Rekonstrukce - Stoleté výročí zkázy Titaniku připomenula italská výletní loď Costa Concordia tím, že i dnes -stejně jako v roce 1912 - musejí lidé přes veškerý pokrok počítat na palubách těch nejluxusnějších plavidel se vším. I s bojem o holé přežití. Náraz do útesu stál život šest lidí, v pondělí odpoledne se stále ještě pohřešovalo dalších šestnáct.
Zhruba tři tisíce pasažérů nestrávilo v luxusním paláci na vodě ani jednu noc. Dokonce se ani jednou nenajedli. Loď vyplula v sedm večer z přístavu Civitavecchia a kolem osmé už se cestující scházeli na večeři. Jak jeden z nich popsal, všechno začalo jako v četných katastrofických filmech odehrávajících se na lodi.
V půl desáté zhasla většina světel. Pak se plavidlo naklonilo. Padaly stoly, nádobí i lidé, kteří v panice a s křikem utíkali pryč. Řada z nich utrpí zlomeniny končetin ve chvílích, kdy se Costa Concordia se sedmdesátimetrovou trhlinou v boku nakláněla. Protože plavba luxusní lodí je víceméně dovolenou pro ty, kteří chtějí hlavně odpočívat, mezi cestujícími je mnoho starších lidí, včetně vozíčkářů, stejně tak jako rodin s malými dětmi a těhotných žen.
Podle výpovědí některých pasažérů, které otiskl list Corriere Della Serra, členové posádky nebyli schopni říci lidem, co se děje a co mají dělat, protože se s nimi neuměli domluvit žádným jazykem. Šlo o cizince z různých koutů světa, například z Latinské Ameriky nebo Asie. A samotní pasažéři se rvali mezi sebou o záchranné vesty a o místa ve člunech.
"Lidé se chovali jako zvířata. Záchranné čluny dlouho vůbec nemohly vyrazit. V jednu chvíli jsem si myslela, že tam zemřeme, že prostě ten kousek k pobřeží nedoplujeme. Viděla jsem maják a světla, ale věděla jsem, že když skočím do té studené vody, nedokáži tam doplavat, někteří to udělali a myslím, že část z nich zemřela," uvedla sedmačtyřicetiletá Patricia Perilliová.
Některé cestující šokovalo, že když vystoupili na břehu ostrova, viděli tam mnoho členů posádky. Sám kapitán čelí obvinění, že sedl do záchranného člunu v době, kdy ještě v nakloněném plavidle byli cestující. Neopustil zkrátka loď jako poslední. Pokud se navíc potvrdí obvinění, že riskoval cestu příliš blízko útesům kvůli tomu, aby pozdravil kamaráda na ostrově, bude to zřejmě jeho poslední plavba.
Skoro 300 metrů dlouhý kolos zůstal ležet otočený o 87 stupňů v místě, kde je moře hluboké dvacet metrů. Záchranářské práce mají na starosti týmy, které se specializují na operace v moři, a také oddíly vysokohorských záchranářů, zvyklých na působení v extrémních podmínkách. Podle jednoho z nich se střídají, protože prohledávání všech prostor tak obrovského plavidla je fyzicky náročné a stále hrozí, že se konstrukce může pohnout a někoho těžce zranit nebo zabít.
V pondělí odpoledne museli záchranáři práce pozastavit, vrak začal klesat do hlubokého srázu. Pokračovat se mohlo až po několika hodinách.
Costa Concordia byla podle informací serverů, zabývajících se rejdařstvím, největší lodí vyrobenou v Itálii. Komfort, který nabízela, byl s máločím srovnatelný. Restaurace, bary, bazény, koncertní sál, divadelní sál, kino, masáže, lázně, zastřešené i kryté sportovní hřiště, celkem 1500 kajut.
Když jsme Titanikem začali, tak s ním rovněž skončeme. Před sto lety na něm bylo méně pasažérů než v pátek na Costa Concordii. 2017, z toho zahynulo přes 1500 osob (na palubě italského plavidla bylo 4229 lidí). Titanic byl také mnohem menší. Vážil 42 tisíc tun, Costa Concordia přes 114 tisíc tun. Pasažéři z italské lodi měli štěstí, že havarovali blízko pevniny a voda nebyla tak ledová. V pátek měla v Tyrhénském moři teplotu třináct stupňů nad nulou, trosečníci z Titaniku se nořili do vody o teplotě jednoho až dvou stupňů pod nulou.
Vrak Titaniku zůstal navždy pod hladinou oceánu. A Costa Concordia? Odstranění z pobřeží u ostrova Giglio bude složité a nákladné, leda že by vrak nechali na místě jako ponaučení pro kapitány, aby nepodceňovali nebezpečí a zbytečně neriskovali.
