Před půl rokem začala ruská invaze na Ukrajinu. Vy sám jste hned na začátku jel na slovensko-ukrajinskou hranici s humanitární pomocí, v Česku se na pomoc vybraly čtyři miliardy korun. Překvapila vás solidarita Čechů?
Nepřekvapilo mě to vůbec. Kdo má o ruském útlaku nějaké ponětí, nebo dokonce zažil srpen 1968, tak ví, že je potřeba se k tomu nějak postavit. A pak přirozeně následuje potřeba něco udělat, pomoct. Zároveň je v tom kus sobectví, protože nechcete, aby se to dostalo sem, takže se pokoušíte tomu předejít, ať je to raději za hranicemi.
Nabízí se ale srovnání s uprchlickou vlnou v roce 2015. Většina Čechů tehdy přijímání migrantů z Blízkého východu či severní Afriky odmítala. Čím si vysvětlujete, že se k Ukrajincům staví jinak?
Odpor k migrantům byl před lety vybičován populistickými hnutími, ať už v čele s Babišem nebo Okamurou. Na druhé straně hraje roli i slovanství, a tím pádem větší soucit s Ukrajinci. Když máte povědomí o historii Ukrajiny i mnoha milionech mrtvých kvůli hladomoru vyvolanému Stalinovým režimem, ještě to soucit zesílí.
Jak jste se stavěl vy k přijímání migrantů z Blízkého východu?
Ze strany tehdejší vlády byl odpor k migrantům vyhrocený. Když jde rodina s dětmi ze syrského Aleppa, mělo se jí samozřejmě pomoct. Nelze překračovat lidi umírající na hranicích. Tehdy za to mimochodem taky mohli Rusáci. Bylo mi líto, jak se k věci Česko postavilo. Ale je to vizitka lidí, kteří nás tenkrát vedli.
Na koncertech se k politice často vyjadřujete, docela se tím lišíte od jiných českých muzikantů. Má umělec, s nímž se pojí nějaký vliv a známost, morální povinnost upozorňovat na nekalosti?
U mě je to impulzivní. Měli jsme to tak už v tvorbě s Lucií. Když je ale podobné angažovanosti v muzice moc, asi to není dobré, protože lidé se na koncertě chtějí uvolnit a nechtějí jen poslouchat, jak je v naší zemi hrozně. Toto jsem si už trošku odpustil. Ale stejně ten chlápek ve mně je, nejsem schopný to ovlivnit. Když mě něco štve, nevím, proč bych si nemohl trochu ulevit.
Byla jsem na vašem koncertě v červenci, vyjádřil jste se tam krátce i k Ukrajině. Po jeho skončení jsem za sebou zaslechla skupinu návštěvníků, kterým se to nelíbilo a říkali, že se do muziky nemá plést politika. Přemýšlíte o tom, abyste fanouškům svoji hudbu třeba neznechutil?
Jsem svobodný člověk. Někdo to říká v hospodě nebo doma, já to řeknu na koncertě. Naštěstí má každý právo se svobodně vyjadřovat. Byly doby, kdy to možné nebylo, a nechci, aby nastaly zase. Mohu si říkat, co chci, a jsem za to rád.
Třeba loni na koncertu Lucie jste řekl: "Rád bych poslal všechny komouše, kteří sedí odzdola až nahoru v politických funkcích, do háje" - použil jste tehdy ostřejší výraz. Říká se, že jsme rozdělená společnost, nerozdělují ji takové výroky ještě víc?
Když je někdo schopný volit člověka s takovou minulostí, jakou má Andrej Babiš, neřkuli pro něj pracovat, má hodnoty úplně jinde nebo je úplně dementní. V tom případě já s tím nemohu nic dělat. Nikdy jsem neměl potřebu být popstar nebo hodný kluk a raději neříkat nic, nepotřebuju se všem zavděčit.
Naše muzika je trochu tvrdá, my jsme asi taky trochu takoví. Ukazuje to i můj začátek u Lucie. Když jsme tehdy s kapelou Žentour museli zahrát na nějaké politické akci v Sokolově v roce 1985 nebo 1986, byl jsem si už během koncertu jistý, že končím s profesionálním hraním a začnu hrát někde ve sklepě. Nestálo mi to za to, abych hrál častušky na komunistických slavnostech. Takže jsem odešel a těšil se, že budu topičem, což tedy nevyšlo. Pak jsem hrál s Radimem Hladíkem výchovné koncerty pro děti.
Před lety jste spoluzaložil iniciativu Nikagda nězabuděm (Nikdy nezapomeneme), která upozorňovala na rostoucí vliv komunistů v politice. Také jste spustili web s časovou osou komunismu. Je ve vašem životě odpor ke komunistům pořád zásadní téma?
Mě to nijak netrápí. Já na to jen poukazuju, protože si myslím, že mít takto agresivní názory na okolí je vlastně duševní úchylka nebo nemoc. My s těmito lidmi musíme bohužel žít, přitom oni chtějí jen ovládat a znemožnit svobodné projevy. Je to dnes víc než kdy jindy vidět v Rusku. Všichni normální lidé musí chápat, o co jde.
V lednu nás čekají prezidentské volby. Dva kandidáti, kteří by měli podle průzkumů největší šanci uspět, ale byli v komunistické straně. Andrej Babiš byl podle svazků agentem Státní bezpečnosti, Petr Pavel zase dělal kariéru v komunistické armádě. Má být víc než 30 let po revoluci prezidentem člověk, který byl v KSČ?
Připomínám, že Miloš Zeman byl taky v KSČ a stejně jako Václav Klaus byl v Prognostickém ústavu. Ale žádný estébák, ani ten ze Slovenska, by na Hradě být neměl. Je to hrozba. Petr Pavel je kariérní politik, v jeho případě bych udělal výjimku, pokud se neobjeví nikdo lepší. Ale celkově z Pavla nemám špatný pocit.
Slováci jsou na tom hůř
Léta vyjadřujete před volbami podporu Starostům a nezávislým. Necítíte po nedávných kauzách zklamání?
Všechny strany jsou spojené s byznysem. Nevím o žádné, na kterou by něco nevyplavalo. Jen hrstka lidí si možná s byznysem nezadá. Když děláte se zakázkami a přihrajete ji třeba kamarádovi, už v tom nějakým způsobem jedete.
Nicméně nynější vládní strany šly do voleb s tím, že nabízejí změnu. Přinesly ji?
Beru to tak, že kauzy se prostě v politice dějí. Podíval bych se i na to, kolik nul mají částky, o které se v té korupci jedná. Mně se současná vláda celkem líbí, byť by bylo dobré, kdyby si svůj chlívek trochu vyčistili. Avšak třeba Slováci jsou na tom pořád hůř, mají zkorumpovanější politiky.
Písní Planeta bez paměti z roku 2020 reagujete i na epidemii koronaviru. Jak jste období, kdy kvůli lockdownům utrpěla i kultura, vnímal?
Spousta lidí vnímá kulturu jen přes televizní obrazovku a nikam nechodí, takže si její důležitost asi ani kvůli covidu neuvědomila. Píseň Planeta bez paměti vznikla na námět básně Jáchyma Topola. Odrážela i pocit tenkrát pro aféře, kdy policista v Americe zaklekl černocha George Floyda.
A ten covid? Jak jste to vnímal?
Covidová krize všechno trochu změnila. Já osobně ji prožíval s rodinou, což bylo fajn, protože mám malého synka. Byli jsme zavření v Mikulově a s klukama z kapely jsme udělali čtyři písničky i s videoklipy. Taky jsme odjeli s kamarády na Madeiru, zpět nás ale nepustili, protože, aniž bychom o tom věděli, jsme byli pozitivní. Zavřeli nás na 14 dní do hotelu s výhledem na oceán. Zároveň jsme se samozřejmě třepali, aby někdo blízký nezemřel. Vy média jste v tom šíření strachu sehrála taky svou roli.
Jak to myslíte?
Covid byl téma číslo jedna, i když se nic nedělo. Museli jste to prostě prodávat.
Musím asi zredukovat počet kapel
Od podzimu hrajete docela pravidelně, někdy i denně. Užíváte si ještě po těch letech každý koncert?
Musím o sebe už trošku dbát, nemohu po koncertech moc oslavovat. Myslím, že letos jsem to přehnal, ale je to i kvůli spoustě přesunutých koncertů. Někdy mám třeba sedm koncertů za sebou, to si už říkám, zda to nepřeháním, protože je to určitý výdej energie. Chodím ale párkrát za týden do kryokomory, která mi pomáhá. Budu ale asi muset zredukovat počet kapel.
Hrajete zároveň ve třech uskupeních - Jasná páka, Lucie a v kapele, která má vaše jméno. Je každé hraní úplně jiné?
Jasná páka je pramatka kapel. Hrál jsem s ní nedávno na padesátinách Davida Černého, poprvé od 80. let. Všichni z kapely mají své projekty, udělali jsme teď ale čtyři písničky. Ale asi je to jen na letošek, mám ostatní kapely a všeho moc škodí.
Na podzim začnete s Lucií turné v doprovodu symfonického orchestru. Turné Lucie v opeře již pojedete podruhé. Proč rocková kapela volí takové aranžmá, chcete fanouškům vaši hudbu ozvláštnit?
Ten nápad vznikl už před covidem v roce 2019. Máme vše už připravené. Lucii v opeře jsme sice dělali už před dvaceti lety, ale tentokrát to bude zase něco jiného. S kapelou Kollerband pak máme přichystané písně a chceme z toho udělat oficiální album a na turné vyjet příští rok na jaře.
