postupně snižovat počty oborových specializací a podpořit inovativní oborové zaměření. Specializovat by se studenti měli až v pozdějších fázích studia. "Právě touto cestou se vydalo mnoho vzdělávacích systémů v zahraničí. Takové úvahy lze zaznamenat například i ve Zlínském kraji," doplňuje.

Odborníci na vzdělávání se kloní k pohledu, že právě prodloužení všeobecného studia vede později k otevřenějším možnostem na pracovním trhu než brzká úzká specializace. Daniel Hůle s organizací Člověk v tísni z toho důvodu prosazují prodloužení povinné školní docházky o dva ročníky střední školy.

Nabídka nezohledňuje poptávku

Stát by podle Garguláka měl realizovat vzdělávací politiku a vycházet z dat, která ukazují například aktuální vzdělávací cesty žáků, tedy podíl žáků mířících na vysoké školy a další vzdělávání, nezaměstnanost absolventů nebo potřeby trhu práce.

Doporučuje také profilovat odborné střední školy jako centra celoživotního vzdělávání, která by sloužila k průběžné specializaci kdykoliv během profesního života jednotlivce, či zvýšit kvalitu odborné, teoretické a především praktické přípravy a provázanost se zaměstnavateli.

Podle Jiřího Municha je třeba se ptát, kde se vůbec bere převis poptávky u určitých škol a absence u jiných a proč tomu nabídka kapacit neodpovídá. "Je-li vysoký zájem o víceletá gymnázia a nízký o učiliště, můžeme se například ptát, proč je takové studium pro řadu žáků přitažlivější. Argumenty o tržní potřebě absolventů takových škol lze snadno převrátit v dotaz, proč tato potřeba nejde ruku v ruce s rostoucí přitažlivostí podobného studia u uchazečů, například vyšší uplatnitelností," namítá Munich.

Bylo by na více studentů dost učitelů?

Specialista na vzdělávací politiku a nerovnosti ve vzdělávání Štěpán Kment pak upozorňuje, že státu některá důležitá data chybí. "Česká republika neví, s jakými personálními potřebami školy pracují, tedy zda poptávají učitele, nebo naopak mají plný stav. Takové informace o pracovnících ve školství jsou klíčové a dostávají se jen nárazově," říká.

Poukazuje, že například Velká Británie na základě kvalitních dat vytváří model, v němž podle počtu žáků jednotlivých ročníků předpovídá, kolik učitelů je nezbytné přijmout. Tento model souvisí s vládní politikou náboru a setrvání učitelů. "Je zjevné, že Česko by podobný koncepční přístup pro lepší odhad potřebných míst ocenilo. Na tuto potřebu ukázala i cílená studie OECD ke školským pracovníkům v ČR z roku 2016," připomíná Kment.

Na střední školy se chystají velmi silné ročníky a nejde jen o kapacity samotných škol, ale i o dostatek kvalitních učitelů. A těch je už dnes, při nižších počtech studentů, málo.

"Český vzdělávací systém je obecně velmi neflexibilní. Než začali zřizovatelé řešit nedostatečné kapacity školek, problém se již přesunul na základní školy a to se opakuje i nyní se středními školami," soudí analytik Daniel Hůle.

Dává za příklad Německo, které dokáže daleko efektivněji reagovat na populační vývoj. "V každém případě je nyní nezbytné řešit kapacity středních škol, protože v příštích letech nás čeká několik skokových růstů populačních ročníků," říká a dodává: "Nyní se jasně ukazuje, jak decentralizovaný systém selhává a že ministerstvo školství už ztratilo schopnost regionální školství řídit."

 

Právě se děje

před 16 minutami

Boje o Náhorní Karabach pokračují pátým dnem

Boje mezi arménskými a ázerbájdžánskými silami u Náhorního Karabachu pokračují pátým dnem. Baku podle ruských agentur tvrdí, že arménské jednotky utrpěly silné ztráty, Jerevan hovoří o "stabilně napjaté" situaci na frontě a pokračující střelbě během uplynulé noci.

"V noci v oblasti konfliktu zůstalo relativně stabilní napětí. V různých částech (fronty) pokračovaly přestřelky z ručních zbraní a děl," uvedla mluvčí arménského ministerstva obrany Šušan Stepanjanová podle agentury TASS. Nepřítel ve snaze zlepšit své postavení se snažil o přeskupení a přesuny sil, které obránci odhalovali a zneškodňovali, dodala.

Zdroj: ČTK
Další zprávy