Andělský podíl

Režie: Ken Loach

Obsazení: Paul Brannigan, Gary Maitland, William Ruane, Roger Allam ad.

Co říká distributor: Hořkosladká komedie nasáklá skotskou whisky. Robbiemu je něco málo přes dvacet let, nemá práci, se svou přítelkyní Leonie čeká syna, za napadení jiného mladíka je odsouzen k veřejným pracím. Tam se seznámí s partičkou povedených existencí a objeví v sobě talent pro rozpoznávání těch nejjemnějších chutí whisky. Vzápětí přijde plán, jak zabezpečit sebe a svoji rodinu jednou provždy.

Verdikt: Jít

Snímek aspiruje na jednu z nejsympatičtějších komedií roku. Režisér Loach má dar vytvořit postavy, kterým lze fandit a ztotožnit se s nimi. Nepředkládá vám překombinované zápletky z rodu Dannyho parťáků, aby udržel pozornost, a přesto se budete v závěru opravdu strachovat o to, aby všechno dobře dopadlo.

Výbuchy násilí jsou věrohodně syrové, postavy skoro nevypustí z úst větu bez šťavnaté nadávky, díky čemuž má filmař pravidelně problémy s komisí stanovující doporučenou přístupnost.

Loachovy filmy velmi nedidakticky vyprávějí o tom, že každý člověk má dostat šanci. Hájí hodnoty jako solidarita, přátelství, nezištnost a právo na důstojnost. Nyní se záměrně a úspěšně posunul směrem k mainstreamu až někam k poetice komedií typu Do naha! Výsledkem je vzácný film, který se může promítat v soutěži v Cannes i v sobotu večer na Nově.

-

Abraham Lincoln: Lovec upírů

Režie: Timur Bekmambetov

Obsazení: Benjamin Walker, Anthony Mackie, Dominic Cooper, Mary Elizabeth Winstead ad.

Co říká distributor: Odhalte skrytý život Abrahama Lincolna, jednoho z největších amerických prezidentů a zároveň neústupného lovce upírů. Jeho hnacím motorem je pomsta za smrt milující matky. Lincoln si uvědomí, že existence upírů je v Americe úzce svázána s otrokářským Jihem, kde snadno nakupují černé otroky. Nikoliv na práci na plantážích, ale na jídlo. Konec otroctví by tedy představoval i ohrožení všech upírů...

Verdikt: Nejít

Ano, název filmu zní zvrhle prďácky (stejně cool, jako by zněl Tomáš Garrigue Masaryk: Lovec bazilišků). Pravděpodobně několik esteticky méně sucharských jedinců naláká na "postmoderní" spojení serióznosti a morzakoru, z něhož vzejde nová kvalita. Ale nevznikla - a zůstalo u mechanického spojení dvou různorodých principů, z něhož každý chvilku tahá pilku, až nakonec druhý princip zvítězí a výsledkem je jen brak.

Abraham Lincoln: Lovec upírů se sice občas snaží tvářit, že říká důležité věci a že chce být brán i vážně, ale ve skutečnosti říká vlastně pořád totéž a některé přemoudřelé věty se v podobě motivů do vyprávění vracejí znovu a znovu a znovu.

Jinak řečeno, esteticky i významově značně řídký film vyvolává dojem vlastní hustoty a soudržnosti neustálým a zdůrazňovaným opakováním: vrací se věty (postavy co chvíli citují jiné postavy), vrací se předměty (deník, stříbrný mečík, hodinky, sekyra, fotografie), vrací se vedlejší postavy (bezejmenná černoška v New Orleans) a vrací se tytéž estetické postupy (zpomalovačky, zrychlovačky, neviditelné postavy rýsující se ve zvířeném prachu). Tohle fakt ne.