Zahraničí – V Bosně a Hercegovině se už sedmnáct let neválčí a mnohé z toho, co bylo zničeno, Bosňané postupně opravili. Ale jak ukazují nedělní regionální volby, válka i po takové době vrhá stíny na celou zemi.
Mimořádně napjatá je situace ve Srebrenici. Dokonce se odehrály po mnoha letech fyzické střety mezi Muslimy a Srby. Důvodem je fakt, že ve městě, kde bosensko-srbské jednotky v červenci 1995 postřílely při nejhorším masakru války osm tisíc muslimských civilistů, kandidovala na starostku (s velkou šancí zvítězit) Srbka Vesna Kočevićová.
Jak se to mohlo stát? Po etnických čistkách a válečném vylidnění měli v této kdysi převážně muslimské oblasti mírnou většinu Srbové. Mezinárodní správa Bosny ale dlouho zajišťovala, aby mohli hlasovat i ti, kteří odsud během války uprchli.
Letos to poprvé neplatilo. V místě spojeném se srbským zločinem vůči Muslimům je počet srbských a islámských voličů rázem vyrovnaný. To vyvolává na muslimské straně nevoli. Oběti masakru dodnes vykopávají z masových hrobů, identifikují a znovu pohřbívají.
Podle předběžných výsledků nakonec v Srebrenici vyhrál velmi těsně, s náskokem jen několika stovek hlasů, přece jen muslimský kandidát Camil Duraković. Nepokoje jsou tak prozatím zřejmě zažehnány.
Problém ještě „přibarvil“ Milorad Dodik, prezident Republiky srbské (tedy srbské poloviny bosenské federace, tu druhou tvoří muslimsko-chorvatská část), když krátce před volbami prohlásil, že v Srebrenici nešlo o genocidu a že nelze zapomínat na 28 tisíc Srbů, kteří také přišli o život během války v Bosně.
Navíc znovu zopakoval, že bosenští Srbové stále plánují vyhlásit nezávislost podobně jako Albánci v Kosovu a otázkou pouze je, kdy tak učiní.
Emoce jsou i na muslimsko-chorvatské frontě. V národnostně smíšeném Mostaru volby nakonec nebyly, protože chorvatští a muslimští představitelé se nedokázali dohodnout na jejich uspořádání.
Jedna špatná zpráva za druhou. V Bosně se neválčí a lidé neumírají, ale to je asi jedno z mála pozitiv. Jako stát tento útvar zjevně není funkční, zvláště když se obě části federace neustále přou o každý zákon a každou chvíli jedna strana něco vetuje.
Bosňané jsou také frustrovaní tím, jak zůstávají na rozdíl od sousedů mimo jakoukoliv evropskou integraci. Chorvatsko vstoupí do Evropské unie příští rok, Srbsko už má rozjeté vstupní rozhovory. Bosna nemá ani naději na jejich začátek a hrozí jí tak, že zůstane zakonzervovaným ostrovem problémů uprostřed Evropy.
Ekonomika nijak závratně neroste a nejspíš ani v budoucnu neporoste. Turisté už sice v hojném počtu navštěvují Sarajevo a Mostar jako malebné výspy Orientu, zasazené hluboko do Evropy, ale to je málo.
Podle nedávného průzkumu listu Blic je nezaměstnanost mezi mladými Bosňany katastrofální. Více než polovina jich nemá žádnou práci nebo jen příležitostnou a žalostně placenou.
Zarážející také je, že více než dvě třetiny Bosňanů mladších třiceti let žije stále u rodičů a často jsou svobodní a bezdětní. Kdo může, odchází za lepším životem pryč. Podle průzkumu si přejí emigrovat až čtyři pětiny dotázaných.
