Jedním z nejhlasitějších evropských kritiků digitálních technologií je německý neurovědec Manfred Spitzer. Jeho kniha Digitální demence se v roce 2012 stala bestsellerem a dodnes se na ni spousta odpůrců "digitalizace dětství" a "digitalizace vzdělávání" odvolává. Mnohým ale naopak již přijde překonaná.
Podle Spitzera počítače, mobily, tablety či herní konzole mění lidem nejen životní návyky, ale také mozek a jeho činnosti a schopnosti. Tráví u nich totiž čím dál větší část dne, někteří teenageři podle průzkumů dokonce stráví více hodin používáním digitálních technologií než spánkem.
Strádá náš mozek?
Když za nás stroje začaly dělat fyzickou práci, začalo strádat a lenivět naše tělo, zvyklé ze života člověka lovce a sběrače na neustálou fyzickou aktivitu. Dnes nás technologie zastoupí i v duševní činnosti a podle německého vědce tak začíná strádat i náš mozek. Dokládá to mimo jiné na klasickém příkladu GPS navigace, která sice usnadnila lidem orientaci, ale zároveň je této schopnosti zcela odnaučila. A podobně všudypřítomné klávesnice a tlačítka, jimiž vyťukáváme texty, zhoršily jemnou motoriku a psaný projev.
"Mentální aktivita, kterou mozek generuje, se používá úplně jinak než v minulosti. Stačí, když si přečtete, kolik času tráví třeba děti ve věku 6-16 let u počítače. Pravý palec vypadá kvůli používání mobilu jinak než levý palec. Takže když naše děti hrají ve velkém počítačové hry, bude jejich mozek fungovat také jinak. Vůbec bych se nedivil, kdyby k nějaké změně došlo a mozek měl trochu jiné parametry než dříve," řekl na vědecké konferenci Nadačního fondu Neuron "Věda palivem moderního byznysu" Michal Pěchouček, profesor z ČVUT a vědec v oblasti umělé inteligence a aplikace technologií. Mimo jiné vedl vědecké projekty financované americkými obrannými agenturami FAA a NASA a spoluzakládal několik úspěšných start-upů z oblasti umělé inteligence.
Spitzer jde ale ještě dál a tvrdí, že díky stále dokonalejším digitálním technologiím nefunguje mozek jen jinak, ale zkrátka hůře. Lidem podle něj ochabují neurony a spoje mezi nimi, a tedy i paměť. Učení totiž předpokládá samostatnou duševní práci. "Čím hlouběji se obsah zpracuje, tím lépe se ukládá do paměti," cituje jednu z pouček psychologie učení.
Dává pak za příklad, oč hlouběji dítě zpracovává slova, když je čte nebo přepisuje, než když je například jen přetahuje na interaktivní tabuli, kliká na ně, popřípadě kopíruje pomocí oblíbených zkratek Ctrl+C a Ctrl+V. Jeho slova mohou potvrdit ti, kdo si někdy psali tahák na písemku a nakonec ho ve škole nepoužili, protože se to jeho tvorbou naučili.
Televize byla horší
Manfred Spitzer z toho vyvozuje, že digitální technologie vedou k velké povrchnosti a nesoustředěnosti a že by se měly ve výuce zakázat, protože ji nezlepšují, ale zhoršují nebo přinejlepším na ni nemají žádný vliv. Hovoří o nich jako o "strojích ztěžujících učení" či "přístrojích pro znesnadnění výuky", které vedou jen k zapomnětlivosti, povrchnímu myšlení, depresím, stresu a nedostatku spánku.
A tady se s českými odborníky rozchází. "Mně to přijde spíše jako sociologický efekt - starší generace říká o té mladší, že je horší, pasivnější, a že když oni byli mladí, tak všechno dělali lépe," říká k tomu konferenci NF Neuron Tomáš Mikolov, který významně zdokonalil zpracovávání lidského jazyka počítačem a zásadně tak přispěl k rozvoji umělé inteligence. Je jedním z vědců, kteří stojí za skokovým zdokonalením Google překladače, nyní pracuje pro Facebook.
"Dříve zase starší generace kritizovala tu mladší, že pořád vysedává u televize. Nějakých dvacet let zpátky tu běžely nekonečné seriály a telenovely a tehdejší generace u nich seděla a pasivně na ně koukala. Jenže počítačové hry jsou interaktivní, nejste jen pasivní konzument, něco produkujete," říká Mikolov. "Pro mozek to bude mít mnohem lepší efekt než televize. Byl bych optimista, podle mě ta nová generace bude mít výhodu, neboť místo pasivních konzumentů půjde o jedince zvyklé na interakci," tvrdí.
Nástupu nových technologií se neobává ani Tomáš Jungwirth, světově proslulý fyzik a autor objevu, že tzv. antiferomagnety umožňují až tisíckrát rychlejší zápis dat než běžná paměťová média. Uklidňuje hlavně před budoucností, kdy počítače naučené lidmi vystřídá umělá inteligence, jež se učí sama.
"Když byl počítač dobře naprogramován, bylo na něj absolutní spolehnutí a nikdo už ho nemusel kontrolovat. Umělá inteligence se ovšem může zvrhnout a může začít produkovat nesmyslné výstupy. Proto u umělé inteligence bude vždy potřeba biologická inteligence, která ji na začátku správně nastartuje a na konci zkontroluje. To nám naopak prospěje, budeme muset přemýšlet a ne se pasivně oddávat počítačům," uvedl na vědecké konferenci NF Neuron Jungwirth.
Digitální technologie i tužka s papírem
Neurovědec Spitzer také varuje před třídami, v nichž budou žáci už jen klikat myší či prstem něco odněkud někam přetahovat, popřípadě psát na klávesnici. K této úplné elektronické či digitální revoluci ve třídách však zatím české školství rozhodně nesměřuje, technologie a obrazovky jsou stále spíše doplňkem k tužce a papíru. A i mnohé nejmodernější a nejvyspělejší školy v západní Evropě nezapomínají žáky a studenty vést k psaní rukou na papír. Blahodárný vliv na mozkové spoje a na paměť je dlouhá léta prokázaný, což jde v intencích myšlenek německého vědce.
Autor Digitální demence rovněž sarkasticky poznamenává, že po třídenním kurzu umějí učitelé používat interaktivní tabuli stejně jako předtím tu obyčejnou - aktivují si psací nástroj a prstem nebo elektronickým perem něco napíší a virtuální houbou to zase smažou.
U e-učebnic varuje, že jde-li jen o doslovný převod textu a obrázků z papírové učebnice, jen je to na podstatně méně zdravé svítící obrazovce, jde spíše o krok zpět. Obsah textu se totiž z obrazovky pamatuje podstatně hůře a únavnější je i jeho čtení. To ostatně potvrzuje i neslábnoucí obliba papírových knih, jimž se přitom při nástupu e-knih do čteček, mobilů a tabletů prorokoval postupný zánik.
Jenže německý bestseller vyšel před osmi lety a od té doby se výukový software velmi zdokonalil, vsadil na interakci a nabízí skutečně mnohem více než klasické čtení, psaní a počítání, pouze v jiném prostředí.
Manfred Spitzer (*1958)
Vystudoval medicínu, psychologii a filozofii. Nakonec se zaměřil na obor psychiatrie. Dvakrát působil jako hostující profesor na Harvardu. Vede univerzitní psychiatrickou kliniku v Ulmu a Centrum pro výzkum učení a neurologie. Je autorem několika bestsellerů, například Pozor, obrazovka! nebo Digitální demence. V této knize tvrdí, že digitální média nás zbavují nutnosti vykonávat duševní práci, čímž nám ochabuje mozek. To, co jsme dřív prováděli jednoduše pomocí rozumu, nyní obstarávají počítače, smartphony, organizéry a navigace.
Zdroj: Nakladatelství Host
Znalost počítačů generuje HDP, pravopis ne
"Digitální technologie a umělou inteligenci ve výuce bych rozhodně přivítal. Když jsem chodil na počátku 90. let do školy, výuka mi vždy přišla hrozně zkostnatělá, hluboko v minulosti. Už tehdy mě zajímaly počítače, ale dostat se ve škole k jakýmkoliv informacím z této oblasti bylo velmi složité," říká Tomáš Mikolov.
Podle něj by se programování, strojové učení nebo umělou inteligenci mohli učit už žáci na základní škole. "Myslím, že smyslem školy by mělo být připravit nás tak, abychom byli v životě užiteční a úspěšní. Kdybychom se zaměřili na to, co je na pracovním trhu třeba a co bude tvořit náš ekonomický rozvoj v budoucnosti, tak to určitě nebude slepé memorování faktů či učení se výjimek z výjimek v pravidlech českého pravopisu. To nám HDP generovat nebude, v tom nevidím potenciál, v počítačích a umělé inteligenci ano."
Také Michal Pěchouček by přivítal, kdyby školství reagovalo na budoucnost patřící moderním technologiím. Přidává svou čerstvou zkušenost z Imperial College v Londýně, kde studenti medicíny měli již v prvním ročníku jako povinný předmět základy umělé inteligence a strojové učení. "A jsou s tím spokojení, protože věří, že než udělají atestaci, tak strojové učení bude v medicíně klíčová technologie, která bude nahrazovat velkou část diagnostiky. Svět se mění a školy na to musí reagovat."
"Umělá inteligence je realita, takže by se o ní měly učit děti ve škole, možná i ve školce. Stačí k tomu vlastně jen umět sčítat a násobit. Základní principy umělé inteligence pochopí už i předškoláci," konstatuje fyzik Tomáš Jungwirth.
Pozor na blackout
Spitzerovo varování nicméně nelze brát na lehkou váhu alespoň do té míry, aby digitální technologie nevytlačily vše ostatní v procesu učení, tedy i psaní rukou, čtení knih nebo čerpání znalostí i odjinud než z internetu. Mnozí školáci v USA či ve Skandinávii se již rukou psát neučí, píší pouze na klávesnici. Děti také ztrácejí motivaci učit se jakékoliv znalosti a myslí si, že si je mohou vždy "vygooglit".
Čím více je ale lidstvo závislé na digitálních datech, tím objemnější a energeticky náročnější jsou datová centra a tím reálnější je i hrozba blackoutu, tedy fatálního výpadku elektřiny. A připravenost lidí na něj je naopak čím dál menší kvůli tomu, jak se klasické věci vytěsňují těmi elektronickými. I jen krátkodobé výpadky elektřiny dokážou způsobit značný chaos - lidé v obchodech nemají čím zaplatit, protože nefungují platební terminály, hotovost si vybrat nemohou, protože nefungují bankomaty, a někdy se ani nedostanou z obchodu, jsou-li všechny jeho dveře na fotobuňku.
"Blackout hrozí určitě. Množství dat a s ním související budování datových center jde exponenciálně nahoru. Ještě před pár lety výpočetní technika spotřebovávala v řádech jednotek procent elektrické energie. Dneska jsme v desítkách procent. Budeme-li takto pokračovat, tak do 10-20 let bude potřeba 100 procent energie na datová centra a nezbude už na svícení a nic jiného. Opravdu je potřeba s tím něco udělat, jinak bude blackout za pár desítek let," upozorňuje Jungwirth.
K tomu Pěchouček dodává jeden výmluvný údaj: "Velikost energie, kterou potřebujeme pro zpracování veškerých bitcoinových transakcí na celém světě, je stejné jako spotřeba energie v České republice."
Tomáš Mikolov pak varuje, že značným problémem by byl i jen větší výpadek internetové sítě, nejen elektřiny. "Nevím, co by se stalo se všemi bankovními záznamy a podobně. Zdá se, že jsme ve velmi křehké fázi tohoto technologického vývoje. Zřejmě vůbec nemáme zálohy kriticky důležitých dat. Jsme velmi zranitelní."
Podle odborníka na vzdělávání a konzultanta společnosti EDUin Tomáše Feřteka nepomůže, když se budeme jako Manfred Spitzer nad digitálními technologiemi rozhořčovat. Lepší je podle něj hledat způsoby, jak díky digitalizaci lidské schopnosti rozvíjet.
"Každý týden se objeví několik článků nebo studií zkoumajících, v čem mohou digitální média ve školách a vzdělávání pomáhat a v čem naopak spočívají jejich rizika. Cestou je nepřijímat digitální technologie nekriticky s představou, že čím dřív posadíme dítě k počítači, tím bude nakonec vzdělanější. Ale Spitzerův inkvizitorský přístup k digitálnímu světu je spíš projevem strachu než ochoty poznat jeho podstatu," napsal na svůj blog v Respektu, když kniha v roce 2014 vyšla v Česku.
Video: Robotizace a automatizace jsou nevyhnutelné. Přinesou nám spíše škodu, nebo užitek?
