Příběhy tohoto roku: Osobní přítel amerického prezidenta, milionář Gary Hirshberg, popisuje, proč se stal mecenášem demokratické kampaně. A proč by měl Obama ve Washingtonu ve svém druhém funkčním období nakopat víc lidí do zadku.
Portrét - Přijíždíme k domu politicky nejangažovanějšího milionáře v New Hampshire. Právě u něj doma začínala kampaň prezidenta Spojených států, amerických senátorů, kongresmanů i guvernérů. Aniž by o tom člověk hloubavě přemýšlel, očekává honosné a prostorově rozkročené sídlo.
„Zklamání“ přichází velmi rychle. Auto zastavuje u úsporného, dřevem obloženého a nevelkého domu, umně zapracovaného do prostředí lesa tak, že z něj nijak nevystupuje. Místo obřích aut stojí před domem podzimem do sytě rudé zbarvené javory.
Gary Hirshberg, muž, který pomohl Baracku Obamovi do Bílého domu hned při jeho prvním pokusu v roce 2008 a svými vlastními i na jeho popud vybranými miliony dolarů přispěl letos k jeho opětovnému zvolení, si na „zeleném“ profilu své firmy i vlastního životního stylu velmi zakládá.
Ačkoli klavírnímu křídlu v obývacím pokoji, kde nás Hirshberg přijímá, vévodí společné fotografie s Barackem Obamou, Joem Bidenem a manželi Clintonovými, hovor nezačíná o politice.
Hirshberg vypočítává, jak se dostal k podnikání a následně také milionovým ziskům z něj, které mu umožnily podporovat efektivně demokratické kandidáty ve volbách v New Hampshire i na celoamerické úrovni.
Otec i děda byli obuvníci, v 70. letech však jejich byznys, v němž měl Hirshberg jako v rodinné tradici pokračovat, zničila levná konkurence z Číny. Stál tak najednou před nečekanou a okolnostmi vynucenou volbou, do jakého byznysu se pustit.
„Vždy jsme v Americe věděli, odkud pochází potraviny, které jsme jedli. To se postupem času zásadně změnilo. Tím, že dovážíme jídlo, nejenže vyvážíme ze Spojených států peníze, ale stáváme se navíc závislými na cizině,“ popisuje Hirshberg první z motivů, který ho přivedl k rozhodnutí. Druhým bylo ničení životního prostředí způsobené průmyslem.
Hirshberg se pod vlivem obého pustil do podnikání v bio zemědělství a pomohl založit firmu Stonyfield. „Nezačal jsem podnikat, abych vydělal miliony. Chtěl jsem založit byznys, který bude přinášet obecný prospěch: americkým farmářům práci a slušný výdělek a zároveň napomůže v boji se změnou klimatu,“ vysvětluje Hirshberg idealistické pohnutky, které ho k ekologickému zemědělství přivedly.
Firma nyní zaměstnává 500 lidí a dařilo se jí vytvářet nová pracovní místa i po celou dobu recese. Vyrábí nejprodávanější značku bio jogurtu v USA, jenž je zároveň třetím nejoblíbenějším jogurtem v zemi vůbec.
Ostentativní starost o otázky ochrany životního prostředí vcelku jednoznačně v politických reáliích Spojených států předjímá Hirshbergovu stranickou příslušnost.
„Barack je můj osobní přítel,“ zmiňuje Hirshberg familiérně křestním jménem amerického prezidenta, s nímž se potkal mnohokrát jak u něj doma, tak v Bílém domě.
Jejich přátelství a politické spojenectví se přesto zrodilo náhle.
Hirshberg před demokratickými primárkami v předchozích volbách podporoval současného ministra zemědělství v Obamově administrativě a exguvernéra Iowy Toma Vilsacka. Ten se nakonec rozhodl svůj boj o prezidentskou nominaci vzdát už necelý rok před prvním hlasováním.
„Devadesát sekund poté, co Vilsack z primárek odstoupil, mi na mobil zavolal Barack Obama a požádal mě o podporu,“ oživuje vzpomínky Hirshberg a potvrzuje tím, že tým vedoucí Obamovu kampaň pracoval bezchybně nejen letos, ale už před téměř šesti lety.
„Hned další den jsme se potkali tady u nás doma a já jsem okamžitě věděl, že je to můj člověk,“ vzpomíná Hirshberg a upozorňuje zároveň, že ho ještě čekal nelehký úkol, jak sdělit Hillary Clintonové, že jeho podporu – navzdory úzkým politickým vazbám obou rodin – nedostane ona.
Hirshberga Obama přesvědčil především tím, jak vášnivě v osobním rozhovoru mluvil o potřebě bojovat proti změnám klimatu.
Ptám se ho, zda pro něj prezident Obama, kterému pomohl ke zvolení, nebyl během prvního funkčního období právě v této oblasti zklamáním. Hirshberg dává upřímnou odpověď. „Obama neudělal ani zdaleka to, co mohl. A neříkám to jenom vám, řekl jsem to do očí přímo jemu,“ uvádí se zápalem.
Následně rozvíjí svou teorii, proč byl Obama tak zdrženlivý a proč má on osobně vyšší očekávání od jeho druhých čtyř let v Bílém domě. Prezident si podle něj mohl pro první funkční období zvolit maximálně jednu až dvě priority. „Chápu, že to v letech, kdy země čelila ekonomické krizi, nebyla ekologie,“ uvádí smířlivě.
Hirshberg jako politický realista přiznává, že Obama nemohl být minulé čtyři roky přespříliš odvážný, a to především s ohledem na to, že potřeboval obhájit u voleb svůj mandát.
„Jsem přesvědčen, že nejdůležitějšími roky prezidentství jsou ten pátý a šestý,“ říká však Hirshberg s nadějí a vypočítává tři hlavní otázky, u nichž doufá, že si je Obama zvolí jako hlavní priority pro druhé funkční období. Hned jak se mu podaří v jednání s republikány odvrátit hrozbu drastických a automaticky spuštěných škrtů v rozpočtu.
Podle Hirshberga by se Obama měl zaměřit na reformu financování volebních kampaní, změnu imigrační politiky a boj se změnami klimatu.
Prezident podle něj udělal během prvního funkčního období příliš mnoho kompromisů a měl by se v příštích čtyřech letech pokusit o splnění toho, co slíbil v těchto třech oblastech.
Hirshberg přitom Obamovi radí, aby s Kongresem jednal z pozice síly a po vzoru Lyndona Johnsona ho dokázal zmobilizovat pro své priority.
„Abych byl upřímný, Obama nenakopal ve Washingtonu dost lidí do zadku,“ říká lidově Hirshberg a dává tak prezidentovi přátelskou radu předtím, než v lednu podruhé složí přísahu.
Text a foto: Pavel Tomášek
- Vážení čtenáři,
příběh Garyho Hirshberga je součástí svátečního seriálu „Příběhy tohoto roku“, v němž vám přiblížíme dvanáct osobností, které zasáhly do dění roku 2012.
Prvních pět příběhů vychází v Insideru tento týden, zbývající ve třech mezisvátečních vydáních na konci roku. Insider po Štědrém dnu vyjde ve čtvrtek 27. a v pátek 28. prosince a pak opět v pondělí 31. v poslední den roku 2012.
