Objev dne - Česká exportní banka drží v ruce balík ruských sklářských pohledávek, jež mohou sehrát významnou roli při konsolidaci ruského sklářského průmyslu. Chystaný prodej ruských dluhů jí sice nepomůže k návratu miliard utopených v Rusku, zato může spustit zajímavý pohyb na tamním trhu.
Ruské sklářství je v rozvalinách, čeká ho restrukturalizace, jíž se ujmou místní byznysmeni, napojení na místní banky. ČEB, která nyní nabízí k prodeji šest sklářských pohledávek v hodnotě pěti miliard korun, ale nebude v tomto procesu nejdůležitějším hráčem.
„Mnohem větší angažmá v ruském sklářství mají ruské banky, které budou mít na vývoj v oboru rozhodující vliv. Klíč k ruskému sklářství drží státní Sberbank,“ říká v rozhovoru pro Insider Pavel Bobošík, bývalý poradce ČEB pro restrukturalizaci ruských úvěrů. Nekorunovaný král českého sklářství, zakladatel skupiny SAHM, s Ruskem obchoduje od poloviny 90. let. Dnes pracuje pro sibiřského oligarchu Eduarda Tarana, majitele sklářské skupiny Ekran. A bývalého dlužníka ČEB.
Na druhou stranu barikády
Ruský byznysmen Bobošíka přetáhl na svou stranu loni na podzim. Do Ekranu ho sama ČEB posadila koncem roku 2012, aby tu hájil její zájmy. Ekran byl jedním z jejích největších dlužníků, celkově u něj bance vázlo tři čtvrtě miliardy korun. (Šlo o zbytek úvěru z roku 2006, který ČEB poskytla na nákup technologií od českého Sklostroje Turnov, v původní výši 38,5 millionu eur. Půjčka patří k obchodním případům, jež vyšetřuje protikorupční policie.)
Kauza Ekran pro ČEB dopadla nakonec relativně dobře, i díky Bobošíkovi. Loni v dubnu banka prodala pohledávku za Ekranem ruské pobočce finanční skupiny Unicredit. Inkasovala 60 procent nominální hodnoty, což lze pokládat za úspěch.
Jenomže obchod má vadu na kráse: stál za ním sám dlužník - Taran. Ruská Unicredit pohledávku kupovala po dohodě s ním. „Vysokou cenou si Taran v podstatě předplácel další sklářské pohledávky z portfolia ČEB,“ říká zdroj ze samotné banky.
Taranovi se spolupráce s Unicredit vyplatila. Jakmile na Ekran přestala ČEB dotírat, schválila firma s novým finančním partnerem za zády nový investiční plán. Má novou úvěrovou smlouvu s lepšími platebními podmínkami a Taran startuje další rozvoj Ekranu. Právě se chystá koupit od Sklostroje další sklářskou pec za 33 milionů eur. „Máme o tom se Sklostrojem uzavřenou předběžnou smlouvu,“ potvrzuje Bobošík, který je od loňského podzimu generálním ředitelem Ekranu.
Taran se ale chystá jít ještě dál. Pavel Bobošík potvrzuje, že může mít zájem i o další sklářské pohledávky ČEB, případně dalších bank. Už loni se zajímal o koupi pohledávek ČEB za sklárnami Glasstrade a Aktis, jež banka nabízela k prodeji (nakonec před koncem roku soutěž zrušila, podle šéfa banky Jiřího Klumpara se jí nepřihlásil důvěryhodný investor). „Ekran má potenciál pustit se do konsolidace ruského sklářského trhu. Zatím tu o žádných dalších podobných hráčích nevím,“ říká nyní Bobošík.
Taranova postupu se přirozeně bojí obchodní soupeři. Další zadlužení sklářští byznysmeni se cítí ohroženi, vědí, že s pohledávkami v rukou může sibiřský oligarcha jejich firmy ovládnout. Proto tlačí proti prodeji dalších ruských pohledávek ČEB Taranovi či jeho spojencům. Anebo se naopak snaží jít v jeho stopách a ke svým vlastním dluhům se přes prostředníky dostat. Což pro banku, jak říká její šéf Jiří Klumpar, znamená „reputační riziko“.
Žralok ze Sibiře
Kdo vlastně je sibiřský oligarcha Taran, který českému státu přetáhl renomovaného sklářského experta a s jeho pomocí chce ovládnout část ruského sklářského průmyslu?
Šestačtyřicetiletý majitel Ekranu je vládcem sibiřského holdingu RATM, do něhož spadají kromě skláren cementárny, zbrojní, stavební a developerské firmy, obchodní a investiční společnosti. Skupinu buduje dvacet let, patří mezi pět nejbohatších mužů v Novosibirsku, neoficiální metropoli Sibiře. A těší se zjevně i přízni Kremlu. Jeho zbrojní holding ROMZ se stal podle ruských médií vůbec první soukromou společností, jíž stát přiklepl finanční podporu, subvence dosahovala ke 300 milionům rublů.
Zároveň má ale Taran pověst „rejdera“, nájezdníka. A před třemi lety byl souzen za pokus o uplácení úředníků.
Taran pochází z Novosibirska, vystudoval ekonomii a řízení firem na místní univerzitě. S vlastním byznysem začínal za perestrojky, dal dohromady stavební družstvo zaměřené na výstavbu bytů. Platby se tehdy řešily bartery, přes něž se Taran dostal k obchodování s uhlím. Odtud i název jeho skupiny, RATM je zkratka slov „Regionalnaja asociacija těpelnych materialov“.
Dokázal si od počátku budovat dobré kontakty, první velké peníze vydělal na dodávkách uhlí úřadům a státním firmám. Nakoupil těžební licence, provozoval doly, neuspěl ale při jejich privatizaci, takže se nedostal mezi hlavní hráče rodícího se těžařském trhu. Kolem roku 2002 proto energetiku opouští a investuje do nových oborů, cementářství, sklářství a zbrojařiny. Pod křídly RATM vybudoval první ruský soukromý holding v obranném průmyslu. Vlajková loď ROMZ - Rostovský opticko-mechanický závod v Jaroslavli - vyrábí zaměřovací systémy pro ruské tanky a obrněné transportéry.
Rejderskou pověst si Taran vysloužil hlavně před třemi lety, v době, kdy vedl s jedním ze svých konkurentů boj o ovládnutí firmy Angarskcement, do níž se nepřátelsky naboural. Byl obviněn z úplatkářství (měl se pokusit zkorumpovat státní kontrolory svých firem), dokonce se octl na dva měsíce za mřížemi. Střet pro něj skončil prohrou. Podobně tvrdou bitvu svedl o vládu nad výrobcem traktorů Alttrak, kde na protest proti němu zaměstnanci stávkovali a drželi hladovky. I v tomto případě musel nakonec ustoupit. Cementářský i strojařský segment opouští, prioritou je dnes pro něj především sklo. A v něm se v Rusku chystá převratný vývoj.
Skláři na kolenou
Ruský sklářský průmysl, do něhož se před deseti lety ve velkém vrhli investoři, je dnes v krizi. Státní Česká exportní banka není jediná, kdo v této branži sčítá ztráty.
„Skoro všechny podniky na výrobu obalového skla v Rusku jsou dnes mrtvé,“ říká Bobošík. Podle něj je dnes v Rusku zhruba 45 skláren (téměř polovina vybavená českou technologií), proti nimž stojí jen čtyři velcí zákazníci z nápojářského průmyslu, kteří sami skoupí 80 procent například veškerých pivních lahví. „V Rusku se roční spotřeba pivních lahví nyní pohybuje kolem 15,5 miliardy kusů ročně, sklárny ale mají kapacitu 24 miliard kusů,“ vysvětluje Bobošík. Po přestřeleném investičním boomu z předchozí dekády převyšují výrobní kapacity poptávku o 40 procent.
Státní zásahy signalizují další potíže: Vláda nedávno zakázala prodej lahvového piva mimo kamenné obchody, čímž odstřihla nejvýznamnější prodejní kanál, pouliční kiosky. Na pivo a vodku stoupá daň. Prodej potravin celkově srazila v posledních dvou letech krize. Výrobcům se nepodařilo vylobbovat zákaz prodeje piva v pet lahvích... To vše se odráží na poptávce po obalovém skle, výrobcům stále klesá obrat o desítky procent ročně.
„Zhruba 45 procent výrobců dnes není schopno platit staré dluhy,“ tvrdí český manažer Ekranu. Řada sklářských projektů, do nichž banky nainvestovaly peníze, nebyla kvůli finančním potížím vlastníků ani dokončena – což se týká i některých projektů financovaných ČEB.
Situace podle Bobošíka ale není stejná v celé zemi. Zatímco v evropské části je sklářských kapacit nadbytek, na Sibiři výroba naopak chybí. „Za Ural se nyní dováží miliarda lahví ročně, zdejší trh má na rozdíl od evropské části Ruska perspektivu,“ tvrdí Bobošík. To nahrává sibiřskému magnátu Taranovi, který má v nadcházející konsolidaci ruského trhu slušné šance – získá-li ovšem na svou stranu věřitelské banky. Jeho další výhodou je, že sklářský Ekran je součástí větší kapitálové skupiny, která může na čas podporovat sklářské projekty z jiných aktivit.
Klíč ve Sberbank
Česká exportní, jež má nyní v ruském skle utopených podle odhadů (přesné číslo banka neuvádí) osm až deset miliard korun, není jediná, kdo na tomto trhu krvácí. Problém s neplatiči tu mají především ruské finanční domy. Nejvyšší angažmá má státní Sberbank, následují banky Zenit, Rosselchozbank a desítky dalších. Jde výhradně o ruské věřitele, britští a američtí investoři z oboru už před časem vycouvali.
„Věřitelské banky teď začínají hledat někoho, kdo bude schopen problém řešit. Sklářský trh se na troskách neúspěšného prvního investiční cyklu začne konsolidovat,“ předpovídá Bobošík. Jinými slovy – objeví se investoři, kteří budou skupovat sklářské dluhy, spojovat zadlužené sklárny, oživovat ty nejperspektivnější z nich a budovat životaschopné skupiny. Část rozestavěných kapacit se podle Bobošíka už nikdy nedokončí, část zadlužených dnes živořících firem definitivně skončí. Věřitelé budou muset odepsat část pohledávek v řádech desítek miliard korun, z trosek se ale zrodí nová struktura. Eduard Taran by v ní rád hrál výraznou roli. Ujme se tedy role konsolidátora?
„Pokud nás banky osloví, pak je to možné,“ připouští jeho český manažer. „Zatím si říká – proč zrovna já mám být první, kdo přijde do Sberbanky žádat o dohodu. Tohle ať navrhne někdo jiný. A pokud Sberbanka uzná, že je to Taranův Ekran, kdo jí může s problémem pomoci, proč ne. Pokud bude někdo ochotný posadit se za stůl a uzavřít s námi stabilizační dohodu, můžeme se o tom bavit.“
Kdyby Taran získal další sklářské pohledávky, bude mít přirozeně lepší vyjednávací pozici v rozhodující hře se Sberbankou. Proto se dá čekat, že bude mít o prodávaná sklářská aktiva ČEB zájem.
Kdo se kromě něj může do konsolidace trhu pustit, není podle Bobošíka zatím jasné. „Čekám jen, že půjde o ruské, nikoliv zahraniční investory,“ říká. „Musí to být někdo, kdo se dokáže s ruskými věřitelskými bankami domluvit na přijatelných finančních podmínkách. Zatím nikoho konkrétního nevidím, ale banky určitě začnou situaci řešit a budou někoho hledat.“
ČEB tak sice nedrží v ruce – řečeno Bobošíkovými slovy – „klíč“ k ruskému sklářskému průmyslu, rozhodně ale má pro rozjíždějící se hru v ruce zajímavou kartu. Prodej jejích pohledávek v hodnotě několika miliard korun může pohyb na ruském trhu spustit. Proto se kolem jejích chystaných kroků strhl tak velký poprask, proto se ho snaží ovlivnit různé ruské zájmové skupiny. Proto se lobbingu ujali ruští diplomati v čele s ruským ambasadorem, proto takový tlak na české vládní špičky, proto se do problému zapojil ministr financí Jan Fischer i premiér Rusnok.
Pavel Bobošík soudí, že Česká exportní banka ze svých několikamiliardových pohledávek má dnes šanci zachránit už jen zlomek. „Problém se začal řešit příliš pozdě, kdyby se s tím začalo kolem roku 2012, byla situace banky mnohem lepší,“ tvrdí. Na druhou stranu ale jeho vlastní analýza ruského trhu a fakt, že se na jeho konsolidaci v Taranových službách rozhodl podílet, signalizují, že se na východě rozjíždí mimořádně zajímavý investorský příběh. Státem vlastněná česká banka by měla všech svých šancí v této hře dokonale využít.
ZUZANA KUBÁTOVÁ
