Petr Čavojský je ředitelem Dětského domova Cheb a Horní Slavkov. V každém z měst má tři rodinné skupiny po osmi dětech. Ty chodí celkem do tří různých mateřských škol, pěti škol základních, šesti středních a na jednu vysokou.
Když se školy zavřou, znamená to, že jeho svěřenci stráví v rodinné skupině celý den. Pracovní doba pedagogického pracovníka trvá od osmi ráno do osmi večer a má na starost osm žáků. Kromě pomoci s výukou musí zajistit potraviny pro děti na celý den. Nepředstavitelné pro rodiče, kteří teď zažívají kolotoč práce z domova, vaření jídla pro své školáky a k tomu ještě technické a pedagogické pomoci.
"Jedno dítě musí být na Skypu v osm, pak dělá úkol z cizího jazyka, doplňuje pracovní list, který musí vychovatelka naskenovat a odeslat učitelce. Druhé dítě musí být na Skypu v deset, pak dodělá pracovní list, pro který si paní učitelka odpoledne přijde. Třetí musí sledovat pouštěnou prezentaci, pak splnit zadaný úkol, nafotit to na mobil a zaslat paní učitelce na WhatsApp. Čtvrté dítě hledá, kam mu učitelka zaslala úkoly, tedy spíše hledá vychovatelka, každá učitelka totiž píše jinam," líčí ředitel dětského domova a dodává, že podobně je to i s dalšími dvěma dětmi na základní škole, sedmé dítě dělá odborné učiliště a má často stejné technické problémy jako žáci na základce. "No a osmé je dejme tomu dobrý středoškolák, který to zvládne sám, tedy když nespadne wi-fi, a to ona často spadne."
Kvůli distanční výuce proto musí posílit wi-fi připojení, v některých budovách je třeba zajistit zcela nové. "Jsou školy, které řeší spadnutí wi-fi, tedy nepřipojení, neomluvenou hodinou. Ale doufám, že snad jen takto vyhrožují."
Jak Petr Čavojský říká, zavřít školu je celkem jednoduché rozhodnutí. Jenže dětské domovy se zavřít nemohou. A kvůli nefunkčním školám se tu rázem musí o své svěřence starat 24 hodin denně, zatímco za běžného provozu jde u předškoláků a školáků jen o pozdní odpoledne a večer. "Pro nás každé zavření škol znamená nesmírnou zátěž. Narůstají nám přesčasy, lidé jsou již neúměrně zatěžováni. A když potřebujeme s dítětem k lékaři, musíme stáhnout vychovatelku z volna, aby mu zajistila doprovod, což se děje několikrát týdně," vypráví. Někdy váží cestu až do plzeňské nemocnice, což je akce skoro na celý den.
V půlce října vypadala situace ještě hůře. Dva zaměstnance měl pozitivně testované na covid-19 a další dva vychovatele v karanténě. Krom toho mu skončily v karanténě celé dvě rodinné skupiny. "Neměl kdo sloužit, ti, co sloužili, museli mít po celých dvanáct hodin nasazené respirátory. Děti nesměly ven," líčí. Na dotaz, jak to všechno mohou zvládnout, říká, že to dokážou s pomocí hodných lidí. "Nestěžuji si. Jen by bylo dobré, aby se vědělo, co v dětských domovech zažíváme," uzavírá.
Polovinu z otestovaných dětí máme pozitivní
Na vyřešení složité situace během podzimní koronavirové pandemie spolupracuje Dětský domov Liptál na Vsetínsku s jeho zřizovatelem - Zlínským krajem. V létě jim zajistil dezinfekci a deset respirátorů na zaměstnance, nyní od něj mají přislíbenou finanční podporu k proplacení přesčasových hodin nebo práce brigádníků.
"Na spolupráci s krajem si nemohu stěžovat, nezapomněli na nás. Obdivuji i lidský přístup pracovníků zdejší hygienické stanice. Průběžně jsem si celou neděli volal s vedoucí stanice a koordinoval postup. Jsou ochotní pomáhat nám s vyřešením situace, ač jsou neskutečně zavaleni prací," líčí ředitel domova Lukáš Diatka.
Neexistuje ale podle něj nějaká centrálně řízená pomoc, kterou by dětské domovy překlenuly toto období. "Nemáme žádné centrální pokyny, co a jak máme dělat, jak si máme poradit. Dobrovolníky a brigádníky si také musíme zajistit sami," uvádí. Zrovna v Liptále chybělo kvůli karanténě či pracovní neschopnosti sedm zaměstnanců ze šestnácti.
Nechali si tu otestovat děti a polovina z otestovaných byla pozitivní. Nyní jejich kontakty, které s nimi přišly do styku bez ochranných pomůcek, trasuje krajská hygienická stanice. "Naštěstí personál nosil respirátory a ochranné pomůcky ještě předtím, než se to projevilo. Takže my, co jsme zdraví, jsme nemuseli do karantény," dodává ředitel. U pozitivně testovaných dětí mají od hygieniků nařízené izolace, pro ty negativní a neotestované karanténu, což ještě více komplikuje provoz domova. Včasnými preventivními opatřeními zabránili ještě horší situaci poté, co se začala epidemiologická situace ve Zlínském kraji zhoršovat. Dočasně neumožnili dětem víkendové pobyty v rodinách, vycházky a cestování mimo dětský domov.
Jenže katastrofický scénář, že "lehne" většina personálu s koronavirem, nebo budou muset všichni do karantény, může stále kdykoliv nastat a o děti se nebude mít kdo postarat. Ředitel by musel povolat dobrovolníky v záloze, které má domluvené svépomocí. "Proto by nám určitě moc pomohla centrálně řízená personální výpomoc. Žijeme tu ze dne na den a značně improvizujeme," říká.
Dobrovolníky se mu podařilo získat hlavně po známostech nebo z řad lidí, kteří kvůli koronavirové pandemii nyní sami přišli o práci. Jenže nejvíce by dětským domovům pomohli ti, kteří mají alespoň částečnou kvalifikaci v pedagogice či sociálních službách, například studenti pedagogických oborů či sociální práce. Ideální by i podle vyjádření dalších ředitelů bylo, kdyby je centrálně povolávala hejtmanství a posílala je do dětských domovů, domovů pro seniory a dalších sociálních zařízení, podobně jako studenty medicíny do nemocnic. Studenti by si pak mohli svou pomoc vykázat jako praxi, kterou i tak v průběhu studia potřebují získat a teď by to byla i velká pomoc pro vyčerpané zaměstnance.
"Tohle by pro nás znamenalo velkou pomoc. Děti v domovech jsou z nastalé situace dost ve stresu, takže kdyby se teď mezi nimi pohyboval někdo cizí, kdo nebude mít s takovou prací žádné zkušenosti, nemuselo by to úplně klapat," říká Lukáš Diatka.
"V současné chvíli platí, že studenti vysokých škol mohou vykonávat praxi ve školách, a to i ve školách při dětských domovech. Výjimka má mimo jiné za cíl zachovat jejich působení ve školách z důvodu přechodu na distanční vzdělávání nebo možným 'výpadkům' pedagogů," říká k tomu mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
Když se děti dozvěděly o omezení pohybu, tři utekly
Ještě náročnější situaci prožívají ve výchovných ústavech, kde kromě výuky musí řešit i nejrůznější kázeňské problémy včetně útěků. "Situace u nás je poměrně náročná. Máme v současné době třetinu pedagogického personálu v pracovní neschopnosti kvůli pozitivitě na covid-19 a nebo na ošetřovném. Děti se celkem drží, " líčí ředitelka zařízení na Vysočině.
Vzhledem k personální krizi využili podzimních prázdnin a žákům vyřídili dovolenky do rodin. Kde je to možné a rodina spolupracuje, mají děti dovolenky prodloužené a s sebou studijní materiály. Potíže mají i s útěky. Když svým svěřencům oznámili, že do podzimních prázdnin budou mít omezený pohyb, nebudou moci do obchodů či sami na vycházky do města, v ten okamžik tři děti utekly, neboť situaci psychicky nezvládly. Ti, co se vrátí zpět z dovolenky či z útěku, musí do karantény, což opět komplikuje chod ústavu a je náročné na personál.
I zde by se jim velmi hodila personální pomoc, protože výpadků mezi zaměstnanci mají už teď hodně a bojí se, že může být ještě hůře. Navíc ve výchovném ústavu není úplně jednoduché všechny děti zvládnout, takže by přivítali hlavně odbornou pomoc, tedy lidi s pedagogickými zkušenostmi nebo zkušenostmi ze sociální práce. Podobně jako v případě dětských domovů i výchovné ústavy zmiňují, že si musí poradit hlavně samy. "Je to taková lidová tvořivost. Člověk se musí rozhodnout sám, což je dost psychicky náročné, a nevíte, zda je to rozhodnutí správné," vysvětluje ředitelka.
Na druhou stranu se dle jejích slov najde spousta lidí, kteří jsou velmi vstřícní a pomáhají, jak to jde. Zmiňuje například obětavou paní doktorku, která je s nimi v pravidelném kontaktu, filantropa Tomáše Slavatu a jeho dobrovolníky, kteří jim poskytují soustavnou pomoc a podporu, Saleziánské centrum Don Bosco z Pardubic nebo neziskovku Centrum J. J. Pestalozziho. "Tihle všichni jsou nám velkou podporou a patří jim velký dík," dodává.
Jak upozorňuje mluvčí ministerstva školství, může hovořit jen za zařízení, které zřizuje - jde pouze o dětské domovy se školou a výchovné a diagnostické ústavy. Ministerstvo jich má celkem 58, zbývající domovy zřizují kraje. "Aktuální situaci ve svých ústavech a zařízeních ministerstvo sleduje každodenně, personálně zde aktuálně zvládají," říká Lednová. Ministerstvo dle jejích slov poslalo zaměstnancům těchto zařízení mimořádné odměny, pravidelně také sleduje stav ochranných pomůcek a dezinfekce a jedná i o dalších formách podpory.
Nevíme, co dělat, až bude ještě větší krize
O něco jednodušší situaci mají dětské domovy v blízkosti velkých univerzitních měst. Třeba dětský domov na Pardubicku, který si hned po uzavření škol zajistil dobrovolníky z řad studentů pedagogických oborů na Univerzitě Pardubice a Univerzitě Hradec Králové. Dopoledne jsou dětem k ruce, ale stejně musí být někdo, kdo je koordinuje.
"Navíc je velmi náročné vyznat se v rozvrhu každého dítěte, protože ten je pokaždé jiný a rychle se mění. V neděli večer se třeba dozvíte, že má nějaké dítě hodinu v pondělí ráno. V každé skupině jsou různé věkové skupiny dětí, různé školy, je to mazec se v tom vyznat," líčí zdejší zaměstnankyně.
Díky dobrovolníkům ale aspoň vychovatelé nemají tolik přesčasů a chodí na odpolední směny "po škole" jako normálně. Dostatek notebooků si zajistili částečně od kraje, částečně od dárců.
Nejvíce se jim tak jako dalším dětským domovům a výchovným ústavům nedostává metodiky a pokynů, co dělat, když bude krize, respektive ještě větší krize. Tato zařízení navíc nemají ze zákona nárok na tzv. pracovní karanténu jako zdravotnická a sociální zařízení. Pokud jejím zaměstnancům nařídí karanténu, mohou ji vykonávat v práci v ochranných pomůckách a z práce mohou jen domů. To se ale netýká dětských domovů.
"Když naše zaměstnance dají do karantény, tak jsme v háji, budou nám chybět lidi. Nikdo nám neporadí, co v takovém případě máme dělat. Nebo co dělat, když nám onemocní dítě, kdo s ním má být těch deset dní v karanténě a starat se o něj. Řeknou, ať si to nějak vymyslíme, ale my nevíme jak. Takže tu takzvaně vaříme z vody, je to taková partyzánština," uzavírá zaměstnankyně východočeského dětského domova.
Během jarní vlny pandemie podporoval dětské domovy především materiální pomocí a tehdy tolik chybějící dezinfekcí filantrop Tomáš Slavata. Snaží se i nyní, jenže během první vlny nechal v této pomoci i dost vlastních financí, takže rodinný rozpočet má teď poněkud napjatý a již nemůže domovům dávat tolik. "Chci proto teď aktivizovat dobrovolníky a poukázat na kritickou situaci v těchto zařízeních, aby se pomohlo těm tetám a strejdům, kteří potřebuji teď pouhou slušnost a naše uznaní toho, co musí zvládnout. Už jen fakt, že se začneme zajímat, jim dodá sílu a pocit, že v tom nejsou sami," říká.
Podle něj není potřeba, aby pomoc putovala skrze prostředníky jako nadace či neziskovky. "Jsem schopen vždy napřímo propojit lidi, kteří se ozvou, s daným domovem, aby jim pomohli řešit jejich těžkou situaci. Ať už koupí počítače, výpomocí jako dobrovolník nebo že budou s jejich dětmi dělat úkoly. Potřebujeme posílit domovy, které mají personální problém kvůli onemocnění," burcuje.
Upozorňuje, že "děcáky" většinou nestojí s nataženou rukou, dokonce se i samy snaží pomáhat, je-li na tom někdo ještě hůře. Například v den, kdy se zavřely školy, tedy 14. října, finišovala jejich velká sbírka oblečení pro děti v uprchlickém táboře v Řecku. "Do akce se zapojilo více než padesát domovů a nakonec z toho bylo třicet kubíků šatstva," líčí a dodává, že tato pomoc je už předána v Řecku.
Krize v dětských domovech se bude podle Tomáše Slavaty ještě více prohlubovat. "Pandemie připravila neskutečně moc lidí o práci. Nejvíc na to dojedou matky samoživitelky, které řešily své dluhy nejrůznějšími brigádami. Ty jsou teď pryč a mnohé z nich mohou skončit na ulici. Jejich potomci poputují do děcáků, přitom mnoho z nich už teď je zcela plných a hlásí stop stav. Budoucnost těchto rodin nevidím dobře. Máme tady fakt velký problém," varuje a doplňuje, že lepší než peníze na pěstouny pro odebrané děti zbankrotovaným matkám by byly peníze pro tyto samoživitelky, které by tak udržely rodinu pohromadě.
