Zahraničí - Už desítky let katolíci v Kansasu vzhlíží k Pánu, Panně Marii a otci Emilu Kapaunovi.
"Otče Kapaune, modli se za nás." Kartičky s prosbou za přímluvu, směřovanou tomuto farmářskému synkovi českých imigrantů, knězi a nakonec armádnímu kaplanovi, jsou v okolí Wichity a hlavně v jeho rodné osadě Pilsen všudypřítomnou samozřejmostí, stejně jako je pro Plzeňany tradiční ležák.
Proč potomci Čechů, kterým vysoký šlachovitý muž od 30. let kázal ještě v jejich rodném jazyce, lpí tolik na svém patronovi? Jak v Pilsenu - nedaleko kostela sv. Jana Nepomuckého - napovídá socha vojáka s křížkem na klopě, věří, že Kapaun konal zázraky. Nejen v korejské válce, dějí se prý dodnes.
Vatikán na požádání kansaských katolíků už několik let zkoumá tucty svědectví a záznamů. Zvažuje totiž, zda Kapauna jmenuje světcem. V okolí Wichity se totiž objevují případy, kdy lidé přežili zdánlivě smrtelné srdeční příhody, nehody či nemoci údajně jen díky oněm kartičkám, po kterých příbuzní sáhli v kritických chvílích. "Nejvíc na Vatikán zapůsobilo, že o zázraku mluvili i sami lékaři. A to jsou protestanty," vzpomínal nedávno vikář diecéze ve Wichitě John Holtze, "Kapaun byl a je světec."
Emil Kapaun podle pamětníků do svých 34 let ničím nevynikal, jen svou příkladnou slušností. Uniformu poprvé oblékl na konci druhé světové války. Zlom přišel s válkou v Koreji. Přeživší na něj vzpomínají jako na "blázna", který s chladnou hlavou a pod těžkou palbou zachránil desítky z nich. Po bitvě u Unsanu padl do čínského zajetí, aby poslední měsíce života strávil v krutých podmínkách severokorejského zajateckého tábora Pyoktong.
„Postupně jsme se měnili ve zvířata," citovala BBC kapitána Roberta Burkeho, „jako jeden z mála se stále choval lidsky. Měl příkladnou odvahu. Větší jsem v životě neviděl.“
Ačkoliv za službu v armádě získal Bronzovou hvězdu, zvažuje nově americké ministerstvo obrany, zda neudělit Kapaunovi vyznamenání nejvyšší - medaili Cti. Uspokojilo by tak dlouholeté přání kansaských senátorů a kongresmanů. Ti věří, že prezident Barack Obama kněze z Pilsenu ocení in memoriam ještě letos. Stal by se tak teprve pátým duchovním v historii, jenž Medal of Honor získal.
Pentagon odhaduje, že první zimu v táboře Pyoktong nepřežilo až 1600 vojáků. Celkem jich tam byly tři čtyři tisíce. A právě Kapaun se měl o život přeživších zásadně zasadit. Pral jim prádlo, kradl pro ně jídlo a léky, hádal se s dozorci, dodával jim naději nebo jim vyprávěl o maminčiných českých koláčích. Nenašel se jediný pamětník, který by to zpochybnil. V Kansasu mají kopie dopisů židovských vojáků, kteří psali papeži Janu Pavlu II. s prosbou o kaplanovo blahoslavení.
Ke své česky mluvící kongregaci se už Kapaun nevrátil. Věznitelé se ho báli natolik, že ho utrápili k smrti. 23. května 1951 zemřel na úplavici a zápal plic.
Pochybovačům Kapaunovi spoluvězni vzkazují: "Kdybych si mohl promluvit s papežem, řekl bych mu, že pokud neudělá z otce Kapauna světce, může to celé zabalit a nedělat světce už nikdy z nikoho," vzpomíná Herbert Miller, jemuž kaplan s českými kořeny také pomohl přežít. Nesčetněkrát ho podpíral a ulevoval tak jeho zpola umrzlé noze, přesně tak, jak to dělá Kapaunova socha s jiným z bronzu odlitým vojákem v Pilsenu.
