Praha - Vláda rozpočtové odpovědnosti, jak si říká kabinet Petra Nečase, slaví druhé výročí svého vzniku. Nad bilancí můžeme mimo jiné říct, že navzdory proklamacím růst státního dluhu v polovině funkčního období zatím rekordně zrychluje.
Možná vzpomínáte, jak ministr financí Miroslav Kalousek před volbami 2010 vyděsil tisíce spoluobčanů tím, když do každé domácnosti poslal složenku na 120 tisíc korun.
Byla to připomínka státního dluhu rozpočteného na každého občana a místopředseda TOP 09 k ní doplnil, že stejně vysokou částku bude podle něho nutné ušetřit a každý to logicky pozná i na svých příjmech.
"Ty škrty prostě budou. Buď teď - a méně bolestné -, nebo později, až nás přinutí realita," řekl.
Nepřipomínal už, že 42 tisíc ze zmíněné částky si na každého občana půjčily vlády po roce 2007, kdy byl ministrem financí on sám či jeho nástupce v roční úřednické vládě Eduard Janota.
A po dvou letech druhého Kalouskova období v ministerské roli se dluh zvýšil o dalších 35 tisíc. Pokud by zadlužování pokračovalo stejným tempem i v příštích letech, posílal by ministr financí před volbami 2014 složenku na 190 tisíc.
Dvakrát víc než Sobotka
Český státní dluh byl koncem minulého roku sedmý nejmenší v Evropě. Přesto patří k deseti státním dluhům, které rostou v posledních letech nejrychleji.
Ještě v roce 2002 se dluh zvýšil "jen" o padesát miliard. V dalším roce, už za ministra financí Bohuslava Sobotky, začalo Česko splácet náklady na privatizaci devadesátých let. Roční nárůst státního dluhu se přiblížil hranici sto miliard. Od ní se nevzdálil, i když byly transformační dluhy splaceny.
Další skok nastal v krizovém roce 2009, po třech letech Kalouskova prvního ministerského období. Tehdy dluh narostl o 150 miliard a na stejné úrovni se udržel další dva roky. Letos se stát zadlužil jen za půl roku 136 miliardami a roční nárůst velmi pravděpodobně překročí hranici 200 miliard.
Ztracené rezervy
Vládu rozpočtové odpovědnosti a samotného ministra Kalouska jde omluvit nejen tím, že rozpočtové příjmy snížila ekonomická krize.
Dluh také roste automaticky. Vedle každoročního rozpočtového deficitu si totiž stát musí půjčovat na splátky starších dluhů. Například loni ministerstvo financí zaplatilo věřitelům 55 miliard, o 23 miliard víc než pět let předtím.
Kalouskovu ministerskou bilanci naopak kazí připomínka, kterou počátkem července zveřejnil odborový expert Martin Fassmann.
Připomněl, že Kalousek v letech 2007-2009 rozpustil v rozpočtu rezervu 146 miliard vytvořenou jeho předchůdcem Sobotkou. Kdyby Kalousek neměl zmíněnou částku k dispozici, zvýšil by se státní dluh skoro o 150 miliard už v jeho prvním ministerském roce 2007 a nečekalo by se na krizi, která vypukla o dva roky později.
Polský paradox
Premiér Petr Nečas i jeho ministr Kalousek často zdůrazňují, že se tvrdými úspornými kroky podařilo každoroční deficit snížit ke třem procentům HDP, tedy skoro na úroveň předkrizového roku 2006. Lepším výsledkem se za uplynulých pět let může po nárazu finanční krize pochlubit jen pět zemí Evropské unie v čele s Německem.
Cenou za tento dílčí úspěch je však ekonomická recese, která zasáhla Česko na rozdíl od všech čtyř sousedních zemí.
Tvrdost tuzemské úsporné politiky je v evropském srovnání nebývalá. Například daňové příjmy se o procento HDP a více zvýšily jen v šesti evropských zemích. Oslabit vyššími daněmi křehký hospodářský růst se odhodlaly kromě Česka státy, kterým pod tlakem věřitelů nic jiného nezbývalo, konkrétně Řecko, Portugalsko, Itálie a Slovinsko. Vedle nich tak postupovalo ještě Estonsko, které vyznává jako státní doktrínu vyrovnaný rozpočet.
Ekonomický pokles přitom znemožňuje úspěšný boj s dluhy. Ukazuje to srovnání s Polskem. Češi loni vykázali schodek 3,1 procenta HDP, Poláci o dvě procenta vyšší. Polská ekonomika však rostla nejrychleji v Evropě a tím logicky přispěla k tomu, že se ve srovnání s celkovým hospodářským výkonem státní dluh zvýšil pomaleji. Polský dluh vyrostl pouze o 1,5 procenta HDP, český dvakrát rychleji.
