Praha - Vojna je čestnou občanskou povinností každého mladého muže. Teprve v kasárnách se z chlapců stanou muži, budovatelé socialismu.
Za ideologickými frázemi KSČ se před listopadem 1989 skrývala také šikana, mnohdy brutální psychické a fyzické ponižování a týrání vojáků-bažantů od jejich takřka vrstevníků - mazáků -, kteří do kasáren nastoupili jen o rok dříve.
Poprvé se příčinami šikany v socialistickém vojsku zabýval Vojenský historický ústav, jehož pracovník Prokop Tomek sepsal studii "Šikana, skrytý problém Československé lidové armády po roce 1969".
Konstatuje v ní, že zatímco ve výcvikovém roce 1978 až 1979 zaznamenali velitelé šestnáct vážnějších případů šikany, na konci 80. let byly za šikanování odsouzeny už stovky vojáků a další tisíce stihl kázeňský trest.
Pravděpodobně ale šlo jen o špičku ledovce. Mnoho případů nebylo vůbec odhaleno, některé se zase snažili velitelé ututlat, aby neměli problémy se svými nadřízenými.
"Naprosto běžnou praxí byl trvale nižší status vojáků, nižší míra práv, která požívali, takzvaná mazácká vojna. S tím byla tiše srozuměna i drtivá většina vojáků z povolání," uvádí se ve studii historika Prokopa Tomka.
Vojenský historický ústav ve studii některé z případů šikany v předlistopadové armádě zmapoval.
Máš problém, řekl velitel
V roce 1987 ve vojenském útvaru v Nepomuku vojín Vladimír H. vojákům prvního ročníku svévolně kontroloval při odchodu z jídelny jejich uniformy, přičemž do nich strkal nebo je bil pěstí do břicha nebo do obličeje, uřezával nezapnuté knoflíky.
Na heslo "sahara" pak vojáci - bažanti museli starším vojákům - mazákům shánět pití, které často kupovali za své peníze v Armě. Na požádání museli odevzdat cigarety nebo jídlo z balíčků od rodičů. Když byli mazáci opilí, ještě bažanty při obsluhování bili.
Když si na to jeden z vojáků stěžoval, jistý podporučík J. mu na to řekl, že "je somár, že má po prdeli do konce vojny, že žaluje, a tak si ho nikdo do konce vojny nebude všímat".
Případ přesto Vojenská kontrarozvědka předala k Vojenské obvodové prokuratuře v Plzni pro podezření ze spáchání trestného činu.
Náměstek prokuratury, major Jiří Doležal, už za 20 dní rozhodl, že jde jenom o přestupek, a vrátil případ veliteli útvaru ke kázeňskému potrestání.
Minulost, o které se mlčí
"Ti, kteří ponižovali druhé způsobem hodným koncentračních táborů, žijí v pětačtyřiceti, padesáti letech své současné životy. Vychovali a vychovávají své děti, vnuky a vnučky. Stejně jako ti, kteří útrpně snášeli ta strašná zvěrstva. I ti, kteří jen bezmocně přihlíželi a maximálně se snažili o to, aby mučení zobáci po ranách do hlav a na solar plexus neumřeli," píše v blogu Miloslav Lubas, pamětník tzv. mazácké vojny.
Není konečně čas vyrovnat se i s touhle minulostí? Nebo máme zapomenout?
Očichej mi nohy a nauč se životopis Mengeleho
U vojenského útvaru Kynšperk v roce 1986 svobodníci Petr Ž. a Pavel V. mladší vojáky fackovali, kapali jim vosk na nohy, píchali bodákem do těla, bili je řetízkem nebo tyčí, házeli bodák mezi nohy, nechali si čichat k nohám, čistit od nich boty a nosit jídlo, pití a cigarety.
Jeden ze svobodníků zároveň nutil vojína H. naučit se zpaměti životopis nacistického válečného zločince Josefa Mengeleho a hlasitě jej vyprávět. Pokud udělal chybu, následovalo bití. Svobodníci Petr Ž. a Pavel V. byli nakonec odsouzeni pro spáchání trestného činu vydírání k trestu jednoho roku, respektive desíti měsícům odnětí svobody ve vojenském vězení a ke ztrátě hodnosti.
Velitelé se na šikaně podíleli
Vojenská kontrarozvědka v roce 1977 zjistila šikanu mezi tankisty v Holýšově, kterou označila jako "vážné narušování morálně-politického stavu".
Mimo jiné uvedla: "Poznatky byly prohloubeny výpovědí vojenských zběhů vojínů P. a F., kteří jako důvod zběhnutí uvedli strach před šikanováním vojáky 2. ročníku. Ze strany velitele roty, velitelů čet i družstev nebylo tomuto jednání zabráněno a v některých případech se na šikanování dokonce podíleli."
Narkoman a alkoholik musel z kasáren
Počátkem roku 1970 šikanovala skupina mazáků mladší vojáky - bažanty u protiletadlového pluku v Nepomuku.
"Šikanování mělo hromadný charakter. Vojáci byli trýzněni vysilujícími cviky v ochranné masce, finančně vydíráni, nuceni k vzájemnému fackování a různým úsluhám. Vrcholem šikany bylo bití přes gumové matrace do hrudníku," uvádí se v textu Vojenského historického ústavu.
Jeden z vojínů při šikaně utrpěl zranění, ale až po několika týdnech se lékaři přiznal, jak se mu to stalo. Jenže velitel útvaru se snažil případ zatajit a nenahlásil ho svým nadřízeným jako mimořádnou událost.
Velitel Západního okruhu se o šikaně stejně dozvěděl, i když se zpožděním, a to od Vojenské kontrarozvědky. Případem se pak zabývala dokonce inspekce ministra národní obrany.
Zjistilo se, že hlavní iniciátor šikany, vojín Ivan J., byl už před nástupem vojenské základní služby dvakrát trestán za výtržnictví a těžké ublížení na zdraví na 40 měsíců vězení. Nakonec byl propuštěn do zálohy jako neschopen vojenské služby pro narkomanii a alkoholismus.
Z 12 obžalovaných vojáků byli čtyři odsouzeni na 8 až 14 měsíců nepodmíněně, padly i kázeňské tresty, velitel baterie byl odvolán z funkce a snížil se mu plat.
Pokusil se zastřelit
Na konci roku 1969 se u 67. motostřeleckého pluku ve Vysočanech vyšetřoval pokus o sebevraždu zastřelením vojína prvního ročníku J.K. Komise zjistila, že příčinou bylo šikanování od starších vojáků.
"V nepřítomnosti důstojníků po zaměstnání vyhazovali vojíni P., Z., M. a svobodník P. vojákům prvního ročníku osobní věci ze skříní, nechali si čistit boty, nosit jídlo, vyžadovali různé posluhy a ve dvou případech došlo i k fyzickým inzultacím," napsal Prokop Tomek ve studii "Šikana, skrytý problém Československé lidové armády po roce 1969".
