Byznys – Nová legislativa energetickým firmám příliš radosti neudělá. Obchodníci s energiemi by měli v příštích letech státu platit na daních více než nyní. Ministerstvo financí totiž v rámci připraveného energetického balíčku navrhuje zrušení osvobození od daně z elektřiny u energie z obnovitelných zdrojů.
To ale není vše. Energo-balíček obsahuje i další body. Nejpozorněji budou firmy sledovat možnost platby výrobců elektřiny za systémové služby. Tedy služby, jež pomáhají zabezpečit stabilitu přenosové soustavy. Ty dnes spotřebitelé hradí v plné výši, každý rok zaplatí okolo sedmi miliard korun. Podle náměstka ministra průmyslu a obchodu Pavla Šolce by se však výrobci elektřiny mohli od roku 2016 podílet na této sumě až 30 procenty.
Zneužití certifikátů
Zrušení osvobození od daně z elektřiny u zelené energie je již téměř jisté. „Změny navržené ministerstvem financí jsme akceptovali,“ říká náměstek Šolc. Jako plátci daně to tak pocítí především obchodníci s energiemi. Nyní daň činí 28,30 Kč na megawatthodinu a při roční výrobě 9,24 terawatthodiny zelené elektřiny se jedná o 262 milionů korun ročně. Kolik přesně by se ale mohlo vybrat, nechce ministerstvo financí zatím sdělovat.
Největším obchodníkem se zhruba 40procentním podílem na trhu je polostátní společnost ČEZ. Její mluvčí Ladislav Kříž nicméně celkovou sumu, kterou bude muset firma odvést, neuvedl s tím, že obecně dopady na obchodníky je „těžké odhadnout“.
MPO ale zvedlo ruku pro zrušení osvobození i z dalšího důvodu. „Opatření mělo původně podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku, zaznamenali jsme ale riziko jeho zneužití mimo původní záměr,“ uvádí Šolc. Ministerstvo prý mělo indicie, že se celý systém chystá někdo zneužít.
Na konci minulého roku se totiž v Evropě poprvé pořádně rozjel trh s certifikáty původu. Ty výrobce může dostat ke každé vyrobené megawatthodině z obnovitelných zdrojů a dále s nimi obchodovat.
Problém je, že zatímco v některých státech stojí certifikát desítky eur, například v Norsku je jich přebytek a hodnota je téměř nulová. „Když jsme si udělali rešerši, zjistili jsme, že se dají koupit i za 10 až 20 eurocentů,“ vysvětluje Šolc. MPO se tak obávalo obchodníků, kteří mohli skupovat certifikáty po třech korunách, zaregistrovat si je u Operátora trhu OTE a následně uplatňovat slevu 28,30 koruny.
Systémové služby
Zda se budou výrobci elektřiny podílet na platbách za systémové služby, zatím tak jasné není. V současné době je český model nastavený tak, že 100 procent těchto poplatků platí spotřebitelé, což podle Šolce není v Evropě neobvyklý model. V Česku to mělo ale i jeden specifický důvod, a to export. Silová elektřina tak byla levnější a více konkurenceschopná.
Jelikož je ale v ČR stále většina z uhlí, jehož zásoby dochází a ceny na trzích jsou na polovině hodnot před pěti lety, nemá podle MPO již podpora exportu takovou váhu. „Musíme síť připravit i na to, že v budoucnu bude připojováno více decentralizovaných zdrojů a energetika se bude měnit,“ říká Šolc.
Každá elektrárna totiž zatěžuje síť jiným způsobem. U některých jsou výpadky dobře predikovatelné – jako u jaderných elektráren, jiné mohou vypadnout skokově a vyžadují tak větší rezervovanou kapacitu záložních zdrojů. I díky novým typům zdrojů by tak měly být v budoucnu platby rozděleny mezi výrobce podle míry, jakou síť zatěžují. Více by tak měli platit například majitelé méně předvídatelných solárních a větrných elektráren.
Největším výrobcem elektřiny a majitelem obnovitelných zdrojů je opět polostátní ČEZ. Mluvčí firmy Kříž vidí novelu zákona pouze jako „vytvoření legislativního prostoru“ pro změny. „Zda a jak přesně nakonec uvedený prostor bude využit, je a bude ještě předmětem odborných diskusí,“ uvádí. Podobně nechce bez znalosti detailů zatím novinky komentovat ani mluvčí Energetického regulačního úřadu Jiří Chvojka. Právě ERÚ by ale nové tarify připravoval.
Petr Lukáč
