Zahraničí – Těžko se nahání strach lidem, kteří se nebojí smrti. Když jsem před třemi týdny při práci na reportáži pro Aktuálně.cz procházel velkým stanovým táborem Muslimského bratrstva v Káhiře, viděl jsem tváře a slyšel slova místních potenciálních „mučedníků“.
Stáli, seděli či leželi na rozpálené ulici ve čtyřiceti stupních Celsia, v ruce měli korán či fotografie svrženého prezidenta Muhammada Mursího a tvrdili: Neustoupíme, ani když přijedou s tanky. Klidně zemřeme.
Jeden muž začal přede mnou listovat v malém kapesním koránu a dával mi těsně před oči pasáž, kde se hovoří o mučednictví a neústupnosti.
V noci na sobotu na tento tábor pálili policisté. Zabili skoro osmdesát lidí, nedaleká nemocnice nestíhala přijímat zraněné a neměla ani kam dávat mrtvé.
Slova o mučednictví se začínají naplňovat, protože ministr vnitra hrozí, že existenci tábora už nebude dlouho tolerovat. Vzhledem k tomu, že tam přebývají tisíce, možná desítky tisíc lidí, je ve vzduchu velký masakr.
Nenávist v rozděleném Egyptě vítězí nad rozumem. Viceprezident vlivné liberální strany Wafd mne přesvědčoval, že Mursí je zločinec, který by měl dostat trest smrti. Američané a Evropané, kteří vyzývají k jeho propuštění, se prý sami demaskovali jako nepřátelé Egypta.
„Ale smrt Mursího může už skutečně zažehnout občanskou válku,“ namítl jsem. „Ano, samozřejmě. Ale tu vyhrajeme, protože terorismus prohrál,“ utřel mne hostitel a znovu se jal spílat USA a Evropské unii za údajnou podporu terorismu v Egyptě.
Evropané a Američané nabádají všechny ke zdrženlivosti a k dialogu. Neúspěšně.
Nová vláda, ve které má hlavní slovo armáda, se definitivně rozhodla, že je potřeba tvrdé konfrontace s islamisty a zúčtovat s nimi jednou provždy. Jenže každý další masakr a každé další zatčení nebo obvinění členů Muslimského bratrstva vyvolá totéž na druhé straně.
Na Sinajském poloostrově už tamní ozbrojenci házejí bomby a střílejí na policisty, stejně tak jako na křesťany, které z nějakého důvodu považují za hlavní iniciátory puče.
(Křesťané tvoří asi 10 procent obyvatel Egypta a jsou obvyklým hromosvodem hněvu radikálních islamistů.)
Z místa protestů se proslýchá, že vedení bratrstva ztrácí vliv na radikalizující se část hnutí, která volá po pomstě – ve světle dvou masakrů, které se během července odehrály. Při prvním, na začátku července, vojáci zastřelili přes padesát lidí.
Egyptští islamisté teď vidí situaci zhruba takto: Přijali jsme demokracii a v demokratických volbách jsme vyhráli. Teď nás odstavila armáda a nikdo nám nepomůže. Naopak, střílejí do nás a vězní nás. Nastal čas boje, musíme se bránit.
Je jasné, že jen u mírumilovných, neozbrojených protestů nezůstane. Egypt čeká vlna teroru a násilí. Možná větší než v devadesátých letech, kdy fanatická skupina Gamá Al-Islamíja vraždila po celé zemi a vše vyvrcholilo masakrem 62 turistů u staroegyptského chrámu v Luxoru v roce 1997.
Vraždy a chaos potřebuje Egypt ze všeho nejméně k tomu, aby zastavil ekonomický propad po revoluci, která svrhla v roce 2011 Husního Mubaraka. Například turistika, která má už teď problémy, se může zcela zhroutit (turistický sektor stále zaměstnává přímo či nepřímo každého sedmého Egypťana – zatím).
V opačném případě lze čekat snahu mnoha Egypťanů o migraci do Evropy, ve které vidí šanci na lepší život a výdělek. Připomínáme, že Egypťanů je 85 milionů, přičemž žijí na území menším než Česko, protože velká část země je kvůli nedostatku vody neobyvatelná.
Ministerstvo zemědělství v polovině července přiznalo, že zásoby pšenice ve státních skladech stačí maximálně na tři měsíce. Prognózy nejsou pro nejlidnatější arabskou zemi příliš optimistické.
Když se USA a Saúdská Arábie nedávno dohodly na pokračování hospodářské pomoci Egyptu, jejich politici konstatovali, že „Egypt je příliš důležitý stát na to, aby se mohl zhroutit.“
Správná úvaha, jenže jak dosáhnout toho, aby se černý scénář nenaplnil.
Martin Novák
(Fotografii pořídil autor v místě protestů Muslimského bratrstva, kde v noci na sobotu policie zastřelila přes sedm desítek lidí.)
