Insider během volební soboty požádal všechny neúspěšné prezidentské kandidáty, zda by se mohli zamyslet nad příčinami prohry a napsat vlastní pohled, proč to nevyšlo. Dnes přinášíme poznámky Táni Fischerové. Text publikujeme bez redakčních zásahů.
......
Komentář - Od začátku jsem si byla vědoma toho, že moje zvolení by se rovnalo zázraku, ale že se to může stát, pokud se lidé pro něj rozhodnou. Mnoho lidí volá po změně a do určité míry ji může symbolizovat právě nová hlava státu.
Zázrak se samozřejmě nekonal. Příčin je víc.
Především se ukázalo, že lidé sice touží po změně, současně však po autoritativním vůdci, který bude silný a ze staré školy. Velmi často jsem slýchala větu: "Vy jste sympatická, ale ti vlčáci by Vás roztrhali. Jste příliš jemná na to, abyste mohla takovouto funkci vykonávat.“ To znamená, že objednávka společnosti jde spíše za člověkem, kterého bude respektovat, případně se vůči němu vymezovat. Rozhodně však ne s ním spolupracovat.
Dále zafungovala stará zvyklost volit pouze toho, kdo má šanci. Pokud volební výsledky ukážou, že jste v žebříčcích průzkumů v dolní části kandidátů, většina voličů Vás opustí, protože se jí léta namlouvá, že takový hlas propadne. Vysvětlovat v takové atmosféře, která se ke konci kampaně dokonce měnila ve štvanici na kandidáty, kteří byli masově žádáni, aby odstoupili ve prospěch silnějšího, že demokracie je založena právě na úctě a respektu k menšinám, které mají také právo být vidět a uplatňovat menšinové pohledy, bylo marné.
Pragmatismus a šance silnějšího převážily nad rozmanitostí. Právě toto považuji za nejvíce hořké poznání stavu naší společnosti. Vědomí, že je tady spektrum lidí, které chce volit podle svého svědomí právě toho kandidáta, kterého si vybrali, jako by bylo zamazáváno ve prospěch volební matematiky, která nevidí nic než sílu a úspěch. Mnozí pod tlakem dokonce změnili svůj názor a volili, jak napsal jeden můj volič: „Spousta přátel a kamarádů by určitě volila '4', ale podlehla tlaku 'menšího zla'. Omlouvám je, tlak byl děsný, i když pro mě nepochopitelný, nechápu, proč nevolit, koho určitě chci, ale volit, koho nechci, aby nebyl zvolen ten, koho rozhodně nechci. Svoboda volby je vpravdě relativní...“
To je tedy první část mé analýzy.
Druhá spočívá ve mně samé. Vědomě jsem šla proti proudu, proti zvyklostem, které tady panují, abych ukázala, že věci mohou jít jinak, a abychom zjistili, do jaké míry je naše společnost připravená nové pohledy přijímat.
Odmítla jsem peníze a první část volby, spojená se sběrem podpisů, moje naděje neuvěřitelným způsobem potvrdila. Lidé sami organizovali sběr podpisů, aktivně sbírali, tiskli si materiály, pořádali různé akce na podporu sběru a posílali sesbírané petice za své vlastní peníze. 80 000 podpisů pod peticí bylo mimořádným úspěchem. Ve druhé části kampaně jsme tento způsob udrželi, přijímali jsme pouze od fyzických osob a pouze částku do 10 000 a opět jsme spoléhali na dobrovolníky, diskuse s občany a veřejnoprávní média.
Tady už se ukázalo, že se tímto způsobem k mnohým lidem, pokud se nedívají na předvolební diskuse na ČT, nedá dostat. Navíc mívají názor hotový a rozdělený mezi pravicového a levicového kandidáta. Pravděpodobně jsem pro ně představovala milé zpestření, ale změnu si představit nedovedli.
Já jsem kromě toho vědomě a záměrně prezentovala názory na ekonomiku i politiku u nás málo slýchané a pro mnoho lidí tak nové, že mě měli za „ženu z jiné planety“. Jsem však jednoznačně přesvědčena, že tyto nové pohledy jsou nutné a že bylo důležité vnést je do kampaně. Ostatně oněch 166 212 hlasů, které jsem obdržela v této situaci a atmosféře, jsou potvrzením, že to mělo cenu.
Na závěr si myslím, že obecně není naše země ještě připravena ani na ženy v takovéto funkci. Všechny ženy, které kandidovaly, dostaly malé procento hlasů. Změny na nás teprve čekají.
Táňa Fischerová
