Objev dne - Mezinárodní ostuda spojená s čerpáním eurodotací dosáhla dosavadního vrcholu.
Dozví se o ní každý, kdo si přečte výroční zprávu, kterou dnes zveřejnil Evropský účetní dvůr. Česká republika podle ní neumí, nebo nechce kontrolovat peníze, které dostává od evropských daňových poplatníků.
Účetní dvůr se sídlem v Lucemburku obvykle ve svých zprávách nejmenuje země, které se dopustily prohřešků proti rozpočtovým pravidlům. Česko se stalo výjimkou už podruhé.
Loni lucemburští auditoři oznámili, že přes polovinu chyb při rozdělování evropských dotací má na svědomí italská, španělská a česká exekutiva. Tentokrát byla evropská veřejnost informována, že při hlídání veřejných peněz dokonale selhalo jen zdejší ministerstvo financí.
Závažné problémy ve všem
Evropský účetní dvůr zjišťoval, jak evropské dotace hlídají kontrolní úřady sedmi států, které se dostaly do podezření, že jejich systémy nefungují. Ve zprávě, která mapovala stav v roce 2011, nejlépe obstáli Lotyši a Portugalci. Lucemburští experti právě tyto země pochválili za „účelnou“ kontrolu a s minimálními výhradami prošly i kontrolní systémy v Maďarsku a Řecku.
Jenom „částečně účelná“ je práce kontrolorů v Rumunsku a na italském ostrově Sicílie. České republiky se týká následující věta: „Jeden ze sedmi auditních orgánů byl vyhodnocen jako ’neúčelný‘, protože téměř u všech klíčových požadavků byly zjištěny závažné problémy.“
Auditní orgán je v českých poměrech součástí ministerstva financí a je odpovědný za průběh kontrol ve všech dotačních programech, které spravují jednotlivá ministerstva a regiony.
Hra bez pravidel
K výroční zprávě byla přiložena tabulka shrnující deset chyb, které má na rozdíl od ostatních evropských zemí česká kontrola. Za naprosto nevyhovující považuje lucemburský úřad tuzemský systém v pěti ohledech.
Zdejší kontroloři nejsou nezávislí na politickém vedení, a výsledky kontrol tedy mohou manipulovat na příkaz nadřízených, kteří evropské dotace rozdělují. Auditní orgán ministerstva financí nedohlíží na to, jak probíhají kontroly u operačních programů na ministerstvech a krajích. Pro kontrolu konkrétních projektů neexistuje závazná metodika a každé ministerstvo nebo kraj mohou kontrolovat, co je napadne.
Namátkové kontroly Evropského účetního dvora měly úplně jiné výsledky než kontroly českých úřadů. Nakonec bylo zjištěno, že výroční kontrolní zpráva, kterou posílá ministerstvo financí do Bruselu, neodpovídá výsledkům kontrol z terénu.
Žádnou ze zmíněných chyb neodhalil účetní dvůr ani v Rumunsku nebo na Sicílii.
Poučení z českých zakázek
Neschopná kontrola nedokáže odhalit „chyby“ při veřejných zakázkách. Zpráva z Lucemburku uvádí některé příklady, které však nepřipisuje konkrétním zemím. Čechům znějí některé z nich povědomě.
Například dodatečné práce na silnici dostal po změně původního plánu automaticky dosavadní stavitel.
Jiný příklad popisuje výstavby čistírny kalů, kdy se do soutěže přihlásil jediný uchazeč. Nabídl dvojnásobek odhadovaného rozpočtu, zakázka mu však byla udělena, když při dalším jednání snížil nabídku o jediné procento.
Jindy ministerstvo dělilo zakázku na poradenské služby tak, aby je mohlo přidělit bez soutěže jediné spřátelené firmě. Čtvrtý případ popisuje dotaci soukromému podniku, který za evropské peníze koupil nový obráběcí stroj. Inkasoval evropské peníze a další zisk zaznamenal, když prodal starší stroj, který byl nahrazen tím novým.
Buďte přísnější
Šetření Evropského účetního dvora a jeho předběžné výsledky byly hlavním důvodem, proč Evropská komise letos na půl roku dočasně zastavila proplácení patnácti českých dotačních programů.
Unikátní rozměr takového zásahu zdůrazňuje i kontrolní zpráva účetního dvora, která připomíná, že za celý loňský rok bylo v Evropě pozastaveno jen deset dotačních programů.
Účetní dvůr přitom není spokojen ani s dosavadní prací Evropské komise, která má dohlížet na kontrolní orgány v jednotlivých zemích. Proto jí oficiálně doporučuje, ať například zpřísní sankce.
Pokud například členský stát odešle do Bruselu projekt, při kterém byly porušeny evropské předpisy, nemělo by stačit, že se prostě žádost do členské země vrátí. V takovém případě totiž může postižený stát utratit peníze za náhradní projekt. Lucemburský úřad doporučuje, ať se od příštího roku tato možnost zruší a ať stát o peníze z pokaženého projektu definitivně přijde.
