Bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová (TOP 09) zveřejnila na svých webových stránkách desítky dokumentů z vyšetřování nákupu armádních letounů CASA. Kriminalisté ji viní, že zneužila pravomoc veřejné činitelky. Bylo prý chybou, že nenechala zpracovat nezávislý posudek na cenu letounů pro vojenské letectvo. Stát měla připravit o 658 milionů korun, což je rozdíl mezi kupní cenou a později dopracovaným znaleckým odhadem.

Ještě se nestalo, že by obviněný (v tomto případu obviněná) kompletně zveřejnil dokumenty, které policie během zhruba roku vyrobila a které se případu bezprostředně týkají. Na webu Parkanové najdeme protokoly o výslechu bezmála 40 svědků, protokoly o výpovědích obviněných (Parkanová a tehdejší ředitel sekce vyzbrojování Jiří Staněk), policejní žádost o vydání Parkanové k trestnímu stíhání či žádost stíhané o dohled Nejvyššího státního zastupitelství atd. atd. Stovky stran oficiálních papírů.

Proč toto novum - zveřejnění materiálů na veřejně přístupném médiu - Parkanová použila? Co tím sleduje? Jasně a zřetelně do hry vtahuje veřejnost. Všem, kteří mají přístup k internetu, dává možnost posoudit její vinu.

Přesvědčit široké okolí

Porušila zveřejněním materiálů zákon? Tomáš Sokol, slovutný advokát a právní zástupce Parkanové, k tomu říká: „Je to naprosto adekvátní způsob reakce obviněného, který chce přesvědčit takříkajíc široké okolí."

Parkanová svůj krok zjevně konzultovala se Sokolem, on jistě pečlivě posoudil, jestli jí nový přístup, „internetová sebeobhajoba", neublíží. Jiný známý advokát, který se zabývá trestními případy, Jaroslav Ortman, tvrdí, že to, co Parkanová učinila, není sice přímo zakázáno, ale zveřejnění nesmí ohrozit vyšetřování: „Svým způsobem samozřejmě to vyšetřování ohrožuje, protože si další osoby, které ještě nevypovídaly, přečtou, co říkala o nich jiná osoba."

Samo státní zastupitelství neví, jak se na počin obviněné topkařky dívat. Teprve posoudí, jestli se zveřejněním nedopustila trestného činu. Dozorový státní zástupce Jan Kořán řekl: „Budeme se muset zabývat otázkou, zda tímto krokem paní doktorky Parkanové nebyl porušen zákon. Zatím jsem se ale na ty stránky nedíval, nevím, co a v jaké formě zveřejnila, takže to neumím posoudit."

Případ obviněné Parkanové je zajímavý z více stran. Veřejnost má u nás již léta „žízeň na politiky". Taky policie touží po jejich „krvi". Každý zavřený politik kriminalistům zajistí pochvalné mručení naštvaného lidu. Jde však o to, aby policie jednala nikoli „korektně", nýbrž striktně podle práva. Nejde o hon na čarodějnice, ale o právní stát. Parkanová má zřejmě dojem, že se stala honěnou čarodějnicí a volí politický, veřejný způsob obrany.

Další rovina: je ministr či ministryně zcela odpovědná za to, co se mu v jeho (jejím) ministerstvu děje? V zásadě se ptáme, jestli je politik ve funkci ministra vůbec s to posoudit, co mu úředníci - experti - předkládají. Je jasné, že není a být nemůže. Od toho má odborníky na danou věc. Pokud ho (ji) podvedou, mají oni nést odpovědnost.

Já nic, to vláda

Policie ovšem Parkanové vyčítá, že si cenu měla ověřit dalším, externím posudkem. Nešlo o drobné: původně měla tři dopravní letadla stát 2,2 až 2,3 miliardy korun, nakonec cena vyletěla na 3,6 miliardy. K tomu dodatečně uzavřená servisní smlouva za zhruba miliardu korun.

Parkanová se brání také tím, že ve finále (2009) o nákupu rozhodla celá tehdejší vláda Mirka Topolánka (ODS). I to se zdá dost absurdní, těžko vinit ministra zdravotnictví nebo kultury, že nákup nezatrhl.

Ve zveřejněných dokumentech si můžeme přečíst, co politici vypověděli „policejním plukovníkům". Jejich postoje se shodují s vyjádřeními, která poskytovali veřejnosti (třeba topkař Miroslav Kalousek nebo Petr Nečas).

Zároveň ale z dokumentů vyčteme, že armáda byla k nákupu několika lidmi vlastně donucena. Zajímavé jsou výpovědi pilota, bývalého náčelníka armádního dopravního letectva a na počátku člena hodnotící komise na nákup transportních letounů Karla Daňhela. „Připočítám-li řádově 200 milionů za přestavbu letounů L-159, tak se cena za jeden letoun CASA v hodnotě 950 milionů dostane řádově na 1,5 miliardy korun. V tomto ohledu jsme já i moji kolegové spatřovali nevýhodnost celé transakce," sdělil policii.

Dál řekl: „Z následujících jednání hodnotící komise jsem byl ale vyřazen poté, co jsem napsal náčelníkovi generálního štábu, že nabídka předkládaná společností Omnipol v závěru roku 2008 by měla být vyřazena."

Držet ústa, držet krok, zachránit kariéru

To napsal Daňhel do posudku. O čtrnáct dní později byl posudek na pokyn tehdejšího náměstka Parkanové Martina Bartáka (známá figura) změněn. Daňhel: „Odmítl jsem to, ale následně jsem to dostal rozkazem. Jako voják jsem ho musel splnit, byl přepracován závěr, vypuštěny některé odstavce." Do protokolu vypověděl také to, že mu dal poradce Martina Bartáka Jan Fulík najevo: pokud nebude pracovat podle požadavků shora, jeho kariéra skončí. (Ano, nemýlíte se, je to ten Fulík, který se nedávno stal šéfem bezpečnostního odboru prezidentské kanceláře. Zemanův Fulík.)

Z dokumentů tedy plyne, že Parkanová v tom byla dost nevinně, nákup chtěli a prosadili jiní. Mimochodem proti letadlům CASA byl původně i tehdejší náčelník generálního štábu Vlastimil Picek. Na letouny však nakonec zřejmě proti svému přesvědčení kývl. Z jeho výpovědí na policii vidíme, že ztratil paměť. Máme tedy ministra obrany bez důvěry, který si nic nepamatuje. Snad nebude válka.

Nezklamal, jak jinak, ani Petr Nečas. Policistům řekl: „Hodnota celého toho kontraktu je unikátní a není možné stanovit její přiměřenost." - De facto zopakoval tezi, kterou do omrzení veřejně opakoval Kalousek. Je to geniální - Topolánkova vláda nakoupila letadla za cenu, kterou nikdo nedokáže zkontrolovat. Můžeme být rádi, že za letadla, která armádě nevyhovovala a odmítla je, naši drazí politici nevyhodili deset miliard.

Svoji obranu Parkanová řídí lépe než ministerstvo obrany. Zveřejnění dokumentů je mazaný krok, který přinejmenším donutí policajty a žalobce, aby sebou hodili. Pokud by ji chtěl státní zástupce za ten akt stíhat, vyrobí z ní oběť. Ale tou ona vlastně je. Ministryni obrany nikdy dělat neměla. Stíháni by zřejmě měli být na prvním místě lidé jako Barták, Fulík nebo tehdejší náměstek Parkanové Jaroslav Kopřiva. Jenomže nejsou. České.