Tady to musí být

Režie: Paolo Sorrentino

Obsazení: Sean Penn, Frances McDormand, Judd Hirsch, Eve Hewson ad.

Co říká distributor: Cheyenne je bývalá rocková hvězda. Ve svých padesáti letech se stále obléká ve stylu gothic a žije v Dublinu ze svých autorských honorářů. Smrt jeho otce, se kterým dlouhých 30 let nekomunikoval, ho zavede zpět do New Yorku. Cheyenne zjišťuje, že jeho otec byl celý život posedlý jednou věcí: vyhledat pomstu za pokoření, které utrpěl v koncentračním táboře v Polsku. Cheyenne se rozhodne pokračovat tam, kde jeho otec skončil, a vydává se na cestu napříč Amerikou.

Verdikt: Jít

Obrovský šarm tohoto hodně svérázného filmu – i přes celou řadu Sorrentinových vizuálních vychytávek - stojí a padá se Seanem Pennem. Jeden z nejlepších herců své generace je prostě k sežrání. Skvěle napodobuje emo gesta věčného dítěte v dospělém těle, když si třeba nenapodobitelným způsobem odfukuje z tváře vlasy lezoucí mu do očí. V mnoha momentech z něj ale čiší opravdová úzkost a smutek. Scenáristi svého excentrického, nepraktického hrdinu zlidšťují tím, že ho vybavili schopností sázet od boku vtipné bonmoty. Když mu manželka říká, že strach z létání není jeho jediný problém, odvětí: „To je pravda. Ještě se taky trochu bojím toho, že umřu."

-

Vrtěti ženou

Režie: Tanya Wexler

Obsazení: Maggie Gyllenhaal, Hugh Dancy, Rupert Everett, Felicity Jones, Jonathan Pryce ad.

Co říká distributor: Příběh mladého lékaře Mortimera Granvilleho se odehrává ve viktoriánské Anglii. Pokrokovému Mortimerovi vadí, že většina nemocnic ignoruje nejnovější lékařské teorie a výzkumy a nadále léčí pacienty pomocí pijavic a pouštěním žilou. Když ho vyhodí z posledního místa, skončí jako zaměstnanec Dr. Roberta Dalrympleyho, který se specializuje na léčbu žen trpících "hysterií“. Společně sestrojí důmyslný nástroj /vibrátor/, který ženám podivuhodně rychle a efektivně umožňuje dosáhnout vytoužené úlevy a klidu...

Verdikt: Jít

Přes lechtivé téma ženské sexuality natočila Wexlerová, pohybující se v minulosti v undergroundových kruzích queer filmařů, velmi krotkou komedii, na kterou můžete bez obav vzít i svou babičku. Chvílemi absurdita dění na plátně dosahuje rozměru skoro až montypythonovských rozměrů (scéna s lékařem odmítajícím vyměnit pacientce obvaz nebo všechny gagy ukazující ono „léčení" pacientek). Zádrhelem šarmantního, elegantního a občas i velmi vtipného filmu však je, že témata, která nastoluje, nebere vážně. Jenom nechává diváky blahosklonně dojímat se nad tím, jak jsme se za ta léta posunuli od té viktoriánské doby temna, v níž ještě ženy nesměly volit a neexistovalo právo na orgasmus.

-

Báječný hotel Marigold

Režie: John Madden

Obsazení: Bill Nighy, Maggie Smith, Tom Wilkinson, Dev Patel, Judi Dench ad.

Co říká distributor: Báječný hotel Marigold, který sídlí v Indii, má být místem odpočinku pro skupinu noblesních důchodců z Velké Británie. Má to být místo, kde stráví své zasloužené stáří, obklopeni přepychem a vymoženostmi. To si myslí až do chvíle, než se těchto sedm seniorů toužících po změně a novém životě ocitne před branou ne ještě zcela hotového hotelu. Tak začíná vtipné a romantické dobrodružství v zemi neočekávaných radostí a možností.

Verdikt: Nechodit

Zkratkovitost a polopatičnost šesti dějových linií, které musejí zaplácnout dvě hodiny, ale nesmějí se stát nepřehlednými a ještě se mají nakonec protnout, dělají z Marigoldu přinejlepším změť scének na téma „jaké je to v Indii divné". Značnou část jednání postav totiž nejde pochopit, pokud o nich uvažujeme jako o „lidech". Dvojitá a navrch ještě poloviční pirueta Maggie Smith od nesnesitelné xenofobky k zachránkyni dne si v ničem nezadá s její rolí v Harry Potterovi, protože k podobnému vývoji charakteru musela pozřít nějaký kouzelný lektvar, který z ní udělal jiného, samozřejmě lepšího člověka. A tím to nekončí.

-

Bitevní loď

Režie: Peter Berg

Obsazení: Taylor Kitsch, Liam Neeson, Brooklyn Decker, Alexander Skarsgård, Rihanna ad.

Co říká distributor: Hopper nikdy nechtěl sloužit u válečného námořnictva jako jeho starší bratr. Kvůli velkému průšvihu ale musel. Nechtělo se mu ani požádat o ruku své holky jejího otce, shodou nešťastných náhod svého nejvyššího velitele. Bude muset. Nikdy také nechtěl bojovat proti mimozemské invazi. I k tomu ho okolnosti donutí. Pokud ne, všichni končíme.

Verdikt: Nechodit

Bráno kolkolem, film je ze tří čtvrtin skutečně řízen primitivním postupem á la stolní hra: strana A zaútočí, strana B se brání, strana B zaútočí, strana A se brání, přičemž podoba útoků se jen lehce změní (denní boj, noční boj, denní boj atp.). Mimozemšťané chtějí zatím jen "volat domů", takže vlastně o nic nejde a mezigalaktický boj se může odehrávat kolem jednoho ostrova s ozvláštněním v podobě nesmyslného mimozemského útoku na město a jedné scény s mimozemšťanem na palubě.

Fakt, že kromě destrukcí lodí (pozemských i mimozemských) se ve filmu především hodně kecá, dokazuje i neuvěřitelné množství detailů lidských tváří, protože jinak moc co zabírat není - kromě pochodu chlapíka na umělých nohách na kopec A ("to by vyšlapala i má matka") a na kopec B ("to by vyšlapala i má babička"). Žádné napětí či překvapení.

-

Knoflíková válka

Režie: Christophe Barratier

Obsazení: Jean Texier, Guillaume Canet, Laetitia Casta, Kad Merad, Gérard Jugnot ad.

Co říká distributor: Je březen 1944. Zatímco zemí otřásají události druhé světové války, v malé francouzské vesnici v ústraní si hrají na válku děti. Protože zde spolu odjakživa nemilosrdně zápolí děcka ze dvou sousedních vesnic – Longeverne a Velrans. Jenže tentokrát nabere jejich válka nečekaný obrat: všem zajatcům jsou z oblečení utrženy všechny knoflíky, takže odcházejí obnažení, poražení a potupení. Spor dostane od této chvíle jméno „knoflíková válka“ a zvítězí v něm vesnice, která získá více knoflíků.

Verdikt: Nechodit

Knoflíková válka „model 2011" připomíná eintopf, v němž jedna ingredience tluče druhou bez náznaku jakékoli divácké rozkoše - chlapecké či dospělé. Barratier a scenáristé se snaží nesourodou směsici vyspravit tím nejhorším možným způsobem: didaktickou lekcí dějepisu. Režisér využívá příběh dvou vesnic k nepokrytému pajánu na spontánní francouzský odboj a jednotu. Film ve své zvláštní nevyhraněnosti nabízí pokřivený obraz dějin, v němž kolaborují pouze následující jedinci: dva ochmýření adolescenti s minulostí repetentů, jedno extrémně zbabělé a rozmazlené dítě a jeden zřejmě latentně homosexuální kustod (samozřejmě opatření patřičně odpudivými zjevy). Všichni dospělí jsou naproti tomu připraveni ve chvíli protivenství jít dětem příkladem a chovat se nezištně jako praví vlastenci a šlechetní veteráni koloniálních válek.