Příběhy tohoto roku: Žalobkyně Lenka Bradáčová zatkla hejtmana a politici pochopili, že nejsou nedotknutelní.
Portrét - V rozlehlé kanceláři s černě sladěným nábytkem bije do očí velká bílá pracovní židle. Je to jediný kus nábytku, který tu vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová obměnila, když vystřídala svého předchůdce.
„Na židli po panu doktoru Rampulovi bych opravdu sedět nemohla,“ říká bez skrupulí.
Taková je, nebere si servítky, hovoří přímo. Co do popularity je momentálně rozhodně první ženou české justice.
Lenka Bradáčová působila celých devět let na ústeckém krajském zastupitelství, ale do povědomí veřejnosti se dostala, až když tým pod jejím vedením zatkl i s miliony v krabici Davida Ratha. I pro zkušenou žalobkyni byl případ unikátní – poprvé v české historii se totiž podařilo zatknout vysoce postaveného politika přímo při činu.
„Mám z toho dobrý pocit,“ komentuje kauzu Bradáčová, kterou případ posunul v kariéře na vyšší místo, když necelé tři měsíce po Rathově zatčení byla jmenována do své nynější funkce.
Nekompromisní. Spokojená možná
Případ, který ji tam vynesl, sledoval její tým téměř tři čtvrtě roku, ale David Rath se v něm objevil až po téměř dvou měsících. „Kdyby si ty peníze nepřevzal, neměli bychom důvod ho zadržet. On spáchal trestný čin až v den, kdy jsme ho zatkli,“ popisuje dnes Bradáčová.
Od té chvíle byla mediální ikonou. Neznámý fanoušek jí dokonce na Facebooku založil profil. V médiích si vysloužila přívlastek Cattani v sukních. Sama se s postavou sicilského vyšetřovatele ale neztotožňuje.
„Jsem státní zástupkyně a na to jsem pyšná, to je přívlastek, který se ke mně hodí,“ reaguje. „Možná ještě - nekompromisní - žalobce, nerada omlouvám přehmaty.“
Další přívlastek - spokojená - prý může u jejího jména být až ve chvíli, až padne pravomocný odsuzující rozsudek. V něj na sklonku roku věří. „Je to důkazně velmi silná kauza. Myslím, že nám to nemůže nic zhatit,“ říká Bradáčová sebevědomě.
Už teď, bez konečného verdiktu, je k sebevědomí důvod. Bradáčová a její tým zvládly dosud nepoznanou cestu, protože zatkly poslance chráněného imunitou, a to bez souhlasu sněmovny s jeho vydáním. „To tu předtím nikdy nebylo, neměli jsme koho se ptát, jak postupovat. Nemohli jsme se opřít o žádný právní výklad,“ líčí Bradáčová. „Rozhodovali jsme se o jednotlivých krocích za pochodu. Věděli jsme, že můžeme udělat chybu a že všechny naše kroky přezkoumá Ústavní soud.“
Proto se rozhodli přiznat Rathovi více práv a postup formalizovat. Takže například povolili přítomnost obhájců, následný souhlas předsedkyně sněmovny si raději vyžádali dvakrát.
„Po rozhodnutí o vazbě na nás spíš než úleva padl pocit zodpovědnosti,“ říká vrchní žalobkyně. „Byla to chvíle, kdy už jsme nemohli víc udělat a věděli jsme, že teď bude přezkoumáváno, zda jsme postupovali správně.“
Pyšná žalobkyně
Ačkoliv politicky exponovaná kauza znamenala v její kariéře v několika ohledech přelom, sama si cení spíše jiných případů. „Rathův případ nebyl důkazně či skutkově náročný jako jiné,“ říká a řadí v tomto ohledu výše kauzu čtrnáctileté dívky, která zemřela na předávkování pervitinem.
Odsouzeni za to byli matka a její druh, protože se žalobkyni Bradáčové podařilo přesvědčit soud, že není tak důležité, kdo dívce podal poslední osudnou dávku. Stačilo dokázat, že oba odsouzení dítěti pravidelně drogu dávali.
Podle Lenky Bradáčové je také vyšetřování korupčních kauz většinou snadnější než případy vražd. „U úplatků je to snazší v tom, že díky odposlechům můžeme jít souběžně v ději s pachatelem,“ popisuje svoji zkušenost. „Zatímco u vražd máme pouze mrtvolu, nemůžeme tu vraždu monitorovat a musíme zpětně hledat skryté střípky důkazů.“
Boj o funkce
Vrchní žalobkyně Bradáčová chtěla být právničkou už od doby, kdy začala studovat gymnázium. A před státnicemi na vysoké škole přesně věděla, že bude státní zástupkyní.
Média ji často vykreslila jako ženu, která si jde tvrdě za svým a prahne po funkcích. Ale to odmítá.
„Nikdy jsem se o žádnou funkci neucházela. Tyto virtuální informace se často šířily od lidí kolem doktora Rampuly, kteří si mysleli, že stojím o jejich posty.“
Od bývalé Nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké podle svých slov dostala Bradáčová nabídku na funkci dvakrát. „V obou případech jsem odmítla, protože mé představy o vedení státního zastupitelství se od představ doktorky Vesecké odlišovaly. Nefungovalo by to,“ líčí Bradáčová. „Doktorka Vesecká pak žila dlouho v představě, že když nechci místo jejího náměstka, chci její post. Nikdo z lidí kolem si nedokázal připustit, že s nimi prostě jen nechci spolupracovat.“
S nástupem Pavla Zemana na místo Nejvyššího státního zástupce se prý situace změnila. „Znali jsme se dlouhá léta z práce na trestních věcech,“ říká Bradáčová. „Je to člověk, který se nebojí dělat změny a prosazovat je. Naše představy o změnách jsou velmi blízké.“
I proto letos v létě Zemanovu nabídku na post vrchní státní zástupkyně přijala. A začala na úřadě zostra - výpověďmi a redukcí personálu. „Můj cíl je vrchní státní zastupitelství zásadně zredukovat, popřípadě úplně zrušit,“ říká dnes Bradáčová. Vláda už tento záměr schválila, teď se čeká jen na paragrafové znění příslušného zákona.
Než se to stane, chce Lenka Bradáčová nastavit v úřadě nová pravidla, aby se kauzy prověřovaly pouze na základě podnětů. „Výkon působnosti státního zastupitelství nespočívá v tom, že jsme zvědaví, a proto si vyžadujeme informace,“ popisuje dosavadní praxi. „Nechci o tom spekulovat, z jakých důvodů se to tu dělo, ale dělo se to velmi často.“
Brusle, zahrádka a Kuba
Ačkoliv byl pro Lenku Bradáčovou rok 2012 zlomový, životní rytmus příliš nezměnila. Bydlí stále na severu Čech, do Prahy každý den dojíždí sama, nebo s přiděleným řidičem.
Volného času moc nezbývá. Má ráda Afriku, kde byla už pětkrát. „Člověk začne daleko víc přemýšlet, zda všechno, co se v civilizovaném světě dělá, má smysl,“ vystihuje své pocity z návštěv materiálně chudého kontinentu. „Daleko víc si uvědomuje, že se bez toho dá docela dobře žít. Dává to obrovský nadhled, že Evropa není úplně všechno...“
Po dvouleté pauze se chce po novém roce opět vydat do světa, tentokrát na Kubu. „Chtěla bych vidět, jak to tam v reálu funguje. Ještě než ten systém padne,“ vysvětluje Bradáčová, proč si vybrala zrovna zemi s diktátorským režimem. „Ráda si na věci dělám názor sama.“
S kubánskými disidenty však setkání nemá v plánu. „Nechci se s nimi setkat,“ říká. „Myslím, že státní úředník si to nemůže dovolit.“
Eliška Bártová
Foto: Ludvík Hradilek
-
Vážení čtenáři, příběh Lenky Bradáčové je součástí svátečního seriálu „Příběhy tohoto roku“, v němž vám přibližujeme dvanáct osobností, které zasáhly do dění roku 2012.
Prvních pět příběhů vyšlo v Insideru minulý týden: Zpověď maratonské běžkyně z Londýna Ivany Sekyrové 17. 12. (http://bit.ly/T5n25Y), rozhovor se Sabinou Tančevovou, tajemnicí Václava Havla 18. 12. (http://bit.ly/VTfDnP) a vyprávění osobního přítele a sponzora Baracka Obamy 19. 12. (http://bit.ly/VRJ7lC). O pádu Tomáše Engeho jste mohli číst 20. 12. (http://bit.ly/VaemaO) a v pátek 21. 12. pak příběh řidiče-tykadlo Romana Smetany (http://bit.ly/WtYvqN).
Další díly seriálu naleznete v Insideru 28. a 31. prosince.
