Aktuálně.cz: Ministerstvo zahraničí v úterý potvrdilo, že se stalo terčem hackerského útoku. Co by probíhalo jinak, kdyby už fungovala novela o Vojenském zpravodajství?
Martin Stropnický: Figurovali bychom v tom. Byla by to záležitost Národního bezpečnostního úřadu. Mechaniku nemohu říct, nebudu ji popisovat, nechtějte to po nás. Ale já mám pocit, že plýtváme časem.
Spojené státy obvinily Rusko z toho, že se snažilo ovlivnit prezidentské volby. U nás se letos budou volit poslanci a počátkem příštího roku prezident. Napovídá útok na ministerstvu zahraničí tomu, že by mohlo dojít k pokusům ovlivnit výsledek hlasování i u nás?
Stropnický: Tohle je realita. Nevím, kde všude to probíhá, ale probíhá to. Samozřejmě je špatné vyvolávat paniku a dojem, že všechny orgány státní správy jsou monitorované, by bylo přehnané. Tohle je spíš takový vzkaz, protože ministerstvo zahraničí je jedno z citlivých míst – podívejte se, co umíme.
Ministr Zaorálek včera naznačil, že za útokem mohou být Rusové.
Stropnický: Krátce jsme si o tom povídali a trochu bych to relativizoval. Podle mých informací je problematické to takto definovat.
Takže byste byl opatrný v tvrzení, že za útokem stálo Rusko?
Stropnický: Nestál bych za tím tak pevně, je to ještě informace k ověření. Možná pan ministr ví víc, ale experti říkají, že není tak snadné to takhle rychle zjistit. Pro mě z toho ale vychází zásadní věc. Když se tohle stane a máme důkaz, že země je pod lupou a v hledáčku, tak bychom si měli vyhrnout rukávy a udělat vše pro to, aby země byla chráněna.
Hrozí ale, že podobné útoky mohou ovlivnit i volby?
Stropnický: Je to docela zásadní. Když budeme mluvit o kyberútoku, tam je ta otázka nejcitlivější. Ale že se bude odehrávat nějaká dezinformační kampaň, na to si můžete klidně vsadit už dnes. I německá tajná služba to říká úplně otevřeně. Nás to nemine.
Kritice nerozumíme
Schvalovaná novela zákona o Vojenském zpravodajství má podle vás podobným útokům bránit, vyvolává ale hlasitou kritiku. Jak si ji vysvětlujete?
Stropnický: Druhé čtení novely jsme po včerejším jednání každopádně odložili až na březen, aby to mohlo projít ještě výborem pro bezpečnost. Ale nejsem si po tom jednání jistý, že jsme se všichni poslouchali. Debata probíhala dlouho a měl jsem pocit, že někteří tam přicházejí s názorem, který nehodlají měnit. A paradoxně nereflektovali tu horkou aktualitu, která jen dokládá, že ta novela je potřeba. Kritice moc nerozumíme, protože tohle jsme dostali v roce 2015 jako úkol, materiál už prošel prvním čtením bez jediné výtky a prošel i výborem pro obranu, kde jsme přijali několik pozměňovacích návrhů.
Šéf Vojenského zpravodajství kvůli novele v pondělí svolal i tiskovou konferenci. To přeci není obvyklé.
Stropnický: Aby ředitel jakéhokoli zpravodajství svolával tiskovku, není běžné. Ale záleží nám na tom a jakékoli zbrzdění a písek do toho soukolí je v neprospěch České republiky.
Proč?
Jan Beroun: Protože podle aliančních dohod tohle musíme mít a musíme se těm hrozbám, které budou i do budoucna značné, umět postavit.
Proč jste to nekonzultovali s těmi experty dopředu?
Stropnický: Byli jsme v kontaktu s experty i operátory. Bylo všeobecně známé, že se to připravuje, a nechápu, že se najednou zvedne taková vlna. Stačí ale, když se někde objeví slovo šmírování nebo špiclování, a problém je na světě.
Kritizovat Vojenské zpravodajství za Nagyovou je nefér
To může mít kořeny v minulosti. Pověst Vojenského zpravodajství poškodilo, když se ukázalo, že jeho agenty měla úkolovat šéfka premiérova kabinetu.
Stropnický: Jestli v minulosti údajně někdo pověřil agenty, aby někoho sledovali, tak proč se tímhle má neustále poměřovat výkon celé služby? Přijde mi to nefér. Není to důvod, abychom ignorovali alianční povinnost. NATO nám to nejenom doporučuje, ale i my to cítíme jako potřebu.
Jistě, ale pokud mohlo být Vojenské zpravodajství zneužité v minulosti, může to být důvodem obav…
Stropnický: Tohle musím striktně odmítnout. Máme smlouvy se zahraničními partnery, s nimiž si vyměňujeme důležité a citlivé informace, které v důsledku mohou zabránit nějaké teroristické hrozbě v zemi, která je nám vzdálená. Tu službu to šlechtí, je brána vážně a partneři nám to neříkají ze zdvořilosti.
Návrhu je vytýkána i nedostatečná kontrola.
Stropnický: Je tam pět stupňů kontroly, to už nemůžete kontrolovat víc. A zároveň vždy můžete říct, že tam lidský faktor selhal. Ale v té kontrole je dohledatelné, kdo to udělal.
Vytýkají vám, že ten systém je centrální a že by umožnil nabourat všechny úřady najednou.
Beroun: Naše systémy budou stoprocentně pasivní, nikoho s ničím nepropojí. A dokonce, i když ty systémy přestanou pracovat, tak to poběží jako dneska. Nemohou nikoho ovlivnit, protože z nich není žádný možný vstup do sítě, do provozu. Tahle výtka je úplně vymyšlená.
Stropnický: Já chápu, že je tu nějaká a priori nedůvěra, která sahá před listopad 1989. Nemůžeme ale za sebou stále tahat nějaký mindrák z minulosti. Musíme řešit současnost. Ten systém lze přirovnat k monitorování rychlosti projíždějících aut. Nesleduje, kdo v nich sedí a jakou má poznávací značku, ale jen jak rychle jedete. Jde o průběžné monitorování proudu informací, ne jejich obsahu. Když se na síti něco neobvyklého objeví, nastupuje fáze dvě.
V případě hackerského útoku se zrychlí proud informací?
Beroun: Nebo se změní charakter provozu na síti a v okamžiku, kdy se změní nebo když se zaměří někam jinam, jde o nestandardní chování. V ten moment nás to začne zajímat. My to buď dokážeme vyhodnotit sami, nebo od zahraničních partnerů dostaneme informaci, že už se to někdy stalo, dejte si pozor, kdyby se to přiblížilo k vašim přístupovým bodům, může to znamenat hrozící útok.
Jak rychle dokážete takový útok detekovat?
Beroun: V tuto chvíli je nutné ho detekovat v reálném čase. Až si vytvoříme nějakou kapacitu na tyto podezřelé provozy, můžeme si je někam odložit, abychom je dále analyzovali. Můžeme také informovat partnery o případném nebezpečí.
Pokud ta novela začne platit, kdy bude systém fungovat?
Stropnický: Předpokládám, že by mohl být funkční někdy v létě. Paralelně s tím se vytváří plán činnosti. Někdo říká, že je zákon příliš obecný, to se dá říct o všem. Ten zákon nemůže být jako návod se 70 stranami. To prostě nejde. Fáze dvě toho plánu už poté musí být konzultovaná s operátory.
Doba houstne, nemůžeme jen koukat
Včera operátoři řekli, že chtějí znova diskutovat o celé novele, že s některými částmi nesouhlasí…
Beroun: Je zvláštní, že v průběhu celého procesu nikdo z operátorů svým jménem nevystoupil. Ono to někdy vypadá, že na to tlačí Vojenské zpravodajství, které to chce pro sebe. Je to ale úkol, který nám dala vláda, a ne žádné plácnutí do vody. Navíc Německo buduje podobný úřad o síle několika set až několika tisíc lidí. Kybernetické hrozby se zvýšily. Doba houstne a na to, co se odehrává okolo nás, nemůžeme jenom koukat. A můžete jít jen dvěma cestami, buď tou pasivní, nebo aktivní. My jdeme tou nejmírnější cestou, tedy tou pasivní.
Takže podle vás je česká varianta mírnou cestou?
Beroun: Jdeme tou nejmírnější cestou, ten zákon je psán minimalisticky, protože od samého začátku bylo jasné, že nějaké emoce vzbudí. Je to spojené jenom s obranou, my ty informace nemůžeme používat nikde jinde, pravomoci zpravodajské služby jako takové se nerozšiřují. My jsme kvůli tomu v podstatě postavili službu uvnitř služby tak, aby byla od všeho oddělená a naprosto jasně kontrolovatelná. Jsou tam specifické postupy na výběr lidí, na výcvik, na personální růst a na všechno.
Kolik by to mělo být lidí?
Beroun: Řádově několik desítek, přes sto lidí v té první fázi; budou sloužit ve 24hodinové službě. A vsadím se s vámi, že pokud dojde k nějakému maléru, tak stejní lidé, kteří ho dneska kritizují, budou kritizovat vládu, ministra obrany, Vojenské zpravodajství, že jsme byli málo odvážní a že jsme ten zákon nenapsali tak, aby pokrýval i tato rizika.
Je v té novele přímo řečeno, co zpravodajci nesmí?
Beroun: Je tam jednoznačně napsáno, že v okamžiku, kdy půjdeme do obsahu zpráv, tak k tomu potřebujeme souhlas soudce.
Stropnický: Ale to je až ten poslední stupeň vytipovaného přímého ohrožení. To není prevence, to už je akce.
Nějaký mustr NATO neexistuje?
Beroun: To je vysloveně národní záležitost. A je to celkem logické, jde o velmi citlivou věc. Ale zároveň je pravda, že partneři se kupříkladu zeptají: Nám se někdo po síti opakovaně snaží útočit na bankovní systém, je to i v České republice? A my jsme jim bez toho zákona vlastně nedokázali odpovědět. Nedokážeme takový jev poznat, protože ho neznáme. Ale jsme příjemci jejich pomoci, když oni řeknou "bacha na tohle"...
Stropnický: Nelze mít nohy na stole, nezbrojit, necvičit vojáky, nechránit se proti kyberútokům a chtít, aby nás NATO zachraňovalo. Článek pět je podmíněn i obranou kyberprostoru.
