Jak hodnotíte svůj nástup do vedení odboru protidrogové politiky na Úřadu vlády?
Provázela ho velká, rychlá vlna kritiky. Konstruktivní kritika může leckdy v práci pomoci, ale ještě jsem nic v této funkci neudělala a kritika přišla v řádu hodin poté, co jsem nastoupila. V tak velké míře a tak rychle jsem ji nečekala, přestože jsem z dřívějších jednání věděla, že máme s panem Vobořilem některé třecí plochy.
Co jsou ty třecí plochy, o kterých mluvíte?
Preferujeme vyvážený přístup, nechtěli jsme některé segmenty prioritizovat. Možná ani tak nešlo o třecí plochy, jako o nedorozumění, nebyl prostor pro konstruktivní dialog.
Vyčítali vám třeba, že se akční plány v oblasti tabáku a alkoholu, které jste měla dříve na ministerstvu zdravotnictví na starosti, neplnily tak, jak měly. Proč tomu tak bylo?
Za akční plány nezodpovídalo jen ministerstvo, byl to meziresortní dokument. Naopak vidím pozitivně, že akční plány vznikly, protože to byly první strategické dokumenty, které se vytvořily, přestože problém je dlouhodobý. Druhá věc je, že jsem neměla na starosti jen tuto problematiku. A postrádám logiku v obvinění, že za stav v oblasti tabáku a alkoholu může jen jedna osoba.
Jak váš nástup tedy probíhal? O vašem výběru do čela úřadu se objevila řada spekulací…
Můj předchůdce se rozhodl dobrovolně odejít. Podle klasických procesů ve státní správě je vyhlášeno výběrové řízení, do kterého jsem se přihlásila. Všechny kandidáty posoudila nezávislá komise a pak jsem obdržela vyrozumění, že jsem byla vybrána.
Na základě čeho vás komise vybrala? Předložila jste svou strategii nebo koncepci?
Musela jsem zaslat životopis a byl proveden pohovor se všemi kandidáty před nezávislou komisí.
Čím jste komisi oslovila?
Obdržela jsem vyrozumění, že jsem byla vybrána, takže jsem se začala připravovat na přebírání odboru a novou práci a víc k tomu nemám co dodat.
Kdo v komisi zasedal?
To je dotaz na Úřad vlády. Komisi sestavil státní tajemník.
Jaké jsou vaše první kroky v úřadu?
Snažím se seznámit s chodem odboru, v minulosti jsem s ním spolupracovala. Teď bych chtěla mít dost prostoru na to, abychom vytvořili novou národní protidrogovou strategii, kterou vidím jako velký úkol. Chci ji kvalitně prodiskutovat se všemi zúčastněnými aktéry, hlavně s odbornou veřejností.
Na stole už jednu hotovou strategii na Úřadu vlády máte, ještě před svým odchodem ji připravil bývalý protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil…
To není strategie, i když se tak prezentuje. Jsou to teze, které zatím neprošly žádnou diskusí. My jsme je obdrželi, byly nám představeny. Potřebuji ale slyšet názory resortů a odborníků. Bude to jeden ze základních dokumentů, který bude diskutovaný. Jsou tam věci, které se do strategie určitě překlopí.
Jaké třeba?
Jsou to základní věci, například princip vyváženosti represe a prevence. Pilíře, které máme v této strategii, což je zaměření na léčbu, na prevenci i represi, se musí ve strategii objevit. Všechny segmenty, které pro uživatele návykových látek máme, od nízkoprahových služeb a minimalizace škod až po resocializaci. Myslím si, že to je dobře vybudovaný systém služeb. Naopak považuji za svůj úkol vyšší stabilizaci sítě těchto služeb, i finanční stabilizaci.
Co se naopak do strategie nepřeklopí? V čem se s předchozím koordinátorem neshodujete?
Nešla bych cestou prioritizace harm reduction přístupu (minimalizace rizik, pozn. red.). Je důležitý, musí se zachovat, má nezpochybnitelnou roli v prevenci závislostí, ale je potřeba přístupy více vyvážit a vyzvednout primární prevenci. Tedy ochranu dětí před vznikem závislostí, speciálně v dnešní společnosti, dost negativně nastavené, je důležitá. Je potřeba dětem a rodičům vysvětlit, že tudy cesta nevede. Nesmíme zapomínat, že se nám začínají objevovat závislosti na nových technologiích, na mobilech, počítačích.
Přece jen, jak budete pracovat s přístupem minimalizace rizik, spočívajícím například v podpoře méně škodlivých výrobků, což pan Vobořil velmi prosazoval? Jak by se měl princip zohlednit třeba v oblasti závislosti na tabáku?
V tuto chvíli nemůžu říct, že máme u tabáku preferované přístupy. I Světová zdravotnická organizace (WHO) je, co se týče nových typů tabákových výrobků, které nespalují tabák, zdrženlivá. Zatím nemám jasnější stanovisko od odborníků ani WHO, že by to nebylo zdraví škodlivé. Výrobky se pouze jeví jako méně škodlivé, protože nedochází ke spalování tabáku, ale už jsou i případy, kdy se dávají elektronické cigarety do spojitosti se vznikem takzvaných popcornových plic. Negativní zdravotní důsledky jsou, nedokážu teď říct, jak moc velké.
V tezích pana Vobořila také stojí, že se cenově zvýhodní tyto produkty, které škodí méně, oproti tomu se klasické cigarety výrazně zdraží. Takže to pro vás zatím nepřipadá v úvahu?
Nerada bych zabíhala do konkrétností. Je to diskutovaná otázka, ani odborná společnost na ni nemá jednoznačný pohled. A když se podívám na děti, za poslední období nám narostlo užívání elektronických cigaret. Jsou nikotinové a beznikotinové náplně. Z logiky věci, nikotin je karcinom. Užíváním dochází ke vzniku závislostí. Nedochází ke spalování, ke vzniku dehtu. Nepovažuji za dobré, když se komunikuje, že tyto výrobky neškodí, protože pak sledujeme u dětí nárůst v užívání elektronických cigaret a stále nevíme, co vše mohou způsobit. Musíme být opatrní. Máme tady nové produkty na trhu a teprve zjišťujeme, co způsobují.
S dětmi musíme pracovat už od tří let
Zmiňovala jste i alkohol, to je důležitá oblast vzhledem k tomu, jak si vedeme v mezinárodním srovnání. Jak chcete bojovat s touto závislostí v české populaci?
Potřebujeme zvyšovat informovanost o vlivu alkoholu na organismus, zvyšovat zdravotní gramotnost populace. Aby si lidé uvědomovali, že jsou odpovědní za své zdraví. U dětí vidím jako důležité posílit programy primární prevence na školách. Musíme ale pracovat i s rodiči. První zkušenost dítěte s alkoholem je dnes mezi deseti až dvanácti lety, nejčastěji z rukou rodičů. Musíme pracovat s rodiči, dětmi, informovat společnost a zvyšovat zdravotní gramotnost. Je potřeba zintenzivnit spolupráci s ministerstvem školství.
Stačí to dětem jen vysvětlit?
Je potřeba, aby to nebyly jen jednorázové přednášky, ale kontinuální prevence. Je dobré začínat už ve školkovém věku a informace k dětem dostávat úměrně jejich psychickému vývoji. Začít s nimi pracovat třeba už od tří let. Třeba ve formě různých představení ve školkách. Je třeba mluvit o závislostech i v rámci různých předmětů na základních školách. Může se o tom mluvit v chemii, občanské nauce, dějepisu…
Jak by se měla prevence ve školách vyvíjet?
Umím si představit, že by tam fungovaly certifikované programy primární prevence. Umím si představit posílení role metodiků prevence, protože víme, že to není ideální. Důležité je poskytnout dětem informace o tom, jaké má závislost na alkoholu dopady. Nedívejme se na alkohol jen tak, že má dopady na zdraví. Má nemalé dopady i na sociální oblast, kriminalitu, násilí v rodinách pod vlivem alkoholu, řízení pod vlivem alkoholu… Když se podíváme na mezinárodní doporučení, co funguje, aby se snížilo užívání alkoholických nápojů, je to regulace marketingu alkoholických nápojů, snižování dostupnosti a primární prevence u dětí.
Je potřeba omezovat reklamu na alkohol?
Začali jsme o tom mluvit už na ministerstvu zdravotnictví. Teď sbíráme informace, analýzy. Nebudeme si zastírat, že reklama na alkoholické nápoje je velmi hezká, lákavá a pro mladé lidi atraktivní. Z mezinárodních zkušeností víme, že v některých zemích tolik atraktivní není. Potřebuji o tom mluvit s ministerstvem kultury, budeme se bavit o tom, jestli by šlo něco udělat.
Mám si to představit, že bude reklama obsahovat sdělení, jak může dopadnout člověk závislý na alkoholu?
Takto bych nepředjímala. Víme, že třeba ve Francii jsou na vinětách malé piktogramy s těhotnou ženou, že pro těhotné není vhodné užívat alkoholické nápoje. To je další skupina, kterou bychom měli více řešit.
V tezích vašeho předchůdce je nastíněno, že alkohol a cigarety by měly výrazněji zdražit. Patří to mezi ty body, kterými se budete inspirovat?
Uvědomme si, že i když se bude s cenotvorbou pracovat, může to přinést negativní faktory. Zvýšení černého trhu s alkoholem. Určitě to řešit budeme, ale chci slyšet i názor ministerstva financí, generálního ředitelství cel… Moje nosná myšlenka je, že máme problém s alkoholem, všichni to víme. Co s tím můžeme udělat? Nerada bych, aby to bylo o jednom názoru, který budeme prosazovat. Abychom jedním opatřením na jedné straně nepřinesli nějaký velký problém na straně druhé.
Každopádně, myslíte si, že alkohol je dneska moc levný?
To souvisí s dostupností. Pokud mi 86 procent mladších osmnácti let v Evropské školní studii řekne, že alkohol je pro ně dostupný, je třeba se bavit o časové, cenové a místní dostupnosti.
Myslíte si, že je vhodné zdražit pivo?
Pojďme se bavit celkově o ceně alkoholických nápojů, nechci se bavit o jednom druhu nápoje. Bavme se o dostupnosti. Šestnáctiletí mi říkají: Alkohol je dostupný, já se ptám proč, a co s tím udělám.
Je něco v oblasti omezování závislosti na tabáku, alkoholu, hazardu, čím se chcete inspirovat v zahraničí? K jakému státu bychom mohli vzhlížet, co se týče přístupu k protidrogové politice?
Myslím si, že u každé komodity lze vybrat dobrou praxi. Musíme ale opatření modifikovat na Českou republiku. Třeba v oblasti primární prevence se mi velmi líbí islandský model.
Myslíte investice do sportu, volnočasových aktivit pro děti…?
Ano. Ale musím se podívat na to, zda by bylo něco podobného možné přizpůsobit českým podmínkám. Některá islandská opatření by byla z mého pohledu extrémní, moc řízená. Protože jsem byla za Česko členkou Výboru pro alkoholovou politiku při Evropské komisi, vyslechla jsem prezentaci jejich zákona, kde bylo součástí i to, jak dlouho mohou být patnáctileté děti venku. To už mi právě přijde moc. Ale vyplnit čas dětem jiným způsobem mi dává smysl.
Jak hledíte na legalizaci užívání rekreačního konopí v kontrolovaném režimu, jak o něm mluvil dříve Jindřich Vobořil?
Viděla bych tady dvě oblasti. Máme uznané konopí pro léčebné účely, máme jednoznačně dané, jakým diagnózám jej můžeme předepisovat. Určitě je potřeba zaměřit se na dostupnost léčebného konopí pro pacienty. U rekreačního užívání jsem opatrnější. Podívejme se, kolik uživatelů konopných drog máme mezi dětmi, mladistvými. 36 procent mladých do 18 let užilo tuto látku. Myslím si, že to není v pořádku.
I na alkohol máme restriktivní opatření, a přesto při kontrolách v rámci akcí oznámených předem narážíme v podnicích na opilé děti. Když se podíváme na poslední statistiku žadatelů o léčbu, je tam určité procento osob, které žádalo o léčbu v souvislosti se závislostí na konopných drogách. Když se podíváme na prvožadatele, která droga byla primární, jsou tam i konopné drogy.
Nicméně je to šedá ekonomika, možná poměrně objemná. Nestálo by za to podívat se na to a aspoň v mezích ji zlegalizovat?
Byla bych velmi ráda, kdyby se udělala finanční analýza, která by řekla, co by státu přineslo, kdyby se konopí zlegalizovalo. Pokud je mi známo, země, které k tomu přistoupily, měly předtím vypracované analýzy, co to bude znamenat, jakou daní to bude zatíženo a podobně.
Když se vrátím k silným výrokům posledních dní, zaznělo třeba, že váš přístup podporuje kriminalizaci drogově závislých. Jak k nim tedy přistupujete?
Postrádám logiku této kritiky. Nevím, na jakých faktech je kritika postavena. Až budu mít jednoznačně daná fakta, že jsem něco udělala, můžu se k tomu vyjádřit. Pro mě jsou osoby závislé osoby nemocné a je třeba nabídnout jim služby a pomoc. Nerozumím tomu, kde se to nařčení vzalo.
Mnozí upozorňovali, že váš protikandidát Mravčík by byl vhodnějším kandidátem, má světové renomé a byl by kontinuálním pokračovatelem pana Vobořila…
Pan docent Mravčík dál pokračuje jako vedoucí Národního monitorovacího střediska, které je velmi potřebné, protože potřebujeme data a čísla ze studií pro rozhodování, kam směrovat protidrogové výstupy. Kontinuita v těchto oblastech pokračuje.
Jakou roli mohlo ve vaší volbě hrát to, že jste členkou ČSSD?
Mám pozastavené členství. Nerozumím tomu, protože na jednu stranu se tvrdí, že je to odborná pozice, a najednou se začne řešit politika. Zastávám názor, že je to odborná a zároveň manažerská pozice ve státní službě. Jako koordinátorka vidím velkou roli právě v koordinaci názorů, je třeba jednat, hledat kompromisy, vést konstruktivní dialogy.
Proč jste se vlastně rozhodla ucházet se o tuto funkci?
Protože mě práce baví a chci chránit děti před vznikem závislostí. Práci se věnuji 17 let a možná se mi z nové pozice zadaří udělat víc proti závislosti na alkoholu. Chci pozici využít k tomu, abychom kladli větší důraz na ochranu dětí a prevenci. A pokračovat v dosavadních službách, které jsou velmi kvalitní.
Máte představu, čeho byste chtěla za pár let dosáhnout?
Chci v České republice vybudovat funkční a stabilní síť služeb pro osoby závislé na návykových látkách. Od terénních programů přes kontaktní centra, léčebné programy až po ty resocializační. Chci, aby byly služby dostupné pro všechny typy závislostí. Myslím si, že pro nelegální návykové látky je dnes síť služeb lepší než například pro alkoholové závislosti.
Před rokem 1990 byla v každém okrese alkoholicko-toxikologická ordinace s psychiatrem. Dnes jsou kraje, kde to nefunguje, síť nemáme dobře pokrytou. Zároveň chci snížit vznik závislostí u dětí. I když mezinárodně klesá užívání tabáku a alkoholu, Česká republika je stále na předních příčkách v pití a kouření. Měli bychom ale pracovat i se závislostí na nových technologiích, tam vidím velké riziko. Je třeba naučit děti pracovat s mobilem a notebookem racionálně.
