Reportáž – Máte-li hodně peněz, je to taky starost, ale trochu jiná, než když peníze nejsou, říká Josef Kratochvil. Už šestnáct let je starostou jedné z nejbohatších českých vesnic – Dambořic na Hodonínsku.
Obec o třinácti stech obyvatelích za posledních dvacet let velmi zbohatla díky těžbě ropy. Leží totiž na největším ložisku, jež kdy bylo v České republice objeveno a těženo. A společnost Moravské naftové doly každý rok na poplatcích za těžbu posílá do obecní pokladny několik desítek milionů.
Pro srovnání: zatímco stejně velké Brniště na Liberecku hospodaří s 15 tisíci korun na hlavu ročně, slovácké Dambořice mají v posledních letech příjmy 40 až 70 tisíc na obyvatele. Objem peněz, na něž si vesnice z ropy přijde, kolísá podle vytěženého množství. „Jenže každý si myslí, že když je obec bohatá, může si leccos dovolit a měla by všechno platit,“ říká starosta.
Staví se, dotuje
Ne že by snad vesnice utrácela málo. Naopak – každé narozené dítě dostává deset tisíc korun, pět tisíc po dožití jednoho roku a dva tisíce „pastelkovného“ při nástupu do školky. Vesnice přispívá důchodcům na obědy, dotuje kulturní spolky. Nemocnici v nedalekém Kyjově zase přispěla třemi miliony korun na nový rentgen.
A v poslední době investovala stovky milionů do školy, moderních sportovišť, kanalizace či do silnic a chodníků. Ty zřetelně ilustrují rozdíl mezi bohatou naftovou obcí a zbytkem regionu. Hrbolatá záplatovaná silnice vedoucí k obci se za její hranicí mění v hladkou novou asfaltku lemovanou pečlivě vydlážděnými chodníky.
Přitom před lety byly Dambořice zapomenutou a zanedbanou vsí. Zatímco dnes chodníky pokrývá zámková dlažba, v padesátých letech lidé rozebírali na dláždění i náhrobky z místního židovského hřbitova, jehož zbytek je dnes chráněnou památkou.
„Byla to katastrofa, nic tu nebylo. Místní ještě pamatují hliněné cesty,“ popisuje Lukáš Hübner, jenž provozuje jedinou místní hospodu, v níž jsou prý obecní peníze jedním z hlavních témat hovorů nad půllitry piva.
Zlom přišel na konci osmdesátých let. Už o dvacet let dříve se sice v okolí začala hledat ropa, ale těžba samotná začala v roce 1986 a pořádně se rozběhla v devadesátých letech. S přibývajícím množstvím vytěžené suroviny rostly i příjmy Dambořic. „Nejdřív to byl milion, dva, tři,“ vzpomíná starosta obce. Postupně se ale poplatky vyšplhaly i přes šedesát milionů korun, konkrétně před osmi roky.
Tyto zlaté časy už ale, zdá se, pominuly. Aktuálně Dambořice inkasují okolo třiceti milionů korun ročně. „Těžební výkon ložiska závisí na množství a výkonnosti těžebních vrtů a stupni vytěženosti,“ vysvětluje Dana Dvořáková, mluvčí skupiny KKCG, které Moravské naftové doly patří. A těžba v Dambořicích je nyní podle ní již ve velmi pokročilé fázi. „Předpokládá se, že bude probíhat i v následujících letech až do plného vytěžení ložiska,“ dodává mluvčí.
Těžba vesnici přináší prakticky jen pozitiva ve formě peněz. Nepříjemnosti, jako je občasný větší provoz na silnicích, místní proto ochotně přecházejí.
Až dojde ropa
Vrásky na čele jim však dělá právě neodvratně se blížící konec ropných příjmů. „Je hrozně příjemné, co všechno se tady platí a dotuje, ale mám pocit, že nikdo neví, co bude dál,“ zamýšlí se hostinský Hübner. „Je sice super, že máme víceúčelové hřiště, kde se dá bruslit bez ohledu na počasí za pár korun. Ale když pak člověk vidí, že se z toho platí za energie milion ročně, z čeho se to zaplatí, až dojde ropa?“ ptá se Hübner.
Hospodský nechává ve vzduchu viset otázku, na kterou starosta odpovídá, že vesnice za dvacet let také investovala. A to zejména do pozemků či lesů. „Majetek obce se ze 40 milionů v devadesátých letech zvýšil na stovky milionů,“ říká Kratochvil. Připouští, že třeba investice do hřiště není návratná. „Ale jinak se všechno vrací zpátky,“ tvrdí starosta.
Svá čtyři starostovská období by si chtěl letos na podzim ještě o jedno protáhnout. „Ale ať dopadnou volby jakkoliv, máme tu tři kandidátky, nějak se to poskládá, ale žádné převraty se tady dělat nebudou. I já jsem pokračoval v práci svého předchůdce,“ říká Kratochvil.
Aleš Měřička
