Objev dne – Na první pohled je to úctyhodný příběh o byznysovém úspěchu. Od roku 2007 začal Daniel Křetínský pro skupinu J&T skupovat elektromontážní firmy. Měl šťastnou ruku, podařilo se mu vytvořit největšího tuzemského hráče v oboru se zhruba 4,5miliardovými tržbami a půlmiliardovými zisky.
Elektromontážní „success story“ má jednu vadu na kráse. O Křetínského skupině živené hlavně zakázkami státních firem ČEZ a ČEPS se říká, že nefér metodami ovládla tuzemský trh. Údajně má pod bezpečnou kontrolou rozdělování státních zakázek, jež proudí přednostně do klubu tvořeného pěti elektromontážními podniky Křetínského a úzkým okruhem spřátelených společností. Kdo nehraje podle pravidel elektromontážní elity, má prý těžký život. Alespoň tak popisují situaci na trhu malí hráči, kteří v oboru působí na různých místech v České republice.
Křetínského klenot
Pět elektromontážních firem – EGEM, Profi-EMG, MSEM, VČEM a SEG – je hlavním klenotem holdingu EP Industries, který se loni vyčlenil ze společného podniku EPH, vlastněného skupinou PPF, J&T a Křetínským. Majoritním akcionářem EP Industries s třípětinovým podílem je dnes Křetínský, zbytek drží J&T.
U všech elektromontážních firem EP Industries lze pozorovat stejný vývoj. Pětice obdivuhodně úspěšně proplouvá krizí. Dokonale využila toho, že česká energetická jednička v letech 2009 až 2011 vyhlásila program „ČEZ proti krizi“ a ve snaze pomoci tuzemskému podnikání zvedla investice do modernizace a výstavby svých sítí zhruba o dvě miliardy ročně (z 8,2 mld. Kč v roce 2008 na 10,2–10,5 mld. Kč v následujících třech letech).
Jen vlajková loď elektromontážního byznysu Křetínského, českobudějovický EGEM, zvedla obrat z necelých 700 milionů korun v roce 2007 na 1,6 miliardy korun v roce 2010, zisk za stejnou dobu stoupl z 80 milionů na víc než čtvrt miliardy (aktuálnější výsledky nejsou k dispozici).
Je záhadou, proč si tak prosperující byznys Kellner nechtěl nechat v původním EPH, který se loni rozdělil na energetickou část (tu dnes majoritně kontroluje PPF, menší podíly mají J&T a Křetínský) a na strojírenskou skupinu, jež přešla pod nově vytvořenou hlavičku EP Industries. Zlé jazyky tvrdí, že se Kellnerovi nelíbila mafiánská pověst, jež elektromontážní skupinu provází. Ověřit to nelze, Kellner s médii komunikuje jen výjimečně.
Osmiletá soutěž a záhadný pan Jež
Z čeho se pověst o nefér praktikách rodí? Přiživují ji hlavně méně úspěšní konkurenti EP Industries, podle nichž elektromontážní firmy Křetínského mají protekci při přidělování státních zakázek.
Mluvčí EP Industries Daniel Častvaj potvrzuje, že růst elektromontážní skupiny stojí a padá se zakázkami státních energetik: „Bývalé elektromontážní části někdejších regionálních distribucí ČEZ, které jsme od ČEZ koupili, dělají na zakázkách pro ČEZ asi 75 procent svého obratu. EGEM a Profi-EGM, jež se specializují na velké projekty, tvoří na zakázkách pro ČEPS a ČEZ asi 70 procent obratu, zbytek dělají především v zahraničí, nejvíc na Slovensku.“
Jak elektromontážní práce rozděluje klíčový investor ČEZ? Menší dodávky (do tří milionů korun) zadává celkem deseti sdružením, s nimiž má uzavřené rámcové smlouvy na osm let dopředu, tedy na období 2012–2019. Desítka dodavatelských sdružení vzešla ze soutěže organizované v roce 2011. Lídry hned tří vítězných sdružení jsou firmy z EP Industries – MSEM, VČEM a SEG (ve všech třech případech jde o bývalé elektromontážní podniky regionálních distribucí ČEZ, jež Křetínský pro J&T odkoupil v letech 2007–2008, tedy krátce předtím, než ČEZ obdobný systém poprvé spustil).
Úspěch firem ze skupiny EP Industries může, ale také nemusí mít objektivní příčiny. Podle řady svědectví, jež Insider nashromáždil u dodavatelských firem, když se předloni osmiletá soutěž o rámcové smlouvy na malé zakázky chystala, tendr spoluorganizovali Křetínského lidé. „Za nitky tahal Karel Jež, který zasedá v představenstvech elektromontážních firem EP Industries. Ten nařizoval, kdo se má přihlásit do jakého sdružení. Šlo jim o to, aby jejich skupina měla malé firmy pod kontrolou a mohla celý systém ovlivnit,“ tvrdí majitel jedné z elektromontážních firem, který sice disponuje rámcovou smlouvou na malé zakázky, práci od ČEZ ale téměř nedostává a dnes se cítí být znevýhodněn. Jméno nechce zveřejnit, bojí se, že když si mocné konkurenty znepřátelí, nedostane se ani k malým subdodávkám, jež ho dnes drží nad vodou.
Podobně pod přísnou podmínkou anonymity popisují přípravu předloňské soutěže i další jeho kolegové. „Karel Jež mi předem řekl, jak mám při soutěži postupovat. Ptal jsem se, zda je to povinné, zda mám jinou možnost. Řekl, že ne. Tak jsem to udělal, jak mi radil. Bral jsem to jako dohodu, jako hotovou věc,“ vzpomíná jiný živnostník, zaměstnavatel několika desítek lidí, který se stal členem jednoho z vítězných sdružení. Úplně stejně popisují tehdejší situaci i další hráči.
Sám Jež nechce o svém tehdejším postupu mluvit. „Vůbec netuším, o čem je řeč,“ reagoval na dotazy ohledně organizátorské role při předloňské soutěži. Rozhovor o elektromontážním byznysu, který řídí, rázně odmítl.
Konkurenti EP Industries si ale stěžují i na podivné přidělování větších zakázek ČEZ – tedy těch nad tři miliony korun, u nichž ČEZ oslovuje vybraný okruh dodavatelů. Řada lidí z branže tvrdí, že ČEZ při oslovování dodavatelů zvýhodňuje skupinu EP Industries, případně firmy ze sdružení, jež členové EP Industries vedou.
Už si neškrtnu
„Trhu dnes vládnou firmy z EP Industries. Další na řadě jsou spřátelené společnosti jako nymburský AZ Elektrostav nebo pražský Fabrikom. Kdo není ve správném klubu, nemá šanci,“ říká jeden z menších podnikatelů. I on má sice s ČEZ uzavřenou rámcovou smlouvu na malé zakázky, v poslední době ale žádné nedostává a není oslovován do výběrových řízení na větší akce. „Byl jsem kvůli tomu na ČEZ, tam mi bylo řečeno, že s tím nic nenadělám, protože zakázky řídí asi pět lidí z velkých firem,“ zlobí se muž, jehož firma žije dnes hlavně z práce pro skupinu E.ON a z nepříliš lukrativních subdodávek pro „správný klub“. Vyloučení z přímých zakázek těžko chápe, dosud prý respektoval pravidla, do soutěže ČEZ předloni šel přesně podle pokynů, jež i on – jak tvrdí – dostal osobně od Karla Ježe.
Jsou ovšem firmy, jež se k práci pro státní sektor nedostanou ani jako subdodavatelé. Přesně tuto zkušenost má pan – říkejme třeba Josef. Patnáct let budoval rodinnou firmu a v roce 2008, když se formovala elektromontážní skupina J&T, za ním přišli její šéfové, aby svůj podnik odprodal. Josef tehdy odmítl, nabídka se mu zdála nevýhodná. „Pohrozili mi, že když neprodám, můžou mne zlikvidovat. Dnes vím, že jsem je měl poslechnout. K práci pro ČEZ se nedostanu – dokonce i když se staví přímo v naší obci, dostane to konkurence. V oboru už si neškrtnu,“ stěžuje si. I on má s ČEZ uzavřenu rámcovou smlouvu, k ničemu mu ale není. Za poslední dva roky musel propustit polovinu lidí, nad vodou dnes jeho zhruba 60 zaměstnanců drží klasická stavařina či práce pro plynaře.
Majitelé firem, kteří se cítí být systémem diskriminováni, zpravidla dlouho mlčeli a brali nadvládu velkých hráčů z EP Industries nad trhem jako fakt. Loni ale v celém sektoru poklesly tržby, ČEZ skončil se svým tříletým protikrizovým programem zvýšených investic. Dotklo se to jak malých, tak velkých dodavatelů (obrat klesl i MSEM – první ze skupiny EP Industries, která své loňské výsledky zveřejnila v obchodním rejstříku). Jenomže zatímco velké firmy se s poklesem tržeb snáz vyrovnávají, na malé těžce dopadá. Podnikatelé, kteří v tučných letech tvořili stamilionové obraty a živili stovky lidí, musí propouštět, propadají se do ztrát a těm nejslabším hrozí krachy. O to víc si stěžují na údajnou diskriminaci.
Na zakázky si posvítí ERÚ
Státní firma ČEZ přirozeně protekční rozdělování práce odmítá. „Zadávání zakázek probíhá v souladu s obchodní strategií, která zohledňuje průběžné hodnocení dodavatele na základě celé škály informací získaných napříč celou skupinou ČEZ. Mezi kritéria patří například kvalita realizovaných zakázek, dodržování termínů, bezpečnost práce, environmentální chování, platební morálka, vyřizování reklamací a mnoho dalších specifických činností daného dodavatele. Jedná se o obrovské množství informací a teprve jejich komplexní průběžné vyhodnocování vytváří aktuální obraz dodavatele, který se v čase mění,“ říká mluvčí Barbora Půlpánová.
Na druhou stranu však státní firma nezveřejňuje, kolik práce zadává jednotlivým dodavatelům. „Mělo by to jediný efekt, narušení konkurenčního modelu,“ tvrdí mluvčí.
Dá se čekat, že protestů neúspěšných uchazečů o zakázky bude přibývat s tím, jak na trhu přituhuje a zostřuje se konkurence. Je logické, že v takové situaci budou slabé firmy nuceny vyklízet pozice, některé zaniknou. Pokud by však o přežití měly rozhodovat osobní kontakty, členství v „klubech“ a klientelismus, škodilo by to nejen podnikání, ale hlavně zákazníkům, kteří náklady na rozvodné sítě platí v poplatcích energetickým distributorům. Klientelismus totiž bývá dražší než volná soutěž.
O férovém postupu při zadávání zakázek energetických distributorů má přitom zřejmě určitou pochybnost i Energetický regulační úřad, který náklady distribučních společností hlídá. Jeho šéfka Alena Vitásková opakovaně upozornila, že její úřad bude výši investic ČEZ (stejně jako dalších distributorů) důsledněji kontrolovat.
Zatím se ERÚ soustředí hlavně na plynárenský sektor, Vitásková ale slibuje, že elektroenergetika přijde na řadu v druhém sledu.
Zuzana Kubátová
